Ze Zlína vyrazil v tichosti na rumunský trip pod vedením Dušana Uhrina, kde se sešlo hned několik Čechů, teď ale válí v jiné exotické destinaci. V izraelském Hapoelu Jeruzalém si získal respekt a dokonce jako první zahraniční kapitán v historii klubu dotáhl tým na 4. místo v konečném účtování. „Vybrali si mě z mnoha skautovaných stoperů, tak snad nesáhli vedle,“ říká s úsměvem Ondřej Bačo (27).
Máte za sebou druhou sezonu v Izraeli. V Hapoelu Jeruzalém dokonce nosíte kapitánkou pásku. Jak hodnotíte toto angažmá?
„Jsem spokojený. Když jsem poprvé letěl do Izraele, tak by mě ani nenapadlo, že se tohle všechno stane skutečností. V Izraeli vůbec není zvykem, že by cizinec byl kapitánem, takže když za mnou přišli, že bych měl nosit pásku potom, co jsme prodali našeho někdejšího kapitána do Maccabi Haifa, byl jsem poctěn. Dokonce mi pak říkali, že jsem snad prvním cizincem v historii klubu, kterému se tohle povedlo.“
Navíc jste dělal kapitána v hodně úspěšné sezoně. Nejmladší tým bez velkých hvězd a skončili jste čtvrtí za velkou trojkou, že?
„Je to pro nás historická sezona, to máte pravdu. Nikdo v klubu nečekal tak úspěšný rok. O nejmladším týmu v lize vím, protože máme kouče, který rád pracuje s mladými a Hapoel je tím pověstný už delší dobu.“
Ukázal jste se. Nepokukuje po vás Maccabi Haifa či Maccabi Tel Aviv? To je v Česku něco jako Sparta a Slavia.
„Žádné indicie tomu nenasvědčují. Ono v Izraeli je to v tomhle těžké, protože je tady pravidlo šesti cizinců na jeden tým, takže ty top kluby si opravdu pečlivě vybírají a chodí tam hráči prověření La Ligou apod. Ony vlastně všechny kluby si dávají na výběru cizinců záležet. Ten skauting je jiný, než je v Česku.“
Jak to myslíte, že je jiný?
„V podstatě se ten můj přesun z Rumunska do Izraele upekl tak, že mi napsal skaut Hapoelu na Instagram, že si mě podle různých statistických údajů a sledovaných zápasů vytipovali z mnoha stoperů, tak doufám, že nesáhli vedle. Udělalo to na mě dojem, jak pečlivě tam pracují v tomto směru.“
Návrat do Česka nevylučujete? V obou ligách jsou tři silné kluby, v tomhle jsou docela podobné.
„Je to tak, že v posledních letech se v Česku i Izraeli hraje v podstatě až o čtvrté místo. Návratu do Česka bych se nebránil, ale sportovně by to pro mě bylo momentálně zajímavé, kdyby se jednalo o top tři kluby v Česku, tedy Slavia, Sparta či Plzeň.“
Dá se nějak srovnat český a izraelský fotbal?
„Úroveň hry je v Česku určitě fyzicky náročnější, v Izraeli je techničtější a více zaměřena na kombinační hru. Fotbal jako produkt je v Izraeli na poněkud jiné úrovni. Tady si pustíte televizi a dávají přímý přenos play off dorostenecké ligy, druhou, třetí ligu. Kluby mají velké fanouškovské základny. Infrastruktura stadionů je skvělá. Vezměte si jen ten skauting, jak si mě našli do Izraele. Takhle to v Česku momentálně zatím nefunguje.“
Před Hapoelem jste byl taky rok v rumunském celku Gaz Metan. To není tradiční cesta českého hráče. Proč jste odcházel ze Zlína?
„Končila mi ve Zlíně smlouva a vlastně jsem byl postaven do situace, že buď prodloužím, nebo nehraju, což se mi nelíbilo. Mohl jsem jít ještě do Widzewu Lodź, kde se hrála ale jen druhá polská liga. V Gaz Metanu byl tehdy trenér Dušan Uhrin, který mě oslovil a kývl jsem právě kvůli němu a Čechům v týmu, byli tam Lukáš Droppa a Tomáš Smola. Pana Uhrina po třech zápasech vyhodili a přišel Jorge Costa. Líbil jsem se mu, ale bylo to náročné.“
V čem náročné?
„Fakt jsme jeli na dřeň. Když to přeženu, tak o víkendu hrál ten, kdo týden tréninku s ním přežil. Asi byl vycepovaný od Mourinha z Porta. Hlavně v zahraničí nikoho nezajímá, kdy mu končí smlouva, to bych rád zdůraznil. Tam se hledí čistě na výkonnost v tréninku.“
Je v něčem jiný život v Izraeli oproti české kotlině?
„Bylo to milé překvapení. Média nás krmí tím, že Izrael pořád někde válčí. Ano, je to pravda, ale vás ve městě se to vůbec nedotkne. Navíc jsou tady všichni hrozně milí, přátelští. Jediná věc, na kterou si musíte zvyknout, že po městě potkáte vojáky se zbraněmi. Hodně se tady dbá na povinnou vojenskou službu, ale ve finále je to dobře kvůli bezpečnosti.“
To by mě asi trochu znepokojovalo. Vám to už připadá běžné?
„Zvyknete si. Je fakt, že když jsem tu byl první rok, tak při Ramadánu byl nějaký teroristický útok v Tel Avivu. Někdo začal střílet v restauraci. Z toho jsem byl špatný. Kluci v týmu mi pak říkali, že přes Ramadán je lepší být spíše doma, protože se někdy může něco podobného přihodit, ale to byl asi takový jediný šok.“
Je důležitou složkou sportu v Izraeli také víra?
„Určitě je víra jako taková podstatná. V Rumunsku jsem zažil, že když se nám nedařilo, pozvali kněze, aby vysvětil kabinu. Hapoel jde zrovna příkladem, že není důležité, odkud jste, jakého jste vyznání, fotbal je pro všechny, takže se klub podílí i na programech, které se snaží různé kultury spojovat.“
Co říkáte na udržení prvoligové příslušnosti Zlína v baráží proti Vyškovu?
„Sledoval jsem je během celé sezony. Na zápas s Baníkem jsem byl osobně. Pořád jsem v kontaktu s Lukášem Bartošákem, Standou Dostálem a dalšími. Jsem moc rád, že se zachránili a doufám, že příští rok nebudou mít starosti se záchranou.“
Češi v izraelské lize
Radovan Hromádko - Maccabi Haifa (1998/99)
Jaroslav Ložek - Maccabi Petah Tikva (1998/99)
Pavel Zavadil - Maccabi Haifa (2004)
Lubomír Kubica - Ašdod (2009)
Pavel Pergl - Hapoel Ber Ševa (2009/10), Ramat Gan (2010)
Přemysl Kovář - Hapoel Haifa (2014-16)
Kamil Vacek - Maccabi Haifa (2016/17)
Tomáš Pekhart - Hapoel Ber Ševa (2017/18)
Tomáš Sivok - Maccabi Petah Tikva (2017-19)
Martin Zeman - Hapoel Raanana (2019)