Česko, nebo ven? Paska vidí rizika, talent vysvětluje volbu pro Atalantu | iSport.cz
Martin Vait
2. června 2020 • 04:40

Česko, nebo ven? Paska vidí rizika, talent vysvětluje volbu pro Atalantu

Autor: Martin Vait
Vstoupit do diskuse
4
TOP VIDEA
Pardubice: Nečekaný ligový nováček. Budou Východočeši pro FORTUNA:LIGU oživením?
ZLATÁ PÍŠŤALKA: Berkovy přehmaty v Edenu, obstál Rejžek v Plzni
VŠECHNA VIDEA ZDE

Zůstat doma, nebo se vydat jako mladík s čerstvou občankou vstříc zahraničnímu dobrodružství? David Heidenreich neváhal a v šestnácti se od rodiny odstěhoval do fotbalové akademie Atalanty Bergamo. Vůbec toho nelituje. Ale nepředbíhejme. Nechme si od něj v rámci seriálu iSport TV Nová generace vyprávět celý příběh a nechme zaznít i názory, zda je taková cesta správná od Heidenreichova otce a hráčského manažera Pavla Pasky.



„Začínal jsem s fotbalem hodně brzo. Jinak to v podstatě ani nešlo, táta hrával na konci kariéry v Německu a často jsem tam s ním jezdíval. On běhal po hřišti a já po lajně podle toho, jak se zrovna přelévala hra ze strany na stranu. Doteď když si uvědomím, co mě vlastně nejvíc baví na fotbale, pokaždé se mi vybaví tahle vzpomínka. Strašně rád si ji v hlavě přehrávám. Táta mě od čtyř let vedl i jako trenér prakticky celou dobu, co jsem vyrůstal.

S tím, že mě trénoval on, jsem s klukama problém neměl, jako malej na to takhle nekoukáte. S odstupem času se mě na to občas někdo zeptá, ale vždycky jsem do toho dával všechno. Muselo to jít ze mě. Naopak to bylo vlastně daleko těžší. Musel jsem si to víc vydřít. To, že jsem měl možnost mít tátu za trenéra, bylo skvělé, hodně mi to dalo. Ale musel jsem být prostě lepší než ostatní ve všech směrech a ještě jsem musel být tak dobrý na to, aby to táta uznal. Nikdy mě ale do ničeho netlačil.

Vždycky jsem fotbal dělal strašně rád, oba ho žereme. Kupovali jsme si každé číslo Hattricku, který byl tehdy hrozně v módě. Mám ještě mladšího bráchu, který je teď u táty v regionální fotbalové akademii, a ten je do toho zažraný ještě víc než já. Často se řeší, jak kluci mastí FIFU a už jim nechybí normální fotbal. Ale je to pořád fotbal, který milujete, takže si ho rádi zahrajete.

I když to má své chyby a dokáže vás to naštvat, takže to pak na dva, tři měsíce vypnete, což už se mi taky stalo. V určité fázi jsem to samozřejmě taky hrál pořád. Ale dnes je to pro mě prostě odreagování a myslím, že stejně tak i pro všechny sportovce. Hrajeme to, co nás baví i v reálném světě, žijeme tím. Někteří můžou hrát i sami za sebe, i když já teda myslím, že tam ještě nejsem. V Ultimate Teamu bych ale stejně byl nějaký bronzový hráč s nejnižším ohodnocením.

NOVÁ GENERACE (3. díl): Zásadní sonda. Jde český fotbal zase nahoru?

Rodina fandí Spartě, já spíš podle hráčů

V rodině fandíme Spartě, ale já fandil dost klubům, spíš podle hráčů. Třeba Petru Čechovi v Chelsea nebo Cristianu Ronaldovi, kamkoliv šel. Ten byl pro mě dlouho idol, což se možná dnes může zdát zvláštní, když jsem obránce, ale dřív jsem hrával na vyšších postech. Brácha je zase spíš univerzál, a když na něho koukám, jak se vyvíjí, je strašně super, že akademie existují. Škoda že jsem si tím nemohl projít taky, protože tam mají jasně daný režim, hodně tréninků, zaměřené jídlo a jsou hlavně spolu.

Tráví spolu spoustu času, takže se jim i drží dobrá parta a je to super věc. Já už novou formou výchovy mládeže do jisté míry prošel taky. Už mě potkaly malé formy fotbalu, takže jsem nebyl hozený hned na velké hřiště.

Vývoj byl postupný, nejdřív jsme hráli 4+1, 5+1 – a v mosteckém Baníku se nám hodně dařilo. Vyhrávali jsme halové turnaje, v klubu byla celá řada skvělých trenérů, kteří jsou dnes v Teplicích a různě jinde po okolí. Odmalička jsme hodně pilovali techniku, to bylo skoro každý trénink. Postupnou cestou jsme se dostali až ke klasickému fotbalu s jedenácti hráči na obou stranách, to mi mohlo být asi dvanáct nebo třináct let.

