Nepochopitelná apokalypsa....
Před EURO jsem na tomto místě napsal, že český tým nepostoupí ze skupiny. Jenže po první půli zápasu s Tureckem jsem si říkal: Tak tenhle odhad se mi tedy nepovedl.
Postup je jasný, Turky přehráváme ve všech směrech, říkal jsem si...
O nezvratnosti českých ambicí jsem byl přesvědčen ještě dvacet minut před koncem. Jenže pak se začaly dít neskutečné věci - a moje původní prognóza se bohužel vyplnila... Na hřišti se totiž rozpoutala nepochopitelná apokalypsa, jejíž příčinu jsem, přiznám se, dosud nepochopil.
Turci, kteří předtím nezvládali řadu základních herních činností, najednou začali předvádět cosi fantastického: zrychlili pohyb, po mokrém trávníku začaly svištět rychlé a přitom velmi přesné přihrávky. Naopak český tým se proměnil ve zmatený houfec neumětelů, kteří jako by najednou neuměli zpracovat ani jednoduchý míč, natož ho přihrát alespoň na krátkou vzdálenost. A hlavně: jako by jim všem najednou zdřevěněly nohy, naprosto přestali běhat...
Co se to s Čechy přihodilo? Proč najednou takový kolaps? Že by došlo k psychickému zhroucení? K ničemu takovému jsem nenašel nejmenší důvod. Tak že by tým odešel fyzicky? To by snad možné bylo, ale nechce se mi uvěřit tomu tomu, že by takový propad potkal jedenáct mužů najednou! Správnou odpověď na hádanku, co se to s českými fotbalisty stalo, tak znají jen oni sami.
Byť se dá diskutovat nad tím, jestli do hry neměl jako střídající hráč přijít Svěrkoš nebo jestli byl Sionko opravdu tak vyčerpán, aby byl jako nejlepší český hráč zápasu a turnaje střídán, Karlu Brücknerovi a jeho taktice a strategii bych tentokrát vinu nepřisuzoval.
Za to, jak se kolektivně zhroutili, si totiž mohli jen hráči sami a tuhle odpovědnost z nich nikdo nesejme. Všechno pochopitelně podtrhla hrubá chyba Petra Čecha při druhém inkasovaném gólu. Nevím, snad mohla být způsobena tím, že jeho helma jej možná poněkud limituje co do periferního vidění. Špatný odhad letu balonu jsem totiž u něj zaznamenal i v Premier League. Nicméně mužstvo prostě vybouchlo jako celek - a to způsobem, který je opravdu výjimečný.
Myslím, že se v těch zoufalých minutách na stadionu v Ženevě projevil fakt, že českému týmu na EURO fatálně scházel skutečný lídr.
Kdyby byli na trávníku Tomáš Rosický nebo Pavel Nedvěd, troufnu si říct, že by své spoluhráče tak hluboko klesnout nenechali, dokázali by těžkou psychickou deku,která na celý tým spadla, nějak zvednout. Ale nebyli tam... A co dál? Vyhlídky nejsou dobré. Pan Košťál sice odchází z manažerského křesla, nicméně navzdory svému neúspěchu si ještě vyhrazuje právo určovat, jak bude vypadat příští realizační tým. Je to scestné, směšné a tragické. Košťálova osoba, resp. jeho výroky, vypudily z portfolia adeptů na funkci nového reprezentačního kouče všechny důstojné kandidáty.
Nechci snižovat ničí kvality, ale ani Petr Rada, ani Jozef Chovanec, o nichž se mluví, pro mě nejsou zárukou toho, že by se reprezentace posouvala nějakým progresivním směrem a fungovala dobře.
Svěří-li svaz tým nějakému slabému trenérovi, může to mít nedozírné důsledky. Může přijít špatný vstup do kvalifi kace o MS 2010 a už za čtyři měsíce můžeme hledat nového reprezentačního kouče znovu. A situace bude ještě složitější, pod smlouvami už budou úplně všichni solidní trenéři.
Případná absence na příštím světovém šampionátu by pak zasáhla celý český fotbal, protože je ekonomicky velmi, velmi závislý na účasti na takovýchto velkých turnajích. Je-li na okresech a krajích už teď nedostatek peněz, bylo by ještě mnohem hůř. A nutno dodat, že právě tyto subjekty do značné míry rozhodují o výsledcích voleb na valných hromadách ČMFS...
