Fotbalová historie je plná velkých zápasů, krásných gólů a dojemných momentů. Jenže taky tu jsou příběhy, z kterých i po letech nepříjemně mrazí. Na jeden takový teď vzpomíná Manchester: United přesně před 60 lety ztratil polovinu týmu manažera Matta Busbyho v troskách letadla. Mimochodem, jedna linka tragické story z 6. února 1958 vede k pražské Dukle.
Úsměvy? Dnes ne, dnes se bude fotbalový Manchester topit v slzách. Téct budou pro jednu mladou partu, které osud nedovolil dokončit rozdělanou práci. Nechme to shrnout legendárního sira Bobbyho Charltona. Mluví tiše, v hlase mu zůstává bolest: „Nic horšího se stát nemohlo. Mladí hráči kráčeli na vrchol – a najednou byli pryč.“
Charlton měl kliku, z děsivé nehody na starém mnichovském letišti Riem vyvázl jen s pár škrábanci na hlavě. Za pár dnů ho pustili z nemocnice, vykopal se v jednoho z nejlepších záložníků všech dob a v roce 1966 s Anglií slavně vyhrál mistrovství světa.
Osm jeho spoluhráčů z nadějného týmu manažera Matta Busbyho takové štěstí nemělo. Busbyho dětem se koncem 50. let minulého století věštila velká budoucnost, jenže jedna cesta z Bělehradu všechno změnila. Rudí ďáblové postoupili přes Crvenou zvezdu do semifinále Poháru mistrů, víc už ve staré sestavě nestihli.
Stačí letmý pohled na jihovýchodní roh arény Old Trafford, kde jsou United doma: právě tam najdete hodiny, které budou navždy ukazovat jen jeden čas.
15:04
Právě tehdy se pilot James Thain po doplnění paliva potřetí pokoušel odletět z mezipřistání v zasněženém Mnichově. Nepovedlo se. Rozjíždějící se letadlo zpomalila břečka na přistávací dráze a nedokázalo se odlepit od země. Ve dvousetkilometrové rychlosti prorazilo plot letiště, trefilo sousední domek a kůlnu s benzinem.
Exploze a konec pohádky Busbyho dětí.
Sedm hráčů a patnáct dalších pasažérů zahynulo hned, jednadvacetiletý talent Duncan Edwards zemřel v nemocnici za dva týdny. „Byl z nás nejlepší,“ poklonil se mu Charlton.
| Hráči, kteří přežili | Hráči, kteří zahynuli |
| Bill Foulkes | Roger Byrne (†28) |
| Harry Gregg | Mark Jones (†24) |
| Johnny Berry | Tommy Taylor (†26) |
| Jackie Blanchflower | Eddie Colman (†21) |
| Bobby Charlton | Liam Whelan (†22) |
| Kenny Morgans | David Pegg (†22) |
| Albert Scanlon | Geoff Bent (†25) |
| Dennis Viollet | Duncan Edwards (†21)* |
| Ray Wood | * zemřel po 15 dnech v nemocnici |
Byla to smutná premiéra. Zatímco v současnosti elitní týmy využívají charterové lety běžně, tenkrát si ho United objednali poprvé. Nutila je k tomu nepříjemná zkušenost z předchozího pohárového dvojzápasu s Duklou: z Československa se vraceli domů hodně komplikovaně a tak tak stíhali víkendovou ligu. Dnes jste z Prahy v Manchesteru za dvě a čtvrt hodiny, ale v roce 1958 to bylo sci-fi.
Mimochodem, Dukla byla posledním týmem, který dokázal Busbyho děti v pohárech porazit, Bělehradu to už nevyšlo. Josef Masopust a jeho parťáci první zápas venku nezvládli (0:3), ale v odvetě zvítězili 1:0 a slavili první pohárovou výhru v historii klubu.
„Manchester byl už tenkrát špička, dodával hráče do anglické reprezentace. Pro lidi v Praze to byl obrovský zážitek, kolik jiných anglických týmů sem po válce přijelo? Na Strahově se mačkalo čtyřicet tisíc diváků včetně mě,“ vzpomíná Miroslav Jícha, dlouholetý sekretář Dukly. Dva měsíce a dva dny nato bylo sedm hráčů z pražské sestavy United mrtvých…
Manažer Busby přežil a v roce 1968 se s předělaným týmem dočkal částečného happy endu, když symbolicky ve Wembley vyhrál Pohár mistrů. Přesně, jak stálo na obřím choreu fanoušků United při sobotním zápase s Huddersfieldem: WE WILL NEVER DIE. Nikdy nezemřeme.
První pocta obětem mnichovské katastrofy po šedesáti letech se povedla, Manchester porazil Huddersfield 2:0. „Tohle nebyl obyčejný zápas. Museli jsme vyhrát, jinak to nešlo,“ pravil záložník Juan Mata. I on nastoupil s černou páskou na rukávu.
To hlavní bude následovat dnes: přímo na Old Trafford se uskuteční velká bohoslužba. V 15:04 ji přeruší minuta ticha.