Český obránce Atalanty Bergamo David Heidenreich během utkání v ItáliiČeský obránce Atalanty Bergamo David Heidenreich během utkání v ItáliiFoto Profimedia.cz

Tehdy najednou bylo znát, že se to u některých kluků, co váleli na menších hřištích, pomalu začínalo měnit a na normální regulérní hřiště už nestačili. Krátce nato jsem v kategorii do čtrnácti let odešel do Teplic, kde jsem strávil dva roky, než jsem si vybojoval pozvánku na reprezentační turnaj Harašta Cup.

Tady si mě vyhlídli skauti Atalanty a v listopadu jsme jeli do Bergama na stáž s agentem a taťkou, což byla taky úplně neskutečná zkušenost. Prostě jsme si to tam jeli užít s taťkou, že to bude další skvělý zážitek.

Dopadlo to tak, že jsem tam v létě podepisoval smlouvu a už jsem v Bergamu čtvrtou sezonu. Celkový dojem z těch čtyř let je neskutečný. Hodně mi to dalo do života – na začátku bylo opravdu těžké být daleko od rodiny, to nebudu skrývat. Ale postupem času se tak naučíte žít, přizpůsobíte se tomu, naučíte se jazyky a vůbec i jinak komunikovat s lidmi.

Propracovaný systém obrany

Pomohlo mi to vyrůst jak po osobní, tak po fotbalové stránce. Je tu obrovská konkurence, na každý post jsou minimálně dva hráči, kteří jsou stejně dobří jako já, ne-li lepší. Každý trénink se jede na 120 procent, nikdo nic nevypustí. Loni jsme vyhráli Primaveru, italskou obdobu Juniorské ligy, která má ale tady obrovskou tradici a renomé. Spousta hráčů se odsud probila do dospělého fotbalu.

Sice je to pořád ještě jiné, ale už se hodně dbá na taktiku. Samozřejmě se to o Itálii obecně vždy říká, ale je prostě pravda, že tu mají hodně propracovaný systém obrany, což pro mě jako stopera byla jedna z pozitivních věcí a důvodů, proč jsem sem šel. Jeden asistent trenéra je legenda Atalanty Gianpaolo Bellini, Marco Zanchi zase hrál v italské reprezentaci a Juventusu. Ti nám dávají strašně moc, protože jsou to obránci, vidí to zase trochu jinak než my, protože si to zažili.

NOVÁ GENERACE (2. díl): Uvnitř akademie FAČR. Jak fungují a proč jsou revoluční

Dřív tu byla drtivá většina hráčů z Itálie, ale přijde mi, že od našeho ročníku, tedy od U17, se to obrátilo a začali na doporučení brát hráče z celé Evropy. Docela se nás tam cizinců sešlo dost, třeba pět, šest v ročníku. Brali nás ale dobře a my jsme drželi při sobě, což bylo skvělé.

Teď jsem zvědavý, co se bude dít dál i vzhledem k současné situaci. Dálkově studuju v Teplicích ekonomiku a podnikání na střední škole AGC a měl bych zanedlouho maturovat. Původně to mělo vyjít tak, že už v té době skončí sezona, jenže nevím, jak se to všechno vyvrbí. Navíc bych se zanedlouho měl vrátit do Itálie.

Stále se plánuje dohrát sezona Primavery a zbývají nám tři, čtyři dohrávky a nějakých deset kol. A pak se uvidí. Už je mi devatenáct, takže v Primaveře dál hrát nemůžu. Současnou sezonu jsem ještě právě kvůli škole a mládežnické Lize mistrů strávil v Atalantě a chtěl jsem tu vyhrát, co se dá. Ale teď už se to všechno rozjede na plné obrátky.

Vůbec jsme zatím neřešili, jestli půjde o nějaké hostování v Itálii, nebo návrat do Čech. O tom, co dál, se bavím s tátou, agenty, jsem teď hodně v kontaktu taky s Romanem Mackem, který hrával v akademii Juventusu.

Když jsme tam na začátku roku hráli, viděli jsme se poprvé a od té doby si na sociálních sítích píšeme. I od něj jsem dostal rady o angažmá, kterými si prošel, co dál. Hlavně ale bude záležet na klubu, podle kterého se budeme muset řídit. Určitě bych se nebránil zahraničnímu angažmá i v Itálii, Serie B by určitě byla rozumný krok.

NOVÁ GENERACE (1. díl): Jak vychovali tým pro EURO 2004? A proč zlatá éra skončila?

