Navždy v klubové kronice. Markovič v Rusku vstřelil historický gól
Ačkoliv se narodil v Srbsku a také tam vyrostl, česká první liga si na něj dobře pamatuje. Miroslav Markovič v ní odehrál téměř stovku zápasů, dalších šestadvacet přidal ve druhé lize. Prošel několika kluby, začal v Baníku, skončil v Bohemians. A pak se vytratil. Kam? Do Ruska. Angažoval ho Chabarovsk, nováček ruské elitní soutěže. A sedmadvacetiletému útočníkovi se podařil pozoruhodný kousek. Stal se prvním střelcem v historii klubu v elitní ruské soutěži. Jeho gól v utkání s Machačkalou (2:0) bude už navždy zapsán v klubové kronice.
Byl to váš druhý start v dresu Chabarovsku, první v základní sestavě. Když se vám podařilo skórovat, věděl jste, o jak historický moment se jedná?
„Nevěděl. V tu chvíli jsem si neuvědomil ani to, že je to první gól Chabarovsku v sezoně. Bylo to tak, protože já do klubu naskočil až po třetím kole. A v nich jsme všechny zápasy prohráli a nedali gól. V tom čtvrtém zápase na Lokomotivu jsem hrál posledních třiadvacet minut, zase jsme nedali gól. Až pak proti Machačkale. Že je to historicky první gól klubu v první sezoně, jsem neměl tušení. Já v tu chvíli nevěděl ani to, že Chabarovsk nikdy předtím první ligu nehrál.“
Kdy jste pochopil, jak pozoruhodný gól se vám podařilo vstřelit?
„Po zápase jsem přišel do šatny a tam všichni křičeli a tleskali. Já nechápal, proč. Říkám, co se děje? No tak jsem dal gól, to chápu, ale proč to tleskání a křičení? A oni mi vysvětlili, že jsem historicky první klubový prvoligový střelec. A že prý tady o mně budou mluvit i za sto let.“
To potěší, ne?
„Jo, to je moc hezké, když vám to takhle někdo podá. I když je to samozřejmě jenom gól a jen otázka štěstí, že zrovna tenhle můj gól je z hlediska historie klubu tak zajímavý. Tím spíš, že jsem ten gól vstřelil po pěti dnech, co jsem do Chabarovsku nastoupil.“
Rezultovala z toho i nějaká oficialita?
„Jo, podepisovali jsme ten míč, kterým jsme ten první gól dali. Jde prý do nějakého místního muzea.“
A eventuální odměna pro vás?
„Pro celý tým. A k tomu došlo tak trochu náhodou. Náš kapitán před lidmi z vedení žertoval, jestli by náhodou nešlo zdvojnásobit prémie, když to byla vlastně první výhra klubu v první lize. A vedení na to zareagovalo a ty prémie nám opravdu za ten zápas zdvojnásobilo.“
VIDEO: Markovičův gól v čase 1:40
Jak se vlastně váš přestup do Chabarovsku zrodil?
Na Bohemce mi končila smlouva a s vedením jsme se domluvili, že tam nebudu pokračovat. Bude mi už osmadvacet let a chtěl jsem zkusit nějaké to zahraničí. Abych si vydělal. V Česku, pokud nehrajete v nějakých lepších klubech, si člověk nevydělá. A doufal jsem, že seženu nějakou kvalitní ligu. Což se podle mého povedlo, za to díky Davidu Zoubkovi, který mi tohle angažmá našel. Cítím tady šanci polepšit si i fotbalově.“
Byla řeč o tom, že Chabarovsk je naprostým nováčkem ruské elitní ligy. Jak to v klubu funguje?
„Na to, že první ruskou ligu nikdy nehráli, zázemí tady mají na vysoké úrovni. Já jsem třeba v Česku málokdy zažil, že na stadionu je posilovna. Tady máme superposilovnu. Hrajeme sice na umělé trávě, ale tribuny vypadají, že jsou úplně nové, i když ten stadion vznikl někdy v padesátých letech. Nevím, s čím bych vám to tak srovnal. Hrál jsem v Dukle, víte, že tam je ten stadion strašně starý, byl jsem v Brně, tam jsme neměli k dispozici skoro nic.“
Ruská liga vám vyhovuje jak?
„Vyhovuje mi, že se tady každý snaží hrát fotbal. I my, přestože jsme nováčkem a budeme hrát o záchranu, chceme hrát fotbal, ne jenom bránit. Všiml jsem si, že se tady nehraje v tak vysokém tempu. Samozřejmě, že když máte balon, musíte reagovat rychle, jinak vám ho seberou, ale není to tady taková hektika, jakou jsem zažil v Česku, kde se běhá, bojuje a balon je pořád někde ve vzduchu. Tady v Rusku nejsou v průměru nějak lepší hráči než v Česku. Ano jsou tu, v každém klubu tak tři čtyři. To jsou ti nadstandardní a rozdíloví, jací ve většině českých klubů nejsou. Ale ti ostatní jsou podle mě stejně kvalitní jako v české lize.“
Hodláte v Chabarovsku, který je opravdu hodně daleko od Evropy, zůstat déle?
„Uvidíme. Mám smlouvu na rok. Jsem tu spokojený, ale je pravda to, co jste řekl. Je to úplně na druhé straně Ruska a domů do Evropy to mám hrozně daleko. Teď se tady chci prosadit a třeba se mi postupně podaří přiblížit se trochu blíž Evropě.“
