Sadílka v PSV povýšili. Chci ukázat, že i Češi umí fotbal, říká
Prošel jakýmsi nizozemským fotbalovým obřadem. PSV Eindhoven udělalo z Michala Sadílka oficiálně hráče A-týmu, podepíše se i nová vylepšená smlouva. Jeden z největších českých talentů si plní svoje chlapecké sny. „Dosáhl jsem na metu, kterou jsem si vytyčil, když jsem v šestnácti odcházel ze Slovácka,“ říká 19letý záložník.
Na události roku 2018 těžko někdy zapomene. Z hráče, který převážně nastupoval za dorost, se během pár měsíců stal muž, který naskočil na Interu Milán do zářivé Ligy mistrů a dal vítězný gól v Eredivisie. Teď má Michal Sadílek s PSV Eindhoven po katarském soustředění a tuto neděli vstupuje do jarní části ligy.
Chtít po vás ohlédnutí za rokem 2018 s přihlédnutím ke všem událostem, to vám asi praskne hlava, že?
(smích) „Před každým rokem, ještě než začne, si říkám, že se něco musí stát, nějaká věc, a většinou se mi to pak plní. Ale kdyby mi někdo řekl, že si na podzim 2018 zahraju Eredivisii i Ligu mistrů, těžko bych mu věřil.“
Přišlo vám to jako vzdálený vesmír?
„Jo, hlavně o tom ani nikdo v mém okolí nemluvil. Byl jsem tehdy ještě v dorostu v devatenáctce, kde jsem dohrával sezonu, kterou jsme končili titulem, pak jsem v létě začínal s juniorkou a tři dny nato jsem se z ničeho nic hlásil na tréninkovém kempu áčka.“
Máte sedmimílové kopačky, asi…
„Když se ohlédnu, jak jsem v PSV začínal a jak to celé postupovalo, posunovalo se to, je to velice příjemné. Jen snad přeřazení z U17 do U19 bylo složité, asi jedno z nejtěžších období pro mě vůbec.“
V čem?
„Svádět něco na trenéra nemá moc cenu, ale že bychom si tehdy s Geertem Brusselersem padli do oka, to fakt ne. Akceptoval jsem, že sází na jiné hráče, ale bylo to těžké. Tenkrát jsem vycházel hodně dobře se spoluhráčem Gainlucou Scamaccou, který na tom byl stejně jako já. V zimě po prvním půlroce jsme se bavili o tom, jestli nemá smysl se sebrat a jít jinam.“
On nevydržel…
„Já mu říkal, ať to neurychlí, že se může všechno změnit, úplně se to otočí, ale neposlechl a vrátil se domů do Itálie, do Sassuola, teď hostuje tady ve Zwolle. Brusselerse po sezoně vyhodili, přišel tehdy začínající Mark van Bommel a já měl najednou top sezonu.“
Vyhráli jste dorostenecký titul, byli ve finále poháru, vy jste byl kapitánem týmu. Je to běžné, že cizinec dostane v mládežnických týmech pásku?
„Od mých šestnácti, co tu jsem, jsem to ještě neviděl, možná nějaký Belgičan občas…“
Ale to je pro Nizozemce stejný vztah jako pro nás Slováci, ne?
„Přesně tak. Hodně Belgičanů tu působí úplně odmala, od přípravek, takže nějaký kapitán tu v dorostu je. Ale vyloženě zahraniční hráč, to jsem nezažil.“
Pod Van Bommelem, ze kterého se stal kouč áčka, koneckonců probíhá od loňského podzimu i vaše postupné začleňování do prvního týmu. Jak to vypadá teď po soustředění v Kataru?
„Řeší se to. Měl bych prodlužovat smlouvu a s tím souvisí i moje oficiální přeřazení do áčka. A co se týče hraní, trénuju s áčkem a čekám na minuty. A když přijdou, chci je co nejvíc využít.“
Takže další kariérní milník jako hrom?
„To ano. Počet hráčů v kádrech prvoligových týmů je tu omezený a být mezi nimi, to je fakt pecka. Oficiální přeřazení hráče se tu vůbec dost prožívá, klub vydává prohlášení, dává se to na všechny sociální sítě. Pro každého mládežnického hráče v Nizozemsku je první cíl dostat se do áčka ve svém klubu.“
S kým tohle řešíte?
„Se sportovním ředitelem Johnem de Jongem, který přišel po Marcelu Brandsovi. Vzal si mě v Kataru na pohovor po jednom z tréninků a tam mi všechno vylíčil. Říkal, že to chce mít hotové už během zimního přestupního období.“
Jako šestnáctiletý nováček, který přišel ze Slovácka, jste asi přesně po tomhle toužil.
„Jasně, byl to můj hlavní cíl. Chtěl jsem tu ukázat, že i čeští hráči něco umí. V Česku mě brali všichni za talent, a i já sám sebe tak viděl, ale jakmile jsem přišel do PSV, bylo okamžitě znát, že kluci tady jsou ještě o kus dál. Člověk musí opravdu hodně pracovat a být trpělivý. A vyšlo to.“
Už v neděli vám startuje Eredivisie v Emmenu. Jak se cítíte na hájení dvoubodového náskoku před Ajaxem?
„Soustředění v Kataru se povedlo, měli jsme třífázové tréninky, vyhráli jsme generálku s Bruggami 2:1, cítíme se dobře. Víme, že Ajax bude asi největším konkurentem v cestě za titulem, má hodně dobrý tým, možná lepší hráče než my, média v Holandsku ho favorizují, ale myslím, že my jsme jako tým o něco dál. To by mohlo rozhodovat.“
Teď po více než třech letech, co jste odešel z Česka, máte pocit, že jste v zaslíbené zemi, co se týče mladých hráčů a jejich uplatňování v profifotbale?
„Asi jo. Z prostředí tu vyloženě čiší, že mladí mají otevřené dveře, v Lize mistrů jsme měli nejmladší věkový průměr. A hlavně trenéři se vás jako osmnáctiletého nebojí postavit do zápasu ani v těch nejdůležitějších chvílích. Prostě když vám věří, tak vám věří. Toho si hodně vážím a upřímně nevím, jestli by to někdo v Česku udělal.“
Asi vás berou jako budoucí hráče pro velký evropský fotbal.
„Je to tak, v Nizozemsku není asi žádný klub, včetně PSV, kde by hráči říkali, že v něm chtějí dohrát kariéru. Každý myslí výš. Ale když jsem teď dělal rozhovor pro jedny holandské noviny, říkal jsem, že chci v PSV zažít ještě hodně let. Ne že po třech čtyřech fajn zápasech za áčko budu hlásit, že chci do Itálie nebo do Španělska. Vím, že vývoj se musí vydřít, a chci klubu něco vrátit. Oni mi věří, považují mě za hráče, který má PSV co dát, a já si chci pomalu na tuhle roli začít zvykat.“
