Před deseti lety se mu změnil život, když přestoupil z Břeclavi do prvoligového nizozemského celku Heracles Almelo. V Česku neznámý, ale v tamní Eredivisii posbíral 80 startů i proti Ajaxu či Feyenoordu a hrál předkolo evropských pohárů. Následovala maďarská Kisvárda nedaleko hranic s Ukrajinou, kde působí dosud. „Je tady více negativ než pozitiv, ale chtěl jsem zabezpečit rodinu,“ říká otevřeně Jaroslav Navrátil.
Deset let hrajete v zahraničí, proč vlastně neklapla nikdy česká liga?
„Upřímně? Jediné, co mě na tom mrzí, že nejsem s rodinou. Určitě by se na mě dívali přímo na stadionu častěji a předpokládám, že brácha by sledoval každý zápas. Jinak je mi to fuk. Asi je to hloupé říkat, ale já už se víc cítím doma v Holandsku, což je nádherná země, mám i holandskou partnerku, a když jsme spolu začali chodit, její rodiče fotbal vůbec neřešili a pak se začali hodně zajímat právě kvůli mně.“
Začátky v cizině asi nebyly snadné. Šel jste ven jako mladý kluk z Břeclavi, která hrála MSFL (3. ligu).
„Jasně, bylo to složité a pojí se to i s mým osobním vývojem. Vždycky jsme v kabině dostávali lístky pro rodinu a známé, tak kluci šli pokaždé za mnou pro lupeny, protože já tam nikoho neměl, časem se to změnilo díky přítelkyni a její rodině a Holandsko jsem si fakt zamiloval.“
Do čeho jste se zamiloval konkrétně kromě vaší partnerky?
„Neskutečně pozitivní lidi, někdy na mě až moc. Nejsem vyloženě lidumil, že bych si užíval pozornost, s každým se bratříčkoval a chodil na party, ale v Holandsku jsou všichni milí. Jako příklad uvedu samoobsluhu. Žádná protivná ženská za pokladnou jako v Česku. Žádný nasraný ksichty jako u nás.“
V Holandsku hlavně začala vaše pohádka. Málokdo jde z MSFL do klubu, který hraje nizozemskou Eredivisii. Dobrá práce agenta?
„Dalo by se to tak říct. Bylo to období, které mi strašně dobře sedlo. Ředitel v Břeclavi Vladimír Michal se znal s Nehodovými, kteří jsou na Moravě pořád, a jednou tak nadhodil, že má v Břeclavi pár šikovných kluků, ať se přijedou podívat. Zalíbil jsem se, tak jsme se dali dohromady. V listopadu 2012 jsem byl na testy v Holandsku a v lednu už jsem šel hostovat. Hlavně jsem se tam ale otrkával. Nebylo to tak, že hned z Břeclavi jsem šel do Heraclesu a tam naskočil proti Ajaxu. Nejdřív juniorka a postupně jsem se vypracoval do áčka až třeba za dva roky.“
Přece jen ale v jednadvaceti Břeclav, pak dva roky zakopaný někde v béčku průměrného holandského klubu. Nepochyboval jste o tom, že se prosadíte?
„Ze začátku jsem byl ze všeho vyjevený a na velké přemýšlení nebyl prostor. Navíc obecně žiju spíše přítomností a nezatěžuju se myšlenkami na budoucnost nějak víc, než by bylo potřeba.“
Když vám končilo angažmá v Heraclesu, šel jste na zkoušku do Viktorie Plzeň. Proč to neklaplo?
„Řeknu to na rovinu. My jsme se s agentem často bavili o návratu do Česka, že se
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné. Přihlásit se
