Že umí dávat góly, to už všichni dávno vědí. Ale ovládnout krále střelců, to se mu až do soboty nikdy nepovedlo. „Bohužel, povedlo se mi to až teď v 26 letech, ale i tak je to parádní pocit,“ usmívá se člen širšího reprezentačního kádru.
Ovládnout tabulku střelců v zahraničí se před vámi povedlo pouze šesti českým hráčům a vy jste sedmý. To se hezky poslouchá, ne?
„Souhlasím. Je to krásná společnost. Hlavně co se týká dvou legendárních hráčů - Milana Baroše a Jana Kollera. Navíc sedmička je obecně šťastné číslo. O útočnících se říká, že zrají s přibývajícími roky. Mně je 26, tak uvidíme, jak to bude pokračovat.“
Poslední zápasy jste však nenastupoval v základní sestavě a naskakoval jako náhradník. Byly zatím vaše dlouhodobé zdravotní potíže?
„První zápas s Cardiffem jsem seděl, protože to byl trenérův taktický záměr. Oni hrají dost fyzický fotbal a chtěl mě toho vyvarovat. Proti Aston Ville nechal stejnou sestavu a teď s Barnsley jsem důvod nevěděl. Ale ještě v prvním poločase se nám zranil obránce a trenér ukázal na mě, tak jsem se do hry dostal. Uvidíme, jak to bude v play off. Já doufám, že budu hrát. Je to důležitá část sezony a snad u ní budu.“
