Fotbal v minus 12: Praskají rty, modrají prsty. Ale fandí 45 tisíc lidí
NA VLASTNÍ KŮŽI, VIDEO | Vyvěšené vlajky před okny restaurace se ohýbají pod náporem silného větru, lidé se choulí do čepic, šál, rukavic a dalšího zimního oblečení. Teploměr ukazuje okolo minus dvanácti stupňů. Kdo nemusí, zůstává v teple a arktickému počasí se vyhýbá. Fotbaloví příznivci v Německu ale drsné podmínky ignorují, i přes krutý mráz na stadion v Norimberku přijde 45 tisíc lidí. Na mistry z Dortmundu se jedeme podívat i my, parta nadšenců (pro mnohé bláznů) až z České republiky. Dají se vůbec takové podmínky přežít?
„Jste šílenci, já na vás budu myslet večer z postele,“ vzkazuje nám kamarádka, když se s ní loučíme v Plzni před cestou do Norimberka. Lístky na večerní utkání fotbalové bundesligy proti Dortmundu už máme zamluvené, ani přes krutou předpověď nelze couvnout. Balíme co nejvíc teplého oblečení, termosky s čajem, punčem, dalšími teplými nápoji a vyrážíme. Na mráz se netěšíme, ale co jiného nám zbývá…
Ujet autem tři sta kilometrů, za 42 euro devadesát minut mrznout na tribuně, pak rychle do auta a tři sta kilometrů zpátky domů. „Ano, asi jsme opravdu blázni,“ shodujeme se s kamarády, když večer stojíme před moderní Easy Credit Arénou. Teploměr okolo osmé hodiny večerní ukazuje zhruba minus dvanáct stupňů a my se chystáme na duel domácího Norimberku s Borussií Dortmund.
V Česku by si většina lidí klepala na čelo, když by někdo v období arktických teplot byť jen vyřkl myšlenku. „Pojď na fotbal, zafandíme.“ Jenže v Norimberku lidé fotbalem žijí. A neodradí je ani jeden z nejmrazivějších dnů v roce. „Fotbal je tady náboženstvím, nikdo kvůli mrazu nehodlal zůstat doma,“ přibližuje Tomáš Pekhart, jeden ze dvou českých hráčů v kádru Norimberka.
Že by se utkání odložilo, nepřichází v úvahu. Podle regulí by rtuť musela klesnout pod minus patnáct, až pak by se dalo kvůli mrazu o jiném termínu zápasu uvažovat. „Vemte si teplé oblečení, předpověď hlásí až minus patnáct stupňů. Ale budou připraveny teplé nápoje, určitě se zahřejete,“ slibují před zápasem internetové stránky klubu.
Na stadion i přes sibiřské podmínky míří 45 tisíc lidí, duel proti jednomu z nejlepších týmů země láká. Ano, i v drastických podmínkách je na Dortmund prakticky vyprodáno, na tribuně kromě jednoho prázdného sektoru svítí jen pár volných sedaček.
Jak v takové zimě devadesát minut na stadionu vydržet? Chce to dostatek teplých tekutin a samozřejmě pořádné vrstvy oblečení. „S těma botama jsem to moc nevychytal,“ kroutí se kamarád Martin při pohledu na svou letní skejtovou obuv, kterou má na nohou.
Je zima, až praští. Na fotbal se kouká úplně jinak než za teplého večera jen v kraťasech, tričku a s kelímkem piva v ruce. Proč jsme vůbec takovou dálku jezdili? Odpověď najdeme už v momentě, když se večer ke stadionu blížíme.
Davy nadšených fanoušků, pokřiky, vůně místních klobás, fantastická kulisa. Zápas opepří i kotel hostujících příznivců, ze 450 kilometrů vzdáleného Dortmundu přijede zhruba tři tisíce diváků. V tu chvíli pochopím, proč mají pověst jedněch z nejoddanějších fans na světě.
Do utkání zasáhlo i duo českých plejerů v domácím dresu, útočník Tomáš Pekhart a levý obránce Adam Hloušek. Oba k naší spokojenosti odehráli celý zápas, byť Hloušek do týmu přišel teprve v zimní přestávce a Pekhart před šesti dny absolvoval operaci zlomené ruky.
„Věděli jsme, do čeho jdeme, den před zápasem jsme vyrazili na stadion, abychom si zjistili, jak vypadá tráva a podobně. Ale po zápase jsem vůbec nemohl spát, měl jsem úplně omrzlý palec u nohy,“ vykládal den po utkání Pekhart.
Čeští reprezentanté patřili mezi aktivnější borce na hřišti. Hloušek zahrával všechny standardky, Pekhart se dostal ke dvěma slibným příležitostem, které bohužel neproměnil. "To je bundesliga, nedáš, dostaneš," poznamenal vytáhlý forvard.
Domácí i přes slibný začátek nakonec prohráli dva nula, Dortmund si odvezl všechny tři body. Hlavně ve druhém poločase se projevil rozdíl mezi úřadujícím ligovým šampionem a mladým týmem bojujícím o udržení v soutěži.
Sice mrzly nohy i ruce, člověk se na tribuně klepal jako ratlík. Na všechny podobné pocity jste zapomněli v momentě, kdy jste se nechali strhnout perfektní atmosférou i samotným děním na trávníku. Přes obrovskou zimu byl zápas velkým zážitkem. Tohle je zkrátka bundesliga. A vyplatí se jí navštívit i v momentě, kdy by ven člověk „ani psa nevyhnal“.
