Na rozlučku Davida Jarolíma s německým klubem Hamburger SV přijeli většinou hráči, kteří už skončili aktivní kariéru. Bývalý český reprezentant David Rozehnal představoval vzácnou výjimku. Hraje za špičkový francouzský klub Olympique Lille.
Na francouzskou ligu ještě stačí, pozvánky do české reprezentace však stoper David Rozehnal už nedostává. Necítí se dotčen. Tuší, že se konec aktivní kariéry nezadržitelně blíží.
Trenér české reprezentace Pavel Vrba postrádal proti Lotyšsku ze zdravotních důvodů stopera Tomáše Sivoka a vy si jezdíte po slavnostech. „Já myslel, že se budeme bavit vážně,“ pousmál se nad otázkou, zda necítí odpovědnost k českému národu…
Bavíme. Hrajete těžkou soutěž, francouzskou ligu. Pochybujete, že na reprezentaci ještě máte?
„To je pravda, na druhou stranu nehrávám pravidelně. I když letos jsem toho proti dvěma předchozím sezonám odkopal docela dost. Z tohoto pohledu jsem spokojený a také zdraví zatím slouží. Přesto si nemyslím, že jsem adept na reprezentaci. Tam by měli být, jak to připomíná trenér Vrba, hráči, kteří nastupují pravidelně a jsou v klubu oporami. To já nejsem.“
Takže vás vůbec nenapadlo, že by opět mohla přijít pozvánka?
„Upřímně ne.“
Ani vás neláká mistrovství Evropy v příštím roce, které hostí váš nynější domov Francie?
„Jo, to by bylo hezké. Jsem v Lille už pátý rok, tedy moje nejdelší zahraniční angažmá v kariéře, bylo by krásné zahrát si třeba na našem stadionu. Ale to už není ani sen, ale něco, s čím vůbec nepočítám. Kdyby to náhodou přišlo, neodmítl bych, ale vůbec o tom nepřemýšlím.“
Spoluhráč ze středu lillské obrany Marko Baša odjel na kvalifikaci ME za Černou Horu, za Dánsko nastupuje Simon Kjaer, vy jste se zúčastnil akce, kde se body nepočítají. Není vám to líto?
„Já loučení Davida Jarolíma v Hamburku bral jako příjemný víkend, kdy jsem dostal volno. Vzal jsem celou rodinu, rodiče přijeli z Olomouce vlakem, všichni jsme si to užili. Prošli se po městě, podívali na přístav, synovi jsem ukázal, kde jsme před pěti lety bydleli a on si vzpomněl, bylo to moc příjemné. Letiště, hotel, stadion, všechno známá místa.“
Uvažoval bych i o české lize
V Hamburku se sešli většinou hráči, kteří ukončili aktivní kariéru. Vy máte smlouvu v jednom z nejlepších francouzských klubů. Nebylo to trošku divné?
„Když jsem si přečetl, kdo všechno přijede, tak jsem si tohle hned uvědomil. Spíš mi ale došlo, že konec taky jednou přijde a že se blíží. Teď to nijak nevadilo, slyšel jsem jenom poznámky, jak budu muset pořádně makat, když ještě mám profesionální smlouvu.“
Trenér René Girard vás pustil bez připomínek? Dal vám nějaké instrukce?
„Já měl trošku problém s kolenem, tři týdny jsem nebyl k dispozici. Po uzdravení jsem byl s mužstvem jenom čtyři dny. Tím, že jsem dlouho nehrál, tak mi sám řekl, ať jedu, s mojí účastí souhlasil. Kdyby si to nepřál, nešel bych proti němu. Zeptal jsem se a on mi to povolil.“
Jaká je to ve vašem věku pozice být náhradníkem?
„Po zdravotních komplikacích to nijak neprožívám. Kluci nastupují (Baša a Kjaer – poz. red.), já čekám připraven zaskočit. Tak je to bohužel dané. Jsem rád, že trenér se mnou pořád počítá.“
V probíhajícím ročníku jste ve francouzské lize nastřádal přesně 1111 minut. Není to krásné číslo?
„To se povedlo. Chybí mi ještě tři zápasy, abych jich měl ve francouzské lize 150, to chci ještě stihnout. Smlouva mi končí na konci sezony, uvidím, co přinese příští rok. V Lille bych zůstal, ale to nezáleží jenom na mně. Kdyby se to nepodařilo, zvažoval bych i návrat do české ligy. Mám ji v hlavě. Cítím se dobře, nechci ještě končit. Francie je ovšem na prvním místě.“
Měl jste angažmá i v Paris Saint-Germain, dnes v jednom z nejlepších a nejbohatších klubů Evropy. Nemrzí vás, že nepřišlo v tu pravou dobu?
„Bylo by to pod naprosto jiným tlakem. I já tenkrát zažil velký, a to měl klub jiné možnosti. V týmu se teď sešly superhvězdy, mají zdvojený každý post. Bylo by určitě zajímavé s nimi hrát, já však rád vzpomínám na ty dva roky, co jsem v Paříži působil. A překvapuje mě, že když si zajedeme do Paříže, třeba se ženou se na něco podívat, tak mě lidi ještě poznávají. To je přece úžasné.“
Co ve vaší kariéře představovalo angažmá v Hamburku?
„Byl to dobrý rok, pro mě po Laziu Řím posun v kariéře. Měl jsem dobrý pocit, odehrál jsem celkem dost zápasů. Po roce však přišel nový trenér Armin Weh, který mi dal jasně najevo, že mě nechce. Nechtěl jsem sedět na tribuně, tak jsem odešel a hledal si nové angažmá. A přišlo Lille.“
