Už to není vyjukaný mladík, jako když poprvé přiletěl do Londýna. Tomáš Kalas, osmnáctiletý talent českého fotbalu, se v bohaté Chelsea zabydlel a celkem rychle navykl na klubový režim. Už po půl roce kamarádí s největšími hvězdami mužstva, byť on sám stále čeká na šanci v prvním týmu.
Ještě před půl rokem, když Tomáš Kalas uslyšel jméno John Terry, vybavil si především hvězdného fotbalistu považovaného za nejlepšího stopera na světě. A snil, že ho třeba jednoho dne v sestavě Chelsea nahradí.
Teď jsou přátelé, kteří spolu dennodenně komunikují. „John se ke mně chová skvěle, jako kdybych byl jeho parťák na stoperské pozici. Mám s ním velmi dobré vztahy,“ těší nadějného Kalase.
A podobně mluví například o Didieru Drogbovi, o kterém si prý fanoušci mylně myslí, že je namyšlený. „Je stejný jako John. Pořád mi vypráví svoje zážitky z kariéry, abych si z toho vzal nějaký příklad,“ prozradil bývalý obránce Olomouce.
Ještě blíže má k pravému bekovi Paulu Ferreirovi, který je na všechny milý a rád každému pomáhá. „A to se samozřejmě nebavím o Petrovi (Čechovi), ten je jak můj bratr,“ směje se.
„I s těmi největšími hvězdami si prostě můžu kdykoliv popovídat u snídaně, oběda nebo na tréninku. Jsem s nimi denně kontaktu. Sdílet s nimi společnou budovu a šatnu, to je pro mě obrovský zážitek.“
Podle Kalase je osobní a herní kontakt s hráči A-týmu důležitý v tom, aby si co nejdříve navykl na velký fotbal. Protože ani on nehodlá čekat na šanci věčně. „Zatím k top fotbalu přičuchávám na trénincích. Ale třeba se to změní,“ doufá.
Tak či tak, šance nepřijde hned druhý den. Při pohledu na soupisku je až za Terrym, Alexem, Luizem a Ivanovičem. „Když to tak spočítám, v příští sezoně bych mohl být pátým, šestým v řadě,“ uvědomuje si Kalas. „Ale to je úděl mladých hráčů.“
Kalas hodlá vyčkat v rezervě Chelsea ještě půl roku, maximálně rok, a pak zřejmě odejde na hostování. „Uvažoval bych jedině o nějakém slabším klubu, ve kterém bych pravidelně hrál a získával zkušenosti na mužské úrovni,“ zakončil.