Rychlá auta, „kauza“ v Německu i večeře po Realu. La Liga mi hodně sedla, říká Král
Spartak Moskva, West Ham, Schalke, Union Berlín a Espanyol. Alex Král, reprezentační záložník, vyměnil za posledních pět let hned pět klubů. A i když se mu na poslední adrese v Barceloně mimořádně daří, nevylučuje, že se letos v létě bude stěhovat jinam. „Co se stane, se rozhodne pravděpodobně až po sezoně. Aspektů, které mohou jednání ovlivnit, je moc,“ uvedl 26letý střední záložník v rozhovoru před startem kvalifikace fotbalového mistrovství světa.
Na reprezentační sraz přijel v absolutní pohodě. A hlavně s herním vytížením. Alex Král odehrál v této sezoně devětadvacet utkání, dokonce v únoru vyhrál 1:0 nad Realem Madrid.
„La liga mi hodně sedla. Stejně jako tým a klub. To se odrazilo ve výkonech. Byl to rozhodně dobrý krok,“ pochvaloval si hostování v Espanyolu a promluvil také o pozici v národním týmu, rodinném životě nebo zálibě ve sportovních autech.
Úspěch s Realem je zatím top moment angažmá ve Španělsku?
„Určitě to byl jeden z nejsilnějších okamžiků v sezoně. A taky zápas s Atlétikem Madrid (0:0). Pamatuju si ho, vzpomínám na něj, ale je před námi ještě hodně práce.“
Jste s Espanyolem jen bod od sestupových příček, ale jak se slaví taková výhra?
„V porovnání s českou kabinou nejde o nic velkého. Zašli jsme si v týdnu na večeři, s týmem byla menší oslava. Ale samozřejmě jak se hraje každý víkend, takové zápasy se rychle zapomínají. Zpětně si na to vzpomenu až po sezoně.“
Proti vám stáli Mbappé, Vinícius nebo Bellingham. To dokazuje, že španělská liga je hodně technická a rychlá soutěž. V čem vám tolik vyhovuje?
„V dnešním fotbale jsou dvě skupiny: TOP hráči extrémně vynikají v technice, a pak jsou další, mezi které patřím i já. Technicky se dostanu na průměr nebo nadprůměr a k tomu přidám nadstavbu v práci bez míče, souboje, dynamiku, vyvezení balonu. To u mě dělá rozdíl oproti jiným hráčům.“
Toho se trenér snaží využít? V základní sestavě jste chyběl pouze v prvním kole.
„A potom jsem střídal jen jednou v 91. minutě, protože jsem měl žlutou kartu a výsledek byl rozhodnutý. Jinak jsem odehrál sto procent.“
Trenér vidí přidanou hodnotu
Zatím jste bez gólů a asistencí. Jakou máte vůbec pozici na hřišti?
„Je pravda, že kdybych měl vyšší čísla, budu asi v lepších klubech. Zároveň je vidět, že i přesto jsem čtvrtým rokem v TOP 5 ligách. Moje přidaná hodnota je jinde. Od Nového roku jsem posunutý výš. Změnili jsme rozestavení, hrajeme na dvě šestky a dvě osmičky, kdy vytvoříme takový čtverec. Mám ve středu zálohy od trenéra volnost, můžu si v podstatě běhat, kde chci.“
Opravdu jste dostal až takovou důvěru?
„Trenér vidí mou přidanou hodnotu v presinku, do týmu přináším i zkušenost, kterou jsem získal z minulých angažmá. Věří mi, že pohybově jsem na tom dobře a po fyzické stránce úplně v pohodě zvládnu zápasy i s nastavením.“
Takže Manolo González, kouč Espanyolu, si vás oblíbil. Jaký je?
„Je sice hodně impulzivní, ale pro mě je v první řadě hlavně skvělý člověk. Za kariéru jsem měl opravdu málo trenérů, kteří mi sedli jak kvalitou, tak lidsky. Mluví anglicky podobně jako já španělsky (usměje se), přesto spolu normálně komunikujeme. Před zápasem sedíme jen my dva v lobby na kafi a bavíme se. Někdy je to vtipné, ale je vidět, že se zajímá o lidskou stránku.“
A fotbalově si rozumíte?
„Klobouk dolů před ním. Viděl jsem málo trenérů, kteří mají takhle připravené tréninky. Působí na mě, že jako trenér teprve začíná a dává do práce úplně všechno. Není uchlácholený výsledky, chce jít výš. To je mi sympatické, tohle mi sedlo. Stejně jako já jemu. Fotbalově a lidsky.“
V Espanyolu hostujete z Unionu Berlín. Přesto – můžete zůstat po konci sezony?
„Od léta mám v Unionu smlouvu na poslední rok. Sám nevím, co se stane. Je moc aspektů, které mohou vše ovlivnit. Pro mě je primární, aby Espanyol zůstal v první lize bez ohledu na to, jestli tam prodloužím. Cítím zodpovědnost, protože hraju všechny zápasy. Neúspěch by se vezl za mnou. Sestup jsem zažil už v Schalke a není to příjemný pocit. Takže záchrana je první podmínka.“
A druhá?
