Kliment o špatné image, Guľovi i „S“: Chtěl jsem do Sparty, ale...
Po povedené sezoně ve Slovácku měl zájem o přestup do Sparty. „Chtěl jsem tam jít,“ přiznává útočník Jan Kliment (27) v rozhovoru pro iSport Premium. Jenže oficiální nabídka z Letné nedorazila, a tak skočil po tučné výplatě ve Wisle Krakov. V polské lize se pod Adrianem Guľou rozkoukal rychle. Jihlavský odchovanec má pevné místo v základu, ve čtyřech zápasech se trefil dvakrát.
Po přímočarém fotbale přísného režiséra Martina Svědíka dostává do krve kombinační obehrávanou Adriana Guľy, nedávného kouče Plzně. Oběma stylům se Jan Kliment dokázal přizpůsobit a přidává gólovou nadstavbu. I proto má zatím od náročných fanoušků Wisly Krakov klid. Stejně jako jeho krajané Matěj Hanousek a Michal Frydrych, kteří za čtyři kola nevynechali ani minutu. Od velkého polského klubu se však čekají lepší výsledky.
Narozen: 1. září 1993 (27 let) |
Jak probíhá aklimatizace v polské lize?
„Individuálně asi můžu být spokojený. Nějaká čísla mám. Góly zatím dávám, takže jsem celkem v klidu. Ale pokud nejste zrovna Messi, nemáte nikdy jistou pozici. Pocity mi trošku kazí fakt, že nevyhráváme. Vzhledem k tomu, jak ty zápasy probíhaly, jsme měli mít víc bodů. Třeba jsme vedli 1:0, soupeř dostal červenou a ještě to otočil na 1:2.“
Zvykl jste si na specifický herní styl Adriana Guľy?
„Pana Guľu známe z Plzně. Všichni víme, že chce hrát rychlý kombinační fotbal po zemi, na jeden dva kontakty a mít balon co nejvíc pod kontrolou. Je to určitě jiné oproti Slovácku. Co se týká ligy, vidím jediný výraznější rozdíl. Všichni stopeři jsou hrozně urostlí. Snad každý má přes sto devadesát centimetrů. V Česku jsem při nákopu aspoň nějakou hlavu vyhrál. Tady je to bez šance. (úsměv) Takže spíš uvítám, když se hraje po zemi.“
Velcí beci zase nebudou tak obratní a rychlí, ne?
„Nejsou sice tak obratní, ale většina týmů hraje na tři stopery, takže vlastně na pět obránců. Svoje rychlostní nedostatky kompenzují tím, že si odcouvají a zůstávají vzadu. My hrajeme systém, který se nedá naučit z týdne na týden. Mužstvo je nové, musíme být trpěliví. Držíme míč víc než soupeři, ale kolikrát mi přijde, že to moc obehráváme. Chybí mi přímočarost. Nevytváříme si tolik vyložených šancí. Někdy až příliš váháme s centrem a radši to ještě otáčíme. Na tom je potřeba zapracovat.“
Budou mít šéfové trpělivost, když rychle nepřijdou výsledky?
„Řeknu to takhle. Od prvního přáteláku jsme udělali velký posun. Když jsem sem přišel, byl jsem malinko nešťastný. Měl jsem pocit, že hráči jsou lepší a techničtější než v Česku. Jenže hráli hodně na sebe, mentalita je jiná. Je těžké to z těch hlav odbourat. Nesmíme si každý hrát na svém písečku, ale makat jeden za druhého. Jako ve Slovácku, kde se hraje srdcem a bojovností. My Češi, když nám to nejde, hrábneme společně anebo soupeře aspoň nakopeme. Tohle tady trošku chybí.“
Když jste přestupoval, řešila Wisla trenéra. Ve hře byl také Martin Svědík. Věděl jste to?
