Svěrkoš: Asi pro mě nebylo místo
První velký zápas v reprezentaci, první střela, první a vítězný gól! Parádní premiéra Václava Svěrkoše na EURO se z bezbřehé euforie změnila v čekání na Godota.
Čekání na něco, co nepřijde. Na hřiště už se nedostal. Neskrývá zklamání. Na druhou stranu ale nehodlá do světa nabubřele vykřikovat: „Já jsem měl hrát!“
Po nevydařeném šampionátu čtyřiadvacetiletý útočník Baníku Ostrava nezahořkl. Neutíká před celým světem. S rodinou klidně vyrazí na koupaliště, k rozhovoru v restauraci v centru Ostravy usedá na zahrádku.
Nemá potřebu se schovávat do temného kouta. „Samozřejmě mě mrzelo, že jsem si po výborném začátku nezahrál, ale pocit z vyřazení byl ještě horší.“
Na co se vás lidé ptají častěji? Proč jste ztratili zápas s Tureckem, nebo proč jste si po super začátku šampionátu už nezahrál?
(pousměje se) „Obě otázky jsou časté. Nešlo o to, kdo bude hrát. Samozřejmě, po prvním zápase, ve kterém se mi podařilo dát branku, jsem si sám připouštěl, že bych se na pár minut mohl znovu na hřiště podívat. Nestalo se. Samozřejmě mě to mrzelo, ale pocit z vyřazení byl ještě horší. Osobní zájmy šly stranou, byli jsme na společné akci jako jeden tým. Takže to není o nějaké osobní frustraci nebo naštvání. Mrzelo mě vyřazení.“
Upřímně, musíte být v odpovědích hodně diplomatický?
„Asi jako každý. Rád říkám věci jak jsou, nebo se třeba snažím naznačit co nejvíc. Ale někdy se to taky nemusí vyplatit. A dneska si člověk musí dávat pozor na každé slovo, to je pravda.“
Byl někdo, komu jste se po návratu ze šampionátu vymluvil úplně na rovinu? Že jste naplno řekl, co jste opravdu cítil?
„Ani jsem neměl takovou potřebu. Člověka to mrzí, ale není co tajit nebo skrývat. Další hráči na tom byli podobně nebo i hůř. Nezahráli si třeba ani minutu. Navíc takový zápas, jako byl proti Turecku, se neztrácí jen tak…“
Bylo těžší to prožívat nebo o tom teď zpětně mluvit?
„Nejsem moc rád, když se každý, koho potkám, ptá, jak a co se stalo. Protože nikdo z hráčů to ani neví. To byl neuvěřitelný zápas, který se snad nikdy nebude opakovat. Na lavičce jsme to brali jako hotovou věc. Jako že postupujeme. A pak se to všechno otočilo! Všichni jsou zklamaní, ale co se s tím teď dá dělat?“
Jak to po takovém zápase vypadalo v šatně?
„Byla to neuvěřitelná prohra, stokrát horší, než když prohrajete obyčejný zápas. Všichni byli naštvaní, zabraní do sebe a všechny to strašně mrzelo. Opravdu nepříjemné chvíle.“
Nadával někdo? Nakopnul koš, prokopnul dveře?
„Úplně přesně si to nevybavuju, ale žádný takový extrém tam nebyl. Určitě jsme neničili kabinu.“
Vy jste hned v prvním zápase proti Švýcarsku zažil obrovský příval euforie, z pozice střídajícího náhradníka jste rozhodl zápas. Pak už jste se na hřiště nedostal. To musí člověka hodně mrzet, ne?
„Určitě. První zápas se nám podařilo vyhrát šťastně, měli jsme jednu nebo dvě střely na bránu. Věřil jsem, že nám to pomůže k postupu ze skupiny, takže pocity byly vynikající. Jenže pak už jsem do hry nezasáhl, vypadlo se a všechno se otočilo. Gól přišel vniveč.“
Druhou část rozhovoru naleznete zde>>>
Tak úplně vniveč nepřišel. Na šampionátu přece běží akce, že každý gól pomáhá červenému kříži a zraněným dětem v Afghánistánu, ne?
„Jasně. (ožije) Tohle jsem se dozvěděl až dva dny po zápase, je to fantazie. Fotbal to posouvá do jiné roviny. Super věc, to je hezký.“
Zpátky k vaší situaci. Co na ni třeba říkal váš velký přítel, hokejista Pavel Kubina?
„Byl na všech zápasech, prožíval to skoro víc než já. Takže tam nějaké esemesky po zápasech byly. Jak bych to řekl? Někdy mi připadá, že každý Čech je fotbalový trenér. Každý tomu rozumí, každý by to postavil jinak, střídal by jinak. Ale Pavel mi spíš přál, ať to zvládnu a tak. Všichni jsme z toho byli opaření a zklamaní. A teď nemyslím svoji situaci, ale celkovou. To převažovalo.“
Dobře. A vaši situaci tedy komentoval jak? Nadával? Rýpnul si do trenéra a jeho strategie?
„To ne. Ale mrzelo jej, že jsem potom alespoň na chvilku nenastoupil. Což mě mrzelo taky. Ale Pavel hraje hokej, to je taky kolektivní sport. Sám dobře ví, že v něm jdou osobní věci stranou.“
Snažil se vás nějak utěšit, když jste se další šance nedočkal?
„On ve sportu zažil hodně, dodával mi energii. Jako že jde život dál a tímhle to nekončí. Stalo se.“
Během sezony jste se vsadili, kdo dá víc gólů. Jestli vy, v lize za Baník, nebo on v NHL za Toronto. Na šampionátu jste měli taky nějakou sázku?
„Ne, ne. Já byl rád, že jsem se do nominace vůbec dostal. A že jsem naskočil a dal gól, to byla sama o sobě výhra. A Pavel se asi po tom prvním zápase zalekl a do ničeho radši nešel.“ (směje se)
Tušíte, proč jste se po prvním zápase do hry nedostal? Máte nějaké vysvětlení?
„Mám jediné - trenér volí mančaft. A v systému hry se mnou asi od začátku nepočítal. Když jsem jel na turnaj, věděl jsem, že pokud si vůbec zahraju, budu vděčný. Je fakt, že když to po prvním zápase tak vyšlo, tak jsem tajně doufal, že si zahraju zase. Jenže v systému na jednoho útočníka pro mě asi nebylo místo. Z toho důvodu jsem nenaskočil.“
