Zlámal je doma: Bojím se vynést i koš. Co by řekl na poloviční plat v Hearts?
Po dvou měsících se konečně vrátil do branky, na nejvyšší úrovni odchytal čtyři zápasy v kuse. Na lavičku poslal Portugalce Joela Pereiru, preferovaného hosta z Manchesteru United. A najednou šmik. Gólman Zdeněk Zlámal (34) sedí doma v Hulíně v karanténě, bojí se jít vynést koš. K tomu má reálné obavy z toho, aby neasistoval u sestupu Hearts od Midlothian. Před přerušením soutěže dřepěl slavný klub z Edinburghu po třiceti kolech na posledním místě tabulky. Trudné časy…
Na konci minulého týdne chytil s rodinou poslední let ze skotské metropole do Prahy. Letenky ho přišly nehorázně draho, nicméně zůstávat na Ostrovech nemělo pro Zdeňka Zlámala smysl. „V Česku se cítím bezpečněji,“ líčí bývalý brankář Olomouce, Bohemians či Liberce v rozhovoru pro iSport.cz. Nevěří tomu, že se povede sezonu řádně dokončit.
Jak se seběhlo, že jste se stihl vrátit do Česka?
„Vedení klubu nám povolilo odjet. Dlouho se asi hrát nebude. Rozhodli jsme se, že se vrátíme. V Česku se cítím bezpečněji. Stihli jsme s rodinou poslední let Edinburgh - Praha. Další má být až někdy v polovině dubna. Ještě byla možnost letět přes Londýn, ale to by bylo složité. Navíc teď jsou letenky strašně drahé. Během dvou dnů jsme se museli sbalit, bylo to hektické.“
Proč se cítíte tady bezpečněji?
„Ve Skotsku byla ještě před čtyřmi dny otevřená kina. Roušku nosí jeden člověk ze sta. Ještě předminulou středu jsme hráli zápas, normálně před diváky. Až v pátek nám řekli, že se přerušuje soutěž. Tak jsme se vrátili domů a jsme čtrnáct dní v karanténě.“
To je trošku na hlavu, ne?
„Jsem fakt opatrný. Nechci ani vidět rodiče. Bojím se i vynést odpadkový koš. (úsměv) I na to si beru roušku. Než jsme přijeli domů, rodina nám nakoupila jídlo do zásoby. Když něco potřebujeme, dají to za dveře. Je to náročnější, ještě deset dní to musíme vydržet.“
Máte dvě malé děti, pětiletého a dvouletého syna. Jak je zabavíte?
„Vytvořili jsme denní plán, máme ho pověšený na nástěnce. Abychom věděli, co se bude dělat. Pravidla jsou striktnější.“
Opravdu je dodržujete?
„No, člověk trošku přimhouří oko. (úsměv) Starší syn už chodí do školy, má individuální plán.“
V pěti letech je školák?
„Taky jsem se divil, když nám v jeho čtyřech letech řekli, že půjde do školy. Ve Skotsku to tak funguje. Nejde o typickou školu, jak ji známe. Děti nesedí v lavicích, ale v kruhu. Mají tam i hračky. Je to takový přechod mezi školkou a školou.“
Zmizeli ze Skotska všichni cizinci z kádru?
„Někteří zůstali. Jeden spoluhráč čeká na operaci a neví se, jestli proběhne. Další je z Rakouska, kam se vůbec nedostane. Nikdo neví, co bude dál. Já osobně si myslím, že se za měsíc nebo za dva hrát nezačne. Nechci malovat čerta na zeď, ale takto to vidím. Ještě nedávno mě vůbec nenapadlo, že budu teď v Česku. Myslel jsem, že se sezona dohraje bez lidí.“
Takže myslíte, že už se liga nerozjede?
„Je velký tlak, aby se dohrála. Klidně v červnu, v červenci nebo v srpnu. Celtic chce samozřejmě titul, my se potřebujeme zachránit. Zbývají dvě kola před rozdělením tabulky na dvě části. Jedna bude hrát o titul, druhá o udržení. Celkem se má odehrát ještě osm zápasů. Ale nemyslím, že se to stihne.“
Co by se dělo, kdyby byla sezona předčasně ukončena za stávajícího stavu?
„Doufám, že bychom automaticky nesestoupili. To by nebylo fér. Myslím, že máme pořád velkou šanci na záchranu, ve hře je 24 bodů. Už v minulosti byly spekulace, že by se liga měla rozšířit na čtrnáct týmů. Tím pádem by nikdo nešel dolů. Teď by k tomu mohlo dojít. Jak se říká, vlk se nažral a koza zůstala celá. Osobně v tuhle variantu doufám. Není nic příjemného hrát s klubem jako je Hearts o záchranu. Cítíme tlak, je to trošku začarovaný kruh.“
Jak se vůbec tak slavný klub ocitl na dně tabulky?
„Názor na to mám, ale nechci ho ventilovat přes média. Hearts určitě nepatří na poslední příčku. Fanoušci to samozřejmě nesou těžce, jsou nespokojení. Přesto jich přijde na zápas sedmnáct osmnáct tisíc. To je neuvěřitelné. Neumím si představit, že by se to stalo v Česku, kdyby byl tým, který má ambice hrát nahoře poslední.“
Poslední čtyři zápasy jste odchytal vy, ale předtím jste byl dvojka i trojka. Jak nesete velkou konkurenci v bráně?
„Jsme tu tři gólmani, kteří můžeme chytat. Colin Doyle je irský reprezentant, ještě předloni nastoupil v přáteláku proti Francii. Klub k nám dvěma přivedl během sezony na hostování Pereiru z Manchesteru United. To byl šok, nebudu lhát. Vychytal jsem čisté konto (s Ross County 0:0) a v dalším utkání jsem nechytal. Do branky šel Pereira.“
Ten pak dostal pět gólů od Celtiku a přišla řada zase na vás…
„Přečkal jsem to v pohodě a odměna byla, že jsem zase začal chytat. Po Celtiku jsme si řekli něco k defenzivě a zlepšilo se to. Porazili jsme Hibernian, což je derby a jeden z největších zápasů pro Hearts. Postoupili jsme taky přes Rangers (1:0) do semifinále Skotského poháru. O to víc mě mrzí, že je tahle pauza. Protože koronavirus…“
Štvalo vás, že jste z ničeho nic neměl místo v sestavě?
„Bylo to rozhodnutí trenéra, s tím nic nenaděláte. Kousal jsem to těžce, ale začal jsem ještě víc trénovat. Vzal jsem to nakonec pozitivně, choval jsem se jako profík. Když v srpnu dorazil Pereira, asi za tři dny jsem si vykloubil malíček. Po uzdravení jsem nebyl ani dvojka. Pak mě tam dal kouč na jeden zápas, další chytal zase on. Byl v tom trošku chaos.“
Majitelka Ann Budgeová žádá, ať přistoupíte na snížení platu o padesát procent, než se život vrátí do normálu. Jinak vám vypoví smlouvy. Jaké řešení zvolíte?
„Pro nikoho to není nic příjemného. Chápu, že klub vynakládá nemalé prostředky na platy hráčů. Žije ze vstupného a televizních práv. Já se určitě nebudu stavět na hlavu a dělat problémy. Věřím, že se domluvíme. Jsem rád, že mám smlouvu ještě na další rok. Teď je situace nepřehledná, mění se ze dne na den. Neumím nyní říct, jak to budu řešit. Nebudu dělat ukvapené závěry. Je zřejmé, že budeme muset všichni přistoupit na nějakou redukci platu.“
