Vyrůstal ve Frýdku-Místku, ale viděl se jinde. Dlouho si maloval, že chce s fotbalem za hranice. Tak si to v šestnácti, když přišla možnost, splnil. Tomáš Ostrák brzy zamával mámě a tátovi a už dva a půl roku působí v německém Kolíně nad Rýnem. Daří se mu, západní sousedi ho považují za velký talent a klub už mu taky v lednu vyměřil jeho premiérovou profesionální smlouvu. „Je to první krok, ale ne poslední,“ uvědomuje si osmnáctiletý český záložník.
Borussia Dortmund, Schalke 04 a 1. FC Köln s českým kapitánem Tomášem Ostrákem. Bitva tří špičkových německých devatenáctek v nadupané západní skupině bundesligy začíná a osmnáctiletý talentovaný záložník, který už má v kapse profi smlouvu, povede mladé „kozly“ v neděli hned do boje proti Schalke.
Věříte si na ně?
„Věříme, tým na to máme. Samozřejmě to bude hodně těžké, protože Schalke a Borussia jsou v Německu mládežnické špičky, ale i my jsme na tom dobře, navíc po podzimu ztrácíme na druhé místo, které teď drží právě Schalke, a které je poslední postupové do play off o titul, jenom bod. Určitě to bude těžší část sezony, než byla podzimní, ale máme na to.“
Navíc jste oba těžké soupeře na podzim porazili, Schalke 3:1, Borussii 1:0. To přidá na sebevědomí, ne?
„Nad Borussií Dortmund vyhrávám snad od doby, co jsem do Kolína přišel. V minulé sezoně jsem jí dal jako prvoročák v devatenáctce i gól. Schalke nás dlouhodobě docela trápí, ale tím, že jsme je na podzim porazili, věřím, že máme šanci se s nimi o místo v play off porvat.“
Když jste narazil na gól, v minulé sezoně jste jich dal pět, teď tři, na středního záložníka jste docela produktivní. Záleží vám na tom?
„Záleží… Je pěkné se trefit, fajn pocit, ale řeknu vám, co každý. Hlavně abychom vyhrávali jako mančaft, aby se nám dařilo. A mám radost, že hrajeme dobře, že máme výsledky, i na klubu je to hodně kvitované, bralo by se za obrovský úspěch, kdyby devatenáctka Kolína prošla mezi nejlepší čtyřku Německa a zahrála si play off o titul.“
Vy týmu děláte kapitána, což nebývá úplně obvyklé. Jak se to seběhlo?
„Myslím, že mi hodně pomohlo, když se mi vydařil můj první rok v sedmnáctce, a když jsem pak přešel do devatenáctky, i tam jsem odehrál všechno. A když teď před sezonou vybírali kapitána, trenér zkrátka rozhodl, že jím budu já. Věří mi, já jemu, myslím, že chemie mezi námi opravdu funguje.“
Máte na mysli Stefana Ruthenbecka, který chvíli vedl i áčko Kolína v první lize, než mužstvo sestoupilo?
„Ano, dokonce když byl u áčka, vytáhl si mě i na několik tréninků, bylo to minulý rok v únoru. Obrovská škola, čest.“
Vyprávějte, jaké to je zatrénovat si třeba s německým reprezentantem Jonasem Hectorem?
„Na jednu stranu úžasná pocta a zážitek, ale taky brzo zjistíte, jaký rozdíl mezi devatenáctkou a bundesligovým áčkem je. Fakt obrovský. Řeknu to takhle, v devatenáctce si dovolím, jsem jistý, v áčku vás kvalita ostatních, tempo, vyspělost hráčů a tvrdé souboje přece jen trochu rozhodí. Na to si musím ještě dost zvykat, ale do budoucna myslím, že to bude v pohodě, že si s tím poradím.“
Jako že se cítíte, že v létě třeba přeskočíte do kádru prvního týmu?
„To se teď moc neřeší, a abych řekl upřímně, ani já to tak nehrotím. Áčko je teď v docela složité situaci, za každou cenu chce zpátky do první ligy a tam se musí prosadit, ne se bát o záchranu, nebo dokonce zase spadnout. Kolín má skvělé zázemí, úroveň klubu je vysoká, je to taky velké město, to všechno se do našeho fotbalu musí promítnout. Já teď řeším hlavně devatenáctku, záleží nám na úspěchu, chceme být mezi nejlepší čtyřkou. Ale tím neříkám, že bych si nechtěl brzy zahrát nějaký mistrák za áčko…“ (úsměv)
Během ledna jste podepsal v klubu svou první profesionální smlouvu, to se má za velké ocenění, a že s vámi Kolín hodně počítá. Jak to prožíváte?
„Jsem na tohle strašně hrdý, podepsat profi smlouvu v takovém klubu, je obrovská čest. Byl to jeden z mých prvních snů, když jsem v šestnácti letech odcházel z Frýdku-Místku. Ale takových krůčků mě čeká ještě opravdu hodně, zdaleka nemám hotovo.“
Srovnal jste se rychle s cizí zemí v tak mladém věku?
„Složité to bylo, to jo, velký skok, ale já si zaprvé hodně věřil a za druhé jsem o to hodně stál. Skoro odjakživa jsem chtěl s fotbalem do zahraničí, takže když přišla možnost, chytil jsem se jí.“
Prý váš odchod z Frýdku vůbec neprobíhal hladce, nakonec vás váš manažer Harry Schiestl s vaším otcem naložili do auta a odvezli do Kolína…
„Bylo to složité, ale to spíš řešil táta s mým manažerem, musím jim poděkovat, jak to zvládli. Frýdek nejdřív nechtěl vzít nabídku Kolína, pak se to nějak vyřešilo. Já fakt chtěl jít do Německa, chtěl jsem ukázat, že i kluk z malého města si může udělat jméno ve velké lize. Proto mě ta profi smlouva teď tak hřeje, ale je to opravdu jenom začátek. Ale dobrý.“ (smích)
Nejste jediným Čechem, který tak brzy opustil domov a zamířil do mládežnického týmu ven. Jak vnímáte příběhy třeba Václava Černého, Michala Sadílka nebo Dominika Maška, který si dorost odbyl taky v Německu, v Hamburku?
„Je jasné, že ne každý se s tím srovná, ale to je normální. Já měl štěstí, že jsem o tuhle šanci opravdu stál a byl jsem na ni nastavený. Tihle kluci, které jmenujete, udělali dobře a daří se jim, i když Máša už je zpátky v Česku. Ten to měl podobné jako já, taky jsem na intru, mám tu hezký pokoj, není to jako u Vaška Černého a u ostatních, kteří jdou v Holandsku do rodin. Taky to není jednoduché, lidi nejdřív neznáte. Ale měli to v hlavě srovnané a zvládli to. I já jsem spokojený.“
