Měl by být srdcem mužstva – bojovným, zarputilým, k tomu také přesným, precizním, nikdy neselhávajícím. Ukázat důraz, neústupnost, ukrást míč soupeři, bleskově ho předat dál. Držet si hranice svého království, jen občas vyrazit (překvapivě) na zteč. Defenzivní záložník Jan Polák však proti Lotyšsku plnil jen část své mise.
Důvod je jasný: Polákovi zatraceně a příliš viditelně chybí herní praxe.
Jeho nejistá současnost v legendárním Anderlechtu Brusel je (společně se zraněním kanonýra Milana Baroše) největší problém kouče fotbalové reprezentace Michala Bílka.
Záložník v Belgii kvůli svému – ať už údajnému či opravdovému – přání odejít nehraje. A to má za sebou sezonu, v níž celých osm měsíců pauzíroval kvůli těžkému zranění kolena.
Do podobné šlamastyky se může dostat rovněž brankář Jaroslav Drobný, jenž po přestupu do Hamburku bojuje o post jedničky. „Pokud nebudu v klubu chytat, nemá cenu, abych na srazy jezdil,“ řekl gólman.
To je správný postoj. Poláka už ničí nejistota mnoho měsíců, přesto na něj Bílek dál sází.
Proti Lotyšsku bylo vidět, že by se to nemuselo vyplatit. Záložník chyboval během prvního poločasu v rozehrávce, občas volil příliš složité řešení, místo aby poslal míč spoluhráčům jednoduše, takzvaně vymýšlel.
Buďme však spravedliví, na druhou stranu měl pár záblesků, kdy ukázal prospěšnost. Například perfektním naběhnutím v poslední minutě první půle nachystal vyloženou šanci pro Zdeňka Pospěcha.
Pravý bek byl ve zdánlivě jednoduché situaci. To Polák je na tom hůře – prostě musí z Anderlechtu odejít, jinak bude zle.
„Přeju Honzovi, aby rychle našel angažmá,“ pronesl po vítězném duelu i trenér Bílek.
Nejen „Honzovi“, ale i sobě…
