Pekhart stíhá mezi střelci i Lukaka: Daří se mi, reprezentace mě mrzí
Kouknete na výsledek Legie a k tomu si můžete být téměř jistí, že branku dával Tomáš Pekhart. Český kanonýr se na podzim dostal do výjimečné formy, v Polsku nalezl osobní i fotbalovou pohodu. Se dvanácti góly vede ligovou tabulku střelců, v celoevropském průběžném pořadí střelců Zlaté kopačky se dokonce dostal do elitní pětadvacítky. „Všechno šlape, jak má,“ vykládá v rozhovoru pro iSport.cz 31letý útočník.
V Polsku jste nejlepším střelcem v lize, jen třikrát, když jste nastoupil, jste nedal gól. Nabral jste životní formu?
„Je to příjemné, ale skoro vůbec na to nekoukám. Důležitý je týmový výsledek, teď vyhráváme, v tabulce jsme první tam, kde chceme být. To je asi důležitější, než být nejlepším střelcem.“
A ta životní fazona?
„Podobnou půlsezonu jsem měl naposledy v době, než jsem šel do Německa. V české lize jsem dal jedenáct gólů za podzim v Jablonci (sezona 2010/2011). Teď mám dvanáct branek v lize plus jeden v evropských pohárech. Navíc nás ještě čeká v pátek poslední zápas roku doma (proti Stalu Mielec).“
Láká vás titul krále střelců?
„Samozřejmě se mě na to lidé ptají. Upřímně to vůbec nesleduji, ani nevím, kolik gólů mají hráči za mnou. Pro mě je nejdůležitější splnit cíle, co tady máme jako tým. Pokud k tomu budu dávat góly a vyhraju korunu krále střelců, bude to příjemné, ale pokud mě to tady někdo nepředhazuje, tak bych se o tom asi ani nebavil. Máme odehraných teprve třináct kol, liga se hraje na třicet, všechno je ještě hodně daleko.“
Vnímáte okolo sebe rostoucí zájem s tím, jak vám přibývají góly?
„V jiných klubech, kde jsem byl předtím, jsem také dával góly, ale v Česku se o tom moc nevědělo. Tady hned, jak jsem dal první gól, hodně se o tom psalo. Když branek přibývá a daří se, zájem médií stoupá, to je normální. Úplně na to nejsem, spíš se koncentruji na svou práci, ani nečtu moc článků.“
Těší vás důvěra trenéra i spoluhráčů?
„Vždycky záleží jen na hráči. Když se daří, trenér hráči věří, když ne, tak jsi na lavičce. Párkrát už jsem zažil, že se mi dařilo, ale stejně jsem nehrál. Teď jsem rád, že hraju a všechno šlape, jak má.“
Odráží se ve vašem sebevědomí i to, že na sebe berete penalty? Poslední dvě jste proměnil…
„To je zajímavá otázka (úsměv). Penaltu jsme nekopali snad 28 zápasů. Když jsem přišel, ptal jsem se na to. Asi dvakrát se stalo, že tým měl tři penalty za poločas, my za 28 zápasů neměli žádnou. Přitom ze zkušenosti vím, že větším klubům v menších ligách rozhodčí malinko přidávají, třeba Sparta a Slavia také mají víc penalt než ostatní. Tady jsme měli sezonu bez jediné penalty, to je něco neskutečného. Skončilo to před dvěma zápasy s Piastem (2:2), kopali jsme ji až po konzultaci s VAR, když náš hráč protestoval, aby se na to rozhodčí podíval. Naposledy s Wislou (2:1) jsme ji kopali také. Abych se vrátil k otázce - nikdo ani určený nebyl, možná dva, tři hráči, co to kopou po tréninku. Už za námi chodil trenér, ať se na to vykašleme, že stejně žádná penalta nebude, dělali jsme si z toho legraci. Jak jsem říkal, byla to neskutečná série.“
TABULKA: nejlepší střelci v Evropě (počet gólů, koeficient dle soutěže a počet bodů)
Dostali jste se s Legií do ideální pohody?
„Až na jeden, dva zápasy, co se nám v lize nepovedly, jsme to odehráli celkem slušně. Po změně trenéra chvíli trvalo, než jsme pochopili, co po nás chce, co musíme změnit. Spíš to odnesly evropské zápasy, v lize jsme skoro hned všechno vyhrávali. Cílem klubu je obhájit titul, nic jiného než první místo se nebere. Když vyhrajeme poslední zápas v pátek, všichni můžou v klidu odjet domů a mít klidné vánoční svátky.“
Po sedmi letech jste se vrátil do reprezentace. Mrzí vás, že jste kvůli pozitivnímu testu na COVID musel odjet předčasně?
„Samozřejmě to mrzí hodně, v listopadu jsem přišel o čtyři zápasy v řadě kvůli ničemu. Jel jsem tam po delší době navíc v rozpoložení, že se mi daří. S trenérem Šilhavým jsem mluvil a říkal mi, že do zápasů určitě zasáhnu. Ale je to věc, která je na denním pořádku, musíme se s tím naučit žít. Byl to možná příklad pro UEFA, že jsem byl první a poslední, co takhle dopadl. Čekal jsem na povolení návratu k týmu, kdyby mně po dvou negativních testech povolili návrat hned, stihl bych druhý i třetí zápas. Takhle jsem povolení dostal až den před posledním zápasem (se Slovenskem), to už bylo pozdě. S trenérem jsme se dohodli, že se vracet nebudu a odjedu se připravovat zpátky do klubu.“
Chcete zabojovat o účast na EURO?
„Trenér mě před dvěma týdny volal, bavili jsme se a byl to příjemný telefon. Spíš jsme mluvili o životě, nejen o fotbale. Rozloučili jsme s tím, že je to na mě, když budu mít výkonnost, mám dveře otevřené. V březnu je jeden sraz a pak EURO, tím, jak jsem musel odjet z posledního srazu, jsem bohužel nic neodehrál. Nevím, jestli je ještě nějaký prostor na zkoušení. Úplně se na to nevážu, soustředím se na práci tady a co přijde, to přijde.“
Držíte si výkonnost i po třicítce. Berete si příklad ze Zlatana Ibrahimovice, který vede v Itálii tabulku střelců v 39 letech?
„Já na sobě nic nepociťuji, možná regenerace po zápase trvá trošku déle, než dřív. Ale jinak se cítím pořád stejně. S Ibrou se srovnávat určitě nebudu, ani nemám záměr hrát do 39, to je něco neskutečného. Představa, že bych ještě devět let hrál… Možná u brankáře je to možné, ale jinak je to pouze u pár vyvolených, já do 39 určitě nevydržím.“
V čem vám sedí polská liga a zázemí v Legii?
„Klub je zázemím a vším, co jsem tady poznal, na top úrovni. Plus se otevřelo v nové tréninkové centrum, kde máme úplně všechno. Člověk se koncentruje jen na to, aby hrál dobře, mám štěstí i na trenéry. Pod oběma hraju a daří se mi, také po osobní stránce se tady rodině líbí, jsme tady spokojení. Je to všechno dohromady.“
