Kucka v Janově: Ptali se mě na Skuhravého
Premiéru už má za sebou! Juraj Kucka, který v minulém týdnu přestoupil ze Sparty do FC Janov, odehrál v Itálii první zápas. A hned proti vítězi Ligy mistrů a úřadujícímu šampionovi Serie A Interu Milán.
„Byl to krásný zážitek,“ pochvaloval si slovenský záložník, který odehrál celý duel osmifi nále Italského poháru. Jeho tým však na San Siru prohrál 2:3.
Třiadvacetiletý slovenský reprezentant Juraj Kucka se ve své premiéře v Itálii objevil hned v základní sestavě. A exletenský halv v ní vydržel až do konce. V osmifi nále Italského poháru však na půdě favorita Janov padl a ze soutěže je vyřazen.
„Těžko se mi to osobně hodnotí, k mému výkonu by se měl vyjádřit asi někdo jiný. Ovšem já jsem si utkání užil, zahrál jsem si s chutí. V Miláně to bylo super. Takže moje pocity z prvního utkání jsou dobré.“
Zkuste se přesto ohodnotit.
„Vím, že tam byly nějaké chyby, ale také dobré věci. Musel jsem se do toho trochu dostat, ze začátku to proto možná z mé strany bylo trochu kostrbaté. Potom jsem si ale zvykl a snažil jsem se odvést poctivou práci.“
Hned na úvod proti vítězi Ligy mistrů, to musel být velký zážitek, že?
„To jistě. Bylo to velmi příjemné. Byl jsem před zápasem plný očekávání. Musím říct, že to byl opravdu skvělý zážitek.“
Koukal jste na hvězdy typu Eto‘a s otevřenou pusou?
„To ani ne. Jasně, že tyhle plejery znám jenom z telky, ovšem na druhou stranu jsou to hráči jako já. Ano, kopou v jiném klubu a jsou pořád jinde než já, ale hrát se proti nim určitě dá. Bylo to v pohodě.“
Byl jste před debutem nervózní?
„Ani ne. Soustředil jsem se na zápas. Zvláštní náboj to ovšem mělo. Debutovat za nový tým na takovém stadionu, proti Interu a proti hráčům, jako je právě Eto‘o, bylo příjemné. Jen škoda, že jsme nepostoupili.“
Na hřišti jste se cítil dobře?
„Musím říct, že fotbal je tady trochu rychlejší. Musím si také zvyknout na italský fotbal, je odlišnější.“
V čem?
„Po jednom zápase se to těžko hodnotí. Dost se běhalo, hodně to bylo zaměřené na taktiku a defenzivu. Hlavně jde ale asi o tu taktiku, na to si asi budu muset zvykat nejvíc.“
Ještě něco vás překvapilo?
„To nevím. Z jednoho zápasu opravdu těžko soudit. Hráli jsme s Interem, což je velmi kvalitní tým. Mohli spolu hrát skoro poslepu. Bylo to hodně těžké utkání, dost jsme se naběhali. Uvidíme, jak to bude v dalších zápasech.“
Už jste držel v ruce italské noviny?
„Ano, už jsem je viděl.“
Co tam o vás psali?
„Tak to nevím, já si to nepřečtu, italsky ještě neumím. A nikdo mi to zatím nepřeložil.“
Prý vás docela chválili.
„To netuším, viděl jsem jen známkování a tím já se stejně nezabývám. Jeden vám dá čtyřku, druhý šestku, každý to dělá jinak... Proto to neřeším.“
Lišila se nějak vaše role od toho, co jste hrál ve Spartě?
„Ne, bylo to přibližně totéž. Hrál jsem v rozestavení 4 - 3 - 1 - 2, já jsem byl v té záložní trojici. Pohyboval jsem se takřka na stejné pozici jako ve Spartě. Měl jsem na starosti jak defenzivu, tak ofenzivu.“
Čekal jste, že dostanete šanci hned v základu?
„Myslel jsem si, že naskočím spíše v průběhu zápasu nebo na druhý poločas. Nečekal jsem, že to bude hned od začátku.“
Jak jste se v Janově zabydlel?
„Zatím bydlím v hotelu. Ani nevím, kdy se z něj přesunu. Zatím jsem se ani na žádný byt nejel dívat, ovšem v realitkách jsem se už vyptával. Až se něco zajímavého objeví, zajedu se na to mrknout.“
Jaký máte dojem z klubu?
„Zatím dobrý. Prostředí je tady pěkné, líbí se mi tady i počasí. Že je tady teplo i v zimě. Stadion je pěkný a velký. Chodí na něj dost lidí. Tréninkové centrum je zase malé. Taková jedna velmi stará budova s jedním hřištěm. K tomu umělka a posilovna. Mají však budovat nové tréninkové centrum.“
V Janově je legendou Tomáš Skuhravý, bývalý československý reprezentant. Už vám ho připomínali?
„Ano, mluvili jsme už o tom. Ptali se mě, jestli ho znám. Samozřejmě že jsem odpověděl, že vím, o koho jde.“
Město už jste si prohlédl?
„Byli jsme se dvakrát večer projít, ale jen tak na chvilku. Líbí se mi. Je to takové zvláštní město, je jiné než ostatní. Přijde mi, že je to tady všechno hodně rozložené, takové dlouhé, daleko od sebe.“
Jak jste si sedl se spoluhráči?
„Zatím si s nimi moc nepokecám. Je tady jeden Srb a Slovinec. Sice jim nerozumím všechno, ale něco pochopit můžu. Jinak mluvím anglicky. Na hřišti jsme se dorozumívali rukama nohama. Když jsem je chtěl na něco upozornit, vykřikoval jsem jejich jména. Ovšem s italštinou už jsem začal, brzy dostanu i učitelku.“