„Samozřejmě se musejí domluvit oba kluby, potažmo já s klubem. Podmínky jsou napsané dopředu. Nebo může přijít do hry ještě někdo jiný. Všechno je možné. Opravdu nevím, co se stane.“
Trefit dobrý klub? Těžké
Za pět let jste vystřídal pět klubů a absolvujete čtvrté hostování. Nechcete mít už klid?
„Pro mě je právě úplně skvělé, jaká angažmá jsem si našel. Jsem mladý kluk, rád cestuju a poznávám nové věci. Je naprosto úžasné, jak se mi spojila kariéra s životem. Vidím u kluků v Česku i v zahraničí, jak je těžké trefit dobrý klub a město, aby bylo bezpečné a pěkné, bylo tam všechno, aby se člověk nenudil a navazovaly mu lety do Prahy.“
To se vám zatím podařilo, že?
„Vystřídal jsem Prahu, Moskvu, Londýn, Düsseldorf, Berlín a Barcelonu. Není moc lepších měst v Evropě. Napadá mě jen Paříž, Milán, Monako nebo Istanbul. Takže naopak, jsem z toho nadšený. Už vím, co hledám a v každém městě si umíme zařídit bydlení a rodinný život tak, jak potřebujeme. Jsem otevřený jinému angažmá, stěhování mě vůbec nestresuje. Ale současně jsem v Barceloně spokojený, máme malého syna, vyrůstá u moře, je tady skvělé počasí a přímé lety do Prahy. Navíc jsem trefil skvělý klub, kde mě mají lidi rádi, a trenér mi věří. Dovedu si představit, že zůstanu.“
Máte desetiměsíčního syna. Jak se vám po jeho narození otočil životní režim?
„Zásadně se nic nezměnilo. Spousta rodičů říká, že s dětmi je to těžké. Je, ale s manželkou si chceme zároveň všechno užít. Rádi cestujeme a máme výhodu, že jsme dva mladí lidé, kteří mají spoustu energie. Učili jsme ho už odmala na dlouhé lety, trochu se nám i přizpůsobuje. Byli jsme na dovolené v Ománu, v Itálii, chodíme s ním do restaurace. Ale samozřejmě taky víc na procházky, zima v Barceloně u moře bylo moc hezká.“
Kauza kvůli autu
Ví se o vás, že si libujete ve sportovních autech. Nevyměnil jste je už za rodinné?
„Mám SUV, ale přizpůsobil jsem ho tak, abych za ním mohl tahat supersport (usmívá se).“
Pořád vás to nepustilo?
„Odmala jsem měl rád auta, formule, chodil jsem na výstavy, kupoval si časopisy a lepil si autíčka do alba. Zbožňoval jsem je. Můj životní sen do patnácti let byl, abych si koupil auto. Jsem rád, že jsem si ho mohl splnit tak brzo. Pořád to ve mně zůstalo a s tím, jak přicházejí na scénu elektromobily, si o to víc vážím benzinových aut.“
Vlastníte luxusní Lamborginhi, ale s ním jste narazil při angažmá v Schalke, že? Vedení klubu vám vyčítalo, že se v něm proháníte po průmyslovém městě.
„Bylo to vyostřené ze strany vedoucího týmu, který byl bývalý hráč Schalke a znal mentalitu místních lidí. Ale doba se posouvá, mění se, co lidi řešili patnáct let zpátky. Ale nebylo to tak velké, jak se v médiích psalo.“
Přesto to bylo téma?
„A bohužel se to paradoxně obrátilo proti klubu. Fanoušci se dost postavili za mě, protože v tu chvíli jsem byl základní stavební kámen Schalke, podával jsem dobré výkony. Potom jsem kvůli tomu zničehonic nehrál pět zápasů. Nebylo to v ideální době, měli jsme špatné výsledky.“
Opravdu vaše absence souvisela s touhle kauzou?
„Spojil jsem si souvislosti. Pak se vyměnil trenér, přišel nový, naskočil jsem zpátky do zápasu a odehrál všechno. Nebyla to špatná zkušenost, ale spíš se to v novinách rozmázlo.“
Prozradíte, jak momentálně vypadá váš vozový park?
„Mám jedno auto v Česku, pak klubové, rodinné a supersport. Potom ještě napůl motorku s tátou, kterou jsem mu koupil.“
A plánujete ho rozšířit?
„Asi ano. Ale paradoxně, na autech, která jsem si koupil, jsem zásadně neprodělal. První supersport jsem prodal, protože lehce stoupl na ceně. A měl jsem štěstí, že jsem získal vzácný kus. Kdybych ho teď prodal, jsem zase v plusu.“
Takže auta jsou vlastně investice?
„Tak bych to nenazýval. Byla to jen hra a jediná velká věc, kterou jsem si koupil. Na Instagramu to může působit, že utrácím za auta, ale realita je jiná. 95 procent jde do investic.“
Souček? Jako konkurenci ho nevnímám
Vraťme se k fotbalu. Česko hrálo mistrovství světa naposledy v Německu v roce 2006 a vám bylo osm let. Vybavíte si turnaj, na kterém si zahráli Tomáš Rosický nebo Pavel Nedvěd?
