Pro fanoušky možná zůstává trošku stranou, ale určitě zaslouží pozornost. Aleš Matějů se zabydlel v základní sestavě Brescie, od léta plnými doušky nasává velké zápasy v Serii A. Oproti jiným českým hráčům působících v Itálii nastupuje pravidelně, nicméně pozvánky do národního týmu ho dosud míjely. „Mrzí mě to, ale o EURO budu bojovat,“ říká v otevřeném rozhovoru pro iSport Premium 23letý obránce. Zajímavě vypráví o poučení z alkoholového excesu i o excentrikovi Mariu Balotellim, se kterým sdílí kabinu.
Kariéra Aleše Matějů mohla skončit dřív, než pořádně začala. Loni v listopadu ošklivě naboural, za volantem měl v krvi 1,5 promile. Létal v pořádném průšvihu. Nicméně v Brescii mladého hráče podrželi a dali mu druhou šanci. Matějů na jaře pomohl k postupu do Serie A, kde v aktuální sezoně patří ke stabilním členům základní sestavy. „Jsem klubu nesmírně vděčný, chci mu to splatit,“ tvrdí Matějů.
Užíváte si fakt, že hned ve své první sezoně v Serii A hrajete v základu?
„Je to super, asi splněný sen hrát v takové soutěži. Je to velká škola, nabírám nové a nové zkušenosti, pořád se učím. Hrát proti gigantům jako jsou Juventus, Neapol a další velké týmy, to je zážitek a motivace do budoucna, abych nepřestal makat. Do konce roku nám zbývají poslední tři zápasy, když je zvládneme, odpíchneme se i ode dna tabulky a přes zimu se nám bude lépe dýchat.“
V důležitém utkání jste naposledy zvítězili 1:0 na hřišti posledního Spalu. Nastartuje vás to k lepším výkonům?
„Od začátku to byl zápas, kde se hodně čekalo na chybu. Oba týmy potřebovaly body, bylo znát, že se hraje o hodně. Pro nás to bylo ještě těžší, protože jsme šest předchozích zápasů prohráli. Máme štěstí, že jsme to zvládli a získali tři body. Dýchá se nám trošku lépe, do dalších zápasů můžeme jít se vztyčenou hlavou, konečně si víc věřit a získávat další body. Hrajeme teď se soupeři, kteří jsou v tabulce blízko nás (Lecce, Sassuolo), snad se nám podaří pravidelně bodovat, můžeme stoupat tabulkou výš a odrazit se ode dna.“
Přirostla vám Itálie k srdci?
„Je to tady výborné, lidé jsou milí v klubu i mimo něj. Hraje se mnou Jarda Zmrhal a ještě jeden Slovák (Nikolas Špalek), pro nás všechny je to příjemnější, cítím se tady skoro jako doma. Jsme nováček první ligy, očekávání od nás nejsou tak obrovská. Jsem moc rád, že hraju pravidelně. Nejhorší by teď bylo usnout na vavřínech. Musím dál makat, abych se udržel v sestavě. Tady člověk jeden zápas nezahraje a pak už nemusí hrát vůbec. Teď nastupuju, ale za týden může být všechno jinak.“
Proti Turínu (9. listopadu) jste dostal červenou. Nebál jste se, že vám to ublíží a už se do sestavy nevrátíte?
„Stalo se to po dvou žlutých, možná to bylo i trošku smolné. Nikdo mi to nevyčítal, to vůbec, naopak. Kdybych udělal nějakou hloupost, třeba simulování, bylo by to něco jiného. Koukal jsem na to dvěma pohledy. Buď mi to ublíží, nebo budu hrát a nic se nestane. Jeden zápas jsem měl stopku, druhý jsem nehrál po rozhodnutí trenéra, tam jsem na tu červenou možná doplatil. Pak se to ale otočilo, vrátil se trenér Cellini (viz rámeček), trošku to proházel a byl jsem zase zpátky v sestavě. Navíc jsme proti Spalu vyhráli. Na tom je fotbal krásný, že se může všechno rychle změnit.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit