Divný génius: píše scénáře, nemluví. Rozchod s Chelsea, co City? Nezájem
S nigerijským jménem se narodil v Londýně, reprezentuje Francii a působí v Německu. Michael Akpovie Olise. Podivín s myšlenkovým řečištěm v levé noze, kterému stačí mžik, aby zvýšil povodňový stupeň na tři (stav ohrožení). Ve 14 letech se divně rozešel s Chelsea, akademie Manchesteru City jej nenadchla, a tak zvolil Reading. V létě na 22letého křídelníka stála frontu anglická elita. „Auf Wiedersehen!“ Dvě slova, víc od posily Bayernu nečekejte, o čemž se v Mnichově záhy přesvědčili.
Pohodlně se usadil, nasadil si sluchátka, aby slyšel překlad otázek. První zněla, co očekává od bundesligy? Dlouze se zamyslel a v hlavě skládal odpověď. „Pravděpodobně půjde o něco jiného než v Premier League, ale… nevím,“ začal Olise poněkud upovídaně (na něj). Následoval dotaz, jestli preferuje góly, nebo asistence? „Cokoli. Oboje.“
Záznam z tiskové konference Bayernu se stal hitem sociálních sítí. Němečtí žurnalisté pochopili varování anglických kolegů: Když z něj dostanete dvě slova, máte o jedno víc, než jste čekali.
Nepatří zrovna mezi nejvýřečnější fotbalisty, žádost o rozhovor s ním si rozmyslíte, protože na předem připravených 20 otázek vám odpoví během dvou minut. Jde však o velice zajímavého člověka i fotbalistu. Osobitého. A komplikovaného.
To jistě potvrdí i skautingové oddělení Bayernu, jež ho zkoumalo ze všech stran. A charakter patří mezi ceněný a žádaný aspekt posily, kterou německý celek vyfoukl z rukou anglické honorace. Chelsea, Manchester City či United nebo Newcastle? Kdepak… Hvězda Crystal Palace zvolila Mnichov.
Rozhodnutí, které se na Britských ostrovech potkalo s údivem, z Premier League se přece neodchází, jde o nejlepší ligu na světě, ne? Tohle dogma ovšem před rokem naboural Harry Kane. A kroky anglické modly následoval i Olise, v jehož případě představitelé Bayernu věří, že získali stomilionového hráče za polovinu.
„Fanoušci chodí na stadiony, aby viděli hráče jako Michael,“ líčil nadšeně sportovní ředitel Christoph Freund poté, co úspěšně dotáhl přestup po aktivování výkupní klauzule v hodnotě 50 milionů liber, která měla malé specifikum… Platila jen pro kluby hrající Ligu mistrů, což třeba vyřadilo ze hry United, velkého zájemce, jenž by musel zaplatit víc, jenže si to nemohl dovolit.
Jak ironické, když před dvěma lety za Antonyho zaplatil 85 milionů. Jestli by brazilského křídelníka nyní vyměnil za Oliseho? Je to vůbec otázka? Ale i kdyby Red Devils měli finance na uskutečnění transferu, není jisté, zda by Francouz, jenž se narodil v Londýně, kývl.
Už minulé léto totiž odmítl přesun do Chelsea. Vše bylo domluveno, Blues souhlasili s uplatněním výkupky a jednalo se o podmínkách. Olise se ale zasekl, zvolil otočku a zvrat byl na světě: podepsal nový kontrakt s Crystal Palace, aby se o rok později upsal na pět let v Bavorsku, kde si na něj museli počkat…
Potomek francouzsko-alžírské matky a nigerijského otce, po kterém dostal prostřední jméno Akpovie jako odkaz na předky, v létě totiž reprezentoval Francii na olympijských hrách, kde svou zemi (přičemž si mohl vybrat Alžírsko, Anglii i Nigérii) dotáhl až do finále. Výběr vedený Thierrym Henrym podlehl Španělsku v dramatické bitvě 3:5 po prodloužení a bral stříbro.
Olise patřil mezi nejlepší hráče turnaje, když si v šesti zápasech zakroužkoval dva góly a pět asistencí.
Instrument pro mistrovský koncert
„Opravdu speciální talent, představuje pro nás luxus mít takového hráče,“ skládal komplimenty Vincent Kompany. „Doposud si vedl skvěle, ale teď ho čeká další krok, možná spíš skok v kariéře. Nemám pocit, že by ho tlak svazoval. Fotbal si užívá,“ dodal nový trenér Bayernu.
Šikovného leváka dobře zná z Premier League, kde v minulé sezoně vedl Burnley. Sestupu nezabránil a mnohé překvapilo, že dostal šanci v Mnichově, v jednom z největších klubů světa. Nejde o angažmá snadno k dostání, je spíš pro vyvolené.
Kompany si vydobyl renomé progresivního a nadaného trenéra ze školy Pepa Guardioly, pod kterým působil v Manchesteru City. Jenže jeho filozofie se často srážela s realitou. Zatímco s Burnley ve druhé lize dominoval a uchvátil předváděnou hrou s vysokým počtem přihrávek i držením míče, o patro výš neměl šanci. Pravda, jde o dva světy a hráčský kádr neměl zrovna našlapaný.
Často čelil kritice, ze svého pohledu neuhýbal, stál si za svým. Sympatické, nebo naivní? Faktem zůstávalo, že ani pád nepřiměl představitele anglického celku k tomu, aby ho vyhodili, věřili vizi. Dokud se neozval Bayern… A taková nabídka se opravdu neodmítá. Bavorský gigant se přes léto oklepával z šoku, že po 11 letech nezískal bundesligový titul, do cíle doplul dokonce až třetí za senzačním vítězem Bayerem Leverkusen a druhým Stuttgartem.
„Něco takového se nesmí opakovat,“ slyšel Belgičan na vstupním pohovoru a do rukou dostal instrument pro mistrovský koncert – Michaela Oliseho, jenž se k týmu připojil krátce před startem sezony. „Nemyslím si, že bylo špatně, když hrál na olympiádě,“ podotkl Kompany. „Vrátil se v top formě, skvěle fyzicky připravený.“
To potvrdil při debutu v německém poháru proti Ulmu, kdy naskočil na posledních 15 minut a u výhry 4:0 se podepsal asistencí. Před prvním bundesligovým kolem se ještě trefil v přátelském duelu proti Grasshoppers (4:0) a dokonce stihl i obligátní dvě slova: „Dobrý začátek.“
Hlas nové francouzské generace. Tak ho označují doma, kde polykali překvapení, když se nevměstnal do nominace na letní EURO (za áčko debutoval až letos 6. září v Lize národů proti Itálii při prohře 1:3), kde Galský kohout padl v semifinále, přičemž na turnaji zaznamenal čtyři podvyživené trefy. V ofenzivě se přitom opíral o Kyliana Mbappého, jenže chyběla nápaditost.
A právě ve psaní gólových scénářů Olise vyniká. Potřebuje prostor, ne, že ho uvážete na řetěz k boudě postavené u postranní čáry. Pusťte ho, dejte mu volnost, ať se proběhne, občas se sice někam zatoulá, ale přesně tam, kde ho soupeř nečeká. Pak vyplave a spláchne soupeřovy iluze o precizní defenzivě.
Sice nastupuje na pravé straně, ale jde spíš o falešné křídlo, jež se stahuje do středu pole a přebírá dirigentskou taktovku. Ovládá dění a diktuje tempo, umí nepříjemně zrychlit. Dokonale klame tělem, perfektně si kryje míč, čímž pohodlně mění režim hry. Navíc ovládá umění soubojů jeden na jednoho. „Žádný vzor jsem neměl,“ řekl Olise, styl si definoval sám jako malý kluk pouličním fotbalem v Londýně, a aby dokráčel tam, kde je teď, prošel si složitou cestou.
Naplno se prosadil až v Crystal Palace, kde strávil tři sezony. V té poslední zvládl v anglické lize téměř bod na zápas s bilancí 10 branek a 6 asistencí v 19 duelech. Víc nestihl vinou zranění, na startu ročníku ho trápil zadní stehenní sval.
Je zvláštní, ale to géniové bývají, ne?
To ho přibrzdilo, ale pak se rozjel a v závěru patřil k nejlepším hráčům ligy, což s ním nic moc extra neudělalo. „Chlape, dal jsi důležitý gól, proč se neraduješ?“ křičel na něj spoluhráč po další parádní akci z jeho dílny, jenže Olise neslaví. Proč? Odpověď leží v jeho hlavě, to by vám ale musel dát mapu, abyste tam trefili.
Disponuje zvláštním charakterem, který lidé z Crystal Palace popsali následovně: „Jedno ráno vám podá ruku, usměje se a popřeje hezký den, ale další? Jako byste neexistovali, projde kolem vás a připadáte si jako pytel s odpadky.“
Spoluhráči o něm říkají, že je introvert, co si žije ve svém světě, kam příliš lidí nepouští. „Je zvláštní.“ Ale to většinou géniové bývají, ne? Protože když ho pak sledujete v akci, hřiště připomíná Da Vinciho výstavu ztvárněnou fotbalovým štětcem.