„Asi jsem to nevnímal. Chodil jsem do školy, na trénink, domů se učit a případně na další trénink. Takhle jsem jel celou základku a střední. Neměl jsem čas se dívat na televizi nebo chodit na stadiony. Nevnímal jsem ani fotbal jako světový fenomén, bavilo mě ho jen hrát.“
Nyní rozehrajete kvalifikaci mistrovství světa zápasy proti Ferským ostrovům a Gibraltaru. Vypadá to jako snadný start, že?
„Všechny zápasy vypadají v očích fanoušků snadno. Stejně jako Liga národů. Realita je pak jiná. S Faerskými ostrovy jsme se doma taky trápili (1:0), je to nepříjemný soupeř. Brání v pětičlenné obraně s dvěma šestkami, takže mají sedm hráčů ve vápně. Nemají špatné protiútoky, pár týmům zavařili. Důležitý bude výsledek. Upřímně je mi jedno, jestli to bude jedna, nebo pět nula.“
Loni jste vynechal EURO, v Lize národů jste nastoupil pouze dvakrát v základní sestavě. Proměnila se vaše pozice v národním týmu oproti předchozím sezonám?
„Tohle je otázka spíš na trenéra… Myslím, že se teď podrží sestava z Ligy národů. Dává to smysl, protože jsme měli výsledky. Já jsem obstál v posledním zápase a budu rád, když dostanu další šanci. V národním týmu mám 43 zápasů, takže jsem ledově klidný, odvedl jsem tady nějakou práci, mám zkušenosti. Primární je, že mám dobré angažmá v klubu. Reprezentace je pak odměnou za výkony, které v něm podáváte.“
O místo bojujete možná také s Tomášem Součkem, bývalým spoluhráčem ze Slavie nebo West Hamu. Jak s ním vycházíte?
„Suka nevnímám jako konkurenta. Odehráli jsme spolu spoustu zápasů, možná jde o hráče, se kterým jsem toho v reprezentaci absolvoval nejvíc. Je jeden z nejlepších kamarádů, skvělý kluk.“
Přejete Slavii, odkud jste odešel do zahraničí, aby se po letech dostala do Ligy mistrů?
„Fandím každému českému týmu, který je v evropském poháru. S reprezentací je to jedno z mála míst, kde se hráč může ukázat a jít ven. Fandím klukům, aby se předvedli a zahráli si v zahraničí. Je to diametrálně odlišné a spousta z nich je pak překvapená.“
Těžko se vyrovnávají se změnou?
„Je zázrak najít angažmá, které vám sedne na první dobrou. V klubech je jiná konkurence a nikdo se s vámi moc nebaví. Ocitnete se v nové zemi, cizí kultuře a bez jazyků. Jste tam sami a není to jednoduché. Přijít do nového týmu, kde nikoho neznáte, je zvláštní pocit. Trvá, než navážete komunikaci. Ale tohle je velký fotbal.“
A jde česká liga kvalitou i atraktivitou nahoru? Třeba proto, že do klubů vstupují miliardáři.
„Rozhodně stoupá, stejně jako všude jinde. Ale jde nahoru rychleji. To je jen dobře. Slavia, Sparta a Plzeň dělají skvělé zápasy v Evropě, o klucích je najednou víc slyšet. Tonda Kinský jim otevřel trh, stejně jako Suk před lety. Skvělou práci dělá Tribuna Sever (fanoušci Slavie), její chorea kolují po světě. To je skvělá reklama. Český fotbal se zvedá, ale je ještě dlouhá cesta, aby dohnal zahraničí.“
Vlastnická změna nastane pravděpodobně brzy také v Teplicích, kde jste prožil první ligové angažmá. Vzpomínáte si na něj?
„Teplice pořád sleduju, dívám se, jak se jim daří výsledkově a jak jsou na tom v tabulce. Otevřely mi cestu do dospělého fotbalu. Tým už se ale úplně vyměnil, zůstal snad akorát Dan Trubač.“
Prý jste si v týmu jako mladík dost užil, spoluhráči vás dokonce chtěli ostříhat.
„Ale ubránil jsem se (usměje se). Byla to doba, kdy šikana už nebyla tak velká, ale starší hráči cepovali mladé. Já jsem dojížděl z Prahy jedním autem s Davidem Vaněčkem, Tomášem Grigarem a Honzou Krobem. Všechno zkušení hráči. A já mezi nima… To bylo šílené.“
Co se tam všechno dělo?
„Jezdil jsem na sraz na benzině raději o dvacet minut dřív, aby na mě nečekali. V tomhle směru to byla dobrá výchova jako pro hráče. Čistil jsem všem kopačky, a tím jsem se možná vyhnul ostříhání. Později mě vzali mezi sebe hlavně na základě výkonů na hřišti. Dneska se hierarchie v kabině už tolik nerespektuje, ale je pravda, že dřív tomu tak bylo.“