Zkusit nějaké hostování a popřípadě se vrátit do Atalanty a stát se základním členem kádru. Když vidím, jak se teď daří áčku, myslím, že není potřeba, aby nás tam vytahovali. Určitě někdo z nás z Primavery dostane v přípravě šanci a třeba se prosadí. Mám radost, že jsem sám už do áčka nakoukl.

Jednak během lednové zimní pauzy, zároveň nás většinou berou i na předzápasové tréninky, kde jim chybí hráči do postů. Vinou zranění a dalších absencí jsme byli s áčkem tuto sezonu celkem často, třeba dvakrát, třikrát do týdne.

Trenér nastavil fantastický fotbal

Samozřejmě si tam ukazují detaily, které upravují, takže je to hodně specificky zaměřené. Ale trenér Gian Pier Gasperini rád dělá i modelové zápasy, takže jako jedenáctka Primavery často hrajeme proti áčku. Já jsem tím pádem modelový stoper soupeřů v Lize mistrů a Serii A a kolikrát hraju proti Iličičovi, Murielovi, Zapatovi…

Jejich ofenzivní síla je v každém případě úplně obrovská. Dostanou vás do baga, i když jedou na 50 procent, a to se můžete snažit, jak chcete. Dost hráčů je ve fotbalovém věku v topu, všechno si to skvěle sedlo.

Fotbal, jak ho nastavil trenér, je fakt fantastický. Padá hodně gólů, skvěle se na to dívá a je super toho být součástí. Navíc nám všichni strašně pomáhají. Neberou nás jako konkurenci, která je chce připravit o místo. Je to opravdu rodinný klub a jsou tu skvělí kluci jako Toloi, Palominno, Djimsiti a řada dalších.

Možná to oni sami tolik nevnímají jako my, ale jen koukáme, jak se připravují, a i na trénincích je vidět, že i když do sebe nezajíždějí, umějí to provést tak, aby neudělali faul, vybojovali míč a ještě to vypadá, že to je agresivní. Navíc nám dávají důležité cenné rady.

Kdo ví, jak to všechno bude vypadat poté, co Bergamo zasáhla pandemie. Je to hodně smutné, velká spousta fanoušků byla nemocná. Navíc to všechno potom, co Atalanta zažila největší úspěch v historii v Lize mistrů. Ve městě se každý zápas strašně prožívá, je to cítit. Sedím doma a kolem lidi fandí. Když máte zpožděný stream, hned víte, že byl gól, o půl minuty dřív. Všude jsou vyvěšené vlaječky, na zdech jsou různá poděkování. Bergamo je opravdu příjemné město na život.“

Návrat do české ligy by znamenal, že to dokázal, tvrdí otec

Je to krok, který mnozí fotbaloví odborníci a insideři nehodnotí příliš kladně. Odejít z Česka ve velmi mladém věku do zahraniční akademie a doopravdy se prosadit ve vrcholovém fotbale se povedlo málokomu. Velká očekávání panovala od Dominika Maška, Václava Černého, Dominika Smékala, Romana Macka a řady dalších hráčů. Málokdo ale přechod z dorostu do dospělého fotbalu zvládl hladce.

„Můžeme to doložit v posledních osmi letech na celé řadě příkladů,” říká v rozhovoru pro iSport TV hráčský agent Pavel Paska, zřejmě nejhlasitější zastánce domácí linie výchovy.

„Plno hráčů odešlo do zahraničí, všichni byli mládežničtí reprezentanti, ale tamější akademie nám nevychovaly ani jednoho hráče do reprezentačního A týmu. Přece když gólman v šestnácti přestoupí do Liverpoolu a má tam Alissona, kterému je 27 let a podepsal kontrakt na šest roků, český hráč po třech letech skončí v akademii a jde cestovat. Proti nejlepšímu brankáři na světě nemá šanci,” vysvětluje Paska, že mladíky stejně s největší pravděpodobností čeká budoucnost jinde.

„Nejsem toho zastánce. Žádné hráče neposílám do zahraničí, protože to je i pro české kluby ekonomicky nevýhodné. Když vydrží, mohou vydělat jako na Milanu Barošovi, Tomáši Rosickém a dalších,“ myslí si Paska.

A podobný názor sdílí i manažer rozvoje a kvality na Fotbalové asociaci Pavel Frýbort. „Neodporučuji to. Co si pamatuji, tak z kluků, kteří v patnácti letech odešli do věhlasných zahraničních klubů, dnes téměř nikdo nehraje elitní fotbal,“ má jasný náhled na situaci.

