Žambůrek: Brentford je rodina. Pohled do zákulisí nováčka Premier League
Bzz, bzz, bzz… Pozor, letí včely! A dokážou pěkně štípat, zvlášť letos. Tři čtvrtě století Brentford čekal na návrat mezi anglickou fotbalovou šlechtu – a na jaře se konečně dočkal. Klub ze západního Londýna je zpátky v Premier League, postupové oslavy si vychutnal i mladý český záložník Jan Žambůrek. Po dlouhém zranění se zatím rozehrává v juniorce, ovšem i tak má o čem vyprávět.
Druhá liga, taky liga. Sebeironickým klišé se v Brentfordu utěšovali nejen v posledních sedmi sezonách. Od dávného roku 1947, kdy tým s včelou ve znaku naposledy sestoupil z tehdejší First Division, se zdálo, že je pro něj nejvyšší patro zakleté.
Po letošku už to neplatí. Brentford skončil v náročné druhé lize třetí a ve vyhraném finále play off se Swansea vyválčil vstupenku do Premier League. „Na všech lidech z klubu bylo vidět, jak jsou neuvěřitelně šťastní,“ líčí Jan Žambůrek, český vyslanec v Brentfordu. Pracovitý střední záložník do Londýna přišel už v sedmnácti ze Slavie. Nelituje, anglický fotbal mu otevřel oči.
Co se vám vybaví, když se řekne Brentford?
„Můj fotbalový domov. Menší a víceméně rodinný klub, kde mají k sobě všichni blízko. Brentford dlouho hrál Championship a League One, čili druhou a třetí anglickou ligu. A teď…“
JAN ŽAMBŮREK |
VĚK: 20 (13. února 2001 v Praze) VÝŠKA/VÁHA: 182 cm/70 kg KARIÉRA: Bohemians Praha 1905 (2007–2015), Slavia Praha (2015– 2018), Brentford/Anglie (od 2018), Shrewsbury/Anglie (hostování, 2020) REPREZENTACE: v U21 4 zápasy/0 gólů, v U19 9/1, v U18 13/1, v U17 5/1, v U16 14/2, v U15 4/0 ÚSPĚCHY: postup |
První podzim v Premier League po 75 letech.
„Přesně tak. Všichni tím žijeme. Přál bych vám být na prvním zápase s Arsenalem.“
13. srpna přišel skoro plný stadion a překvapili jste vítězstvím 2:0. Nezapomenutelný zážitek?
„Rozhodně, atmosféra byla báječná. První výhra všechny ještě víc nakopla: nechceme si to jen užít, rádi bychom se v Premier League udrželi a hráli ji dál. Je návyková.“
Ještě zpátky do postupového jara: jak dlouho jste slavili?
„To už asi nespočítám. První den snad nikdo nespal, ze všech čišela úleva a absolutní štěstí. Po pár dnech jsem letěl na dovolenou do Česka, kde jsem všechno vstřebal. Euforie je krásná věc, ovšem nemůžeme z ní žít věčně. Premier League si všichni vážíme, ale zápasy jdou rychle za sebou a musíme sbírat body.“
Tohle je podobné jako ve druhé lize, viďte? Ta anglická patří mezi nejtěžší soutěže na světě, o posun nahoru se mydlí čtyřiadvacet týmů.
„V Championship se dobře připravíte na to, co vás čeká o patro výš, ale Premier League je ještě větší fičák. Zatím mám srovnání jen jako divák – a pokaždé nad tou rychlostí žasnu. Spoluhráči mi říkají: ‚Není čas na žádnou chybu, soupeři všechny potrestají.‘ I tohle je Anglie.“
Udělala z vás lepšího fotbalistu?
„Kdybych neodešel z Česka, nebyl bych na takové úrovni jako teď. Zlepšuju se na tréninku i mimo něj v taktických dovednostech. Každý tady chce být co nejlepší a hlídá si každý detail. I díky perfektnímu servisu, který máme.“
Pro představu: kolik kolem vás kmitá lidí?
„Není jich tolik jako v elitních klubech Premier League, ale taky jich není málo. Trenér má k ruce