Už v devíti jeho nadání objevil Sean Conlon, skaut Chelsea. Olise tehdy trénoval s Arsenalem a Tottenhamem, zkoušel, kde mu to víc sedne. Nejprve odmítl Spurs, Gunners zase ze hry vyřadili rodiče, především otec Vincent má významnou roli v kariéře svých synů. A Michael s bratrem Richardem (nyní 20 let) skutečně začali v akademii Blues.
A zatímco mladší sourozenec na Stamford Bridge působí dodnes (za U21), Michael se s Chelsea rozešel už ve čtrnácti. Podivným způsobem… Šlo o vzájemnou dohodu, jenže proč by si klub nechal utéct speciální talent? Nedávalo to smysl, vysvětlení nabízí dva scénáře.
Podle prvního šlo o další zásah rodičů, nelíbilo se jim, jakou politiku Blues praktikují v rozvoji odchovanců. Málo šancí, hodně hostování. Druhá verze mluví o vyloučení ze školy, která spadala do sekce Chelsea. O co přesně šlo, se nikdy úplně nevyjasnilo. Michael ovšem zůstal půl roku bez klubu, než se objevil v akademii City. Jen na otočku. Fotbalová továrna jej nenadchla, necítil, že by ho obohacovala, proto se vrátil do Londýna.
Od roku 2016 rostl v Readingu, kde se o tři roky později dočkal debutu v áčku. Následující ročník už patřil mezi klíčové postavy, dal 7 gólů a přibalil 12 nahrávek, stal se nejlepším mladým hráčem druhé ligy, objevil se i v top jedenáctce sezony.
Se zájmem se ozval Manchester City, ale neuspěl. Olise zvolil další zvláštní tah, odklusal do Crystal Palace, který ho získal za 8 milionů liber. Přitom po skvělé sezoně jeho hodnota byla minimálně trojnásobná, jenže otec Vincent se zasadil o to, aby měl ve smlouvě klauzuli, Eagles ji chytře aktivovali a získali klenot. „Strávil hodně času pilováním pohybu v situacích, které předvídal, že nastanou v zápase,“ vzpomínal Saïd Aïgoun, člen trenérského štábu Patricka Vieiry během prvních dvou let Oliseho u Palace. „Pracuje tvrdě, i když jde o složité situace, vždy chce být nejlepší, což je výsada top fotbalistů.“
Po trénincích zůstával, přidával si a piloval techniku. „Jde o hráče, kterého chcete na hřišti do posledních sekund, protože věříte, že mu stačí málo, aby vykouzlil rozhodující moment,“ řekl Aïgoun a přidal myšlenku: „Trénoval jsem několik talentovaných Francouzů, kteří šli do Anglie, ale Michael má opačnou cestu. Kvalitu v Premier League již prokázal, jde do bundesligy, soutěže, kde se praktikuje mnohem otevřenější fotbal.“
A to přesně vyhovuje Oliseho schopnostem, adaptace na německou ligu proběhla rychle, v úvodních šesti duelech skóroval čtyřikrát a přidal tři asistence. Zaskvěl se především na půdě Brém při výhře 5:0 (2+2), dvakrát se prosadil i při demolici Dinama Záhřeb v Lize mistrů (9:2). Docela jiný život oproti provinčnímu Crystal Palace, kde často působil se spoluhráči v roli outsidera.
Nyní čelí ohromnému tlaku, v Bayernu platí jediné pravidlo: každý zápas se MUSÍ vyhrát, jinak jde o fatální selhání. Což mu vyhovuje. Jestli chcete být králem, tak v Allianz Areně jste na jedné z nejlepších adres a jak Olise říká: „Miluju výzvy.“
Však ho znáte, dvě slova…
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 34 | 99:32 | 82 |
| 2 |  | 34 | 72:43 | 69 |
| 3 |  | 34 | 68:46 | 60 |
| 4 |  | 34 | 71:51 | 57 |
| 5 |  | 34 | 49:53 | 55 |
| 6 |  | 34 | 55:43 | 52 |
| 7 |  | 34 | 53:48 | 51 |
| 8 |  | 34 | 54:57 | 51 |
| 9 |  | 34 | 64:53 | 50 |
| 10 |  | 34 | 55:57 | 45 |
| 11 |  | 34 | 35:51 | 43 |
| 12 |  | 34 | 56:54 | 43 |
| 13 |  | 34 | 35:51 | 40 |
| 14 |  | 34 | 28:41 | 32 |
| 15 |  | 34 | 46:68 | 32 |
| 16 |  | 34 | 37:64 | 29 |
| 17 |  | 34 | 49:80 | 25 |
| 18 |  | 34 | 33:67 | 25 |
- Liga mistrů
- Evropská liga
- Konferenční liga
- Baráž o Bundesligu
- Sestup
