Čtyři roky (2007–2011) s ním seděl v jedné šatně. A když ho měl na hřišti za zády, cítil se jistější. „Nejen já, ale celý tým,“ zdůrazňuje bývalý obránce Juventusu Zdeněk Grygera zkušenosti s osobností jménem Gianluigi Buffon. Střílet na něj z větší dálky, to radši moc nezkoušel. Takovým „hrdinům“ se brankář-legenda poťouchle vysmál.
Zdráhá se uvěřit, že jeho bývalý parťák brzy zabalí kariéru. Ne že by na to neměl věk… „Jsem přesvědčený, že minimálně na klubové úrovni bude Gigi pokračovat,“ myslí si Zdeněk Grygera, současný manažer Zlína. Na Buffona vzpomíná rád. Vnímá ho jako výjimečnou postavu, se kterou měl během své kariéry čest se potkat a poznat ji blíž.
Co když Buffon po sezoně opravdu skončí, jak plánuje?
„Jednoznačně mi to bude líto.“
Proč?
„Pořád má velké kvality a patří k nejlepším brankářům na světě. I fyzicky je na tom dobře. Nevím, jestli má stejnou výkonnost jako před deseti lety, ale je neustále stabilní. Nemá výkyvy jako jiní.“
Jak si ho pamatujete z dob působení v Juventusu?
„Gigi je osobnost s velkým vlivem na tým. Ať už v Juventusu nebo v reprezentaci. I pro soupeře je zvláštní, když je v bráně. Cítí k němu respekt. On je i psychologická pomoc pro mužstvo. Pro podobný případ nemusíme chodit daleko. Stačí si vzít
Milana Baroše
v Baníku. Přijde mi, že je znát, když není na hřišti ani na lavičce. To samé je s Buffonem.“
Co jeho lidská stránka mimo stadion?
„Vezměte si, pod jakým drobnohledem žije. A nikdy neměl vroubek. Má to v hlavě uspořádané a ví, co chce. Je inteligentní, přemýšlivý, mentálně silný. Proto má tak dlouhou kariéru. Pro mě je velké plus, že jsem se mohl potkat s lidmi, jako je on,
Pavel Nedvěd
nebo Alessandro del Piero. Dalo mi to i hodně do života.“
Máte na něj nějakou soukromou vzpomínku?
„V té době žil s Alenou Šeredovou. Občas jezdili do Prahy a Gigi se předtím na něco zeptal. Měl ponětí o Spartě, Slavii. Třeba se v Praze s někým potkal a pak se mě ptal, jestli ho znám. Měli jsme pár společných známých. S Alenou jsme se potkávali na společných klubových akcích. Ale volna moc nebylo. Gigi nebyl takový, že by chodil po městě a někde vysedával. Hodně času trávil doma.“
Brankáři jsou specifičtí, sami pro sebe. Byl takový i on?
„Máte pravdu, jsou zvláštní. Ale on byl lídr i jako gólman. Věděl, kdy je na místě zvýšit hlas, někoho pokárat. Ale spíš se snažil pomáhat, když to někomu nešlo. V tom bylo jeho kouzlo. Stačí, když se podíváte na jeho tiskové konference. On přesně ví, co má v dané situaci říct.“
Třeba?
„Například prohlásí: Ano nedaří se nám, máme problém. Ale víte co, nebojte se, já beru zodpovědnost na sebe a dobře to dopadne. Tohle si může dovolit jen velký hráč. Gigi to říká promyšleně. Patří k lidem, kteří mají tyhle věci dané od Boha.“
Jaký byl brankář?
„Když se na tréninku rozhodl, že nedostane gól, zamkl branku a nedostal ho. Prostě si to dal do hlavy a tak to bylo. Četl hru, balony přitahoval jako magnety.“
Takže jste mu moc gólů na tréninku nedal...
„V Itálii to chodí jinak. Prvního brankáře v podstatě od neděle do čtvrtka skoro nevidíte. Připravují se stranou, mají svůj program s trenérem gólmanů. Střelba probíhá většinou na klubovou trojku, klidně i čtyřku. Gigi chodil až na předzápasový trénink.“
Měl něco vyloženě svého?
„Neměl rád, když na něho někdo zkusil vystřelit ze třiceti, čtyřiceti metrů. To se jen usmál a podíval se na něj stylem: Víš, kdo je v bráně?!“
Jak dirigoval hráče před sebou?
„Vždycky nám říkal, ať všechno kolem šestnáctky a dál necháme na něm. Nabádal nás hlavně, ať mu střelu netečujeme a vidí na ni. A nepouštíme soupeře do šestnáctky.“
Měl vůbec slabinu?
„Jedinou, o které se mluvilo. A to hru nohama. Měl nohy do iks, občas jeho odkopy vypadaly divně. Ale musím říct, že na tom ohromně zamakal. Když si vezmete, že na tom začal pracovat někdy v pětatřiceti letech, tak klobouk dolů.“
Nahradí ho Wojciech Szczesny?
„Nevypadá vůbec špatně. Ale přijít po Buffonovi, to nikomu nezávidím.“