„Rozhodně to nemáme tak, že bychom ty kluky chtěli brát ven a říkali, že zahraničí je lepší než Česko,“ upozorňuje Viktor Schejbal, šéf skaut agentury Sport Invest, která zastupuje i Davida Heidenreicha. „Opravdu to takhle není, jakkoliv máme venku hodně hráčů. Vyhodnocujeme si to s rodinou, klukama, a zvolíme cestu, která je nejsprávnější. Děláme komplexní testování i s rodinou, školou, snažíme se, aby byli kluci jazykově připravení. Přičemž s jazykovou vybaveností bývá u kluků obrovský problém.“

Zkušený mládežnický trenér Tomáš Heidenreich, který vede Regionální fotbalovou akademii v Ústeckém kraji, byl k odchodu svého staršího syna Davida do zahraničí v šestnácti letech zprvu taky skeptický. „Samozřejmě jsem se na to dřív taky díval tak, že hráči, kteří odcházejí do zahraničí, se neprosadí,“ přiznává Heidenreich starší.

„Na Davidovi ale vidím, jak je obrovsky těžké, aby český hráč šel a prosadil se i v zahraniční akademii. Klobouk dolů před všemi kluky, kteří to udělali, protože si nedovedeme vůbec představit, jak se tam musí osamostatnit,“ myslí si.

„Jestli se vrátí do Čech, není vůbec o tom, že by se tam neprosadili. Jestli se vrátí do české ligy nebo jakékoliv profesionální ligy, tak to vlastně dokázali. A kdyby se to Davidovi nepodařilo fotbalově, vidím tam obrovský osobnostní rozvoj a progres. Vrátí se, bude umět řeč, od šestnácti je samostatný, teď už druhým rokem bydlí sám v bytě, takže se pak neztratí jako člověk,“ je přesvědčený Tomáš Heidenreich.

Na druhou stranu přiznává, že by vůči Davidově odchodu do zahraničí měl sám větší pochybnosti, kdyby nešlo zrovna o Atalantu, ale jiný klub.

„Bylo důležité, že Atalanta je, co se týče zahraničních akademií, specifická,“ popisuje rozhodující bod. Tréninkové centrum Zingonia je jedno z nejprestižnějších v Itálii a celé Evropě. Klub je historicky proslulý produkcí mladých hráčů, prošli tudy fotbalisté jako Roberto Donadoni, Riccardo Montolivo, Alessio Tacchinardi a celá řada dalších.

V posledních letech odsud do elitních italských klubů pravidelně odcházejí mladíci za desítky milionů eur, jako Franck Kessié, Andrea Conti nebo Alessandro Bastoni do nedalekých milánských velkoklubů.

„Je to klub postavený na výchově mládeže. Prosazení do áčka je dnes těžší, ale v italském prostředí se nese, že hráče z Atalanty chtějí všichni, protože vědí, že se to tam dělá dobře,“ líčí Heidenreich.

V rozhodování hrála roli i dlouholetá zkušenost s českým mládežnickým prostředím. „Bylo to zajímavé z toho pohledu, že David je ve fotbalové škole, kterou v Česku teprve tvoříme, zatímco jim už funguje dlouhá léta,“ vysvětluje srovnání s českým prostředím.

„Když jsem za ním byl na návštěvě, je to o prostředí jako takovém. Nikdo nepolemizuje o tom, jestli se trenér rozhodl tak, nebo onak. Panuje tam důvěra v odborníky, která myslím v Čechách úplně nefunguje. Mají jasně určenou cestu, po které kráčí, jak mají hráči vypadat v nějaké věkové kategorii, což zatím u nás trochu hledáme. Máme spoustu šikovných trenérů, ale dohromady to kolikrát nepasuje,“ myslí si Heidenreich.

Synova zkušenost Tomáši Heidenreichovi pomohla mimoděk právě i jako šéfovi akademie. „Když jsem tam přestoupil, na začátku jsme se s tátou o náplni v akademii bavili hodně, zajímal se o to a posílali jsme si i nějaká cvičení,“ líčí David. Právě Regionální fotbalové akademie, kde celá řada mladých hráčů ve věku 14-15 let bydlí na internátu, by měla fotbalisty osamostatnit už dřív a připravit je na zahraniční angažmá.

„Věřím, že na to budou připraveni víc než předchozí generace. V akademiích kluci zažívají obrovské konkurenční prostředí a už teď se jim změnil život. Maminky říkají, že kluk přijde domů, pověsí si prádlo sám, udělá věci, které za něho dřív musely dělat. Dokonce si řeknou i o specifi cké jídlo, které dostávají v akademiích, komunikují jinak. Z toho mám taky největší radost. Už se v tom opravdu blížíme zahraničním akademiím,“ uzavírá Heidenreich.

NOVÁ GENERACE: Šéf rozvoje fotbalu Kotrba o změnách, problémech v Česku i kvótách

Šéf akademií Poborský: Mladí hráči jsou kvalitnější. Chceme, ať jsou dynamičtější a hravější

Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »

Titulní strana, deník Sport, úterý 2. červnaTitulní strana, deník Sport, úterý 2. červnaFoto Sport

Vstoupit do diskuse
4
32. kolo
Články odjinud


Články odjinud