V kopačkách nové generace T90 firmy Nike, které provází slogan „jsem vražedně přesná“, vyběhne do jarní sezony slovenský reprezentant a stoper FC Liverpool Martin Škrtel. Výzvy má před sebou velké: boj v Premier League o evropské poháry a světový šampionát v Jihoafrické republice. „Věřím, že sezona vyvrcholí úspěchem,“ dívá se do blízké budoucnosti optimisticky.
Očekáváte, že v nové obuvi se vám bude dařit v klubu i reprezentačním výběru lépe?
„Jen v kopačkách to určitě nebude. Věřím však, že během tří měsíců, které zbývají do konce Premier League, se nám podaří dosáhnout takových výsledků, abychom si zajistili účast v Lize mistrů. A pak slovenskou reprezentaci čeká vrchol v podobě světového šampionátu. Přál bych si, aby to vygradovalo nějakým úspěchem.“
Na co se soustředíte víc?
„Pro mě je vždycky nejdůležitější nejbližší zápas. Proto mám nyní myšlenky jen na anglickou soutěž. Mistrovství světa přijde až potom.“
Po postupu slovenského týmu, premiérového v historii po rozdělení federace, zavládla obrovská euforie. Neupadla nyní poněkud?
„Možná to tak vypadá. Ale je to logické. Každý hráč se věnuje povinnostem v klubu, znovu se obnoví, až se bude šampionát blížit.“
Ve skupině na vás čekají Itálie, Paraguay a Nový Zéland. Jaké vidíte postupové šance?
„Pro nás je výhoda, že začínáme s Novým Zélandem, který je považován za nejlehčího soupeře. Když vyhrajeme, získáme sebevědomí a to by se projevilo v dalších střetnutích. Za klíčový duel považují všichni Paraguay, ale start bude hodně důležitý stejně jako vývoj ve skupině. Nemusí se všechno odvíjet od výsledku v jednom střetnutí.“
Nyní je reprezentační přestávka. Voláte si s ostatními spoluhráči?
„Udržujeme se ve spojení. A všechny sleduju, jak se jim v klubech daří. Věřím, že si uchováme formu a na šampionátu ji prokážeme.“
Nebojíte se, že pořadatelé nezajistí bezpečnost na požadované úrovni? Ostatně napadení výpravy Toga na Poháru afrických národů v Angole je velkým varováním.
„Mentalita místních lidí je asi jiná a politické problémy jsou v Africe velké. Spoléhám však na organizátory, že budou schopni takový turnaj zvládnout na špičkové úrovni.“
V kvalifikační skupině jste vyřadili český tým, což má vzhledem ke společné historii v jednom státě náboj velké rivality. Ještě se tím kocháte?
„Vždycky tu ta rivalita bude. Ale my jsme vyřadili i jiné týmy.“
Stává se vám, že se pořád zaměňuje Slovensko s Českem?
„Hrozně mě štve, když mi přisoudí jinou národnost. Jsem Slovák a jsem na to hrozně hrdý. Ale to se netýká jen Česka, občas o nás v zahraničí napíšou, že jsme Slovinci. Jsem ale přesvědčen, že po našem vystoupení v JAR už k tomu, aspoň na fotbalovém poli, docházet nebude.“
Vy jste sice společnou nejvyšší soutěž nepoznal, ale v Zenitu Petrohrad jste hrál s Radkem Šírlem. Netajíte, že jste byli kamarádi, nejen spoluhráči. Zůstali jste jimi nadále?
„Pořád o sobě víme, píšeme si maily, sms, voláme. Strávili jsme spolu čtyři roky, oba v Petrohradě sami, bez přítelkyň. Bydleli jsme spolu při zápasech venku nebo na soustředění na pokoji, vybudovali jsme si pevné přátelské vazby. Ty nadále udržujeme.“
V Petrohradu vás vedl český trenér Petržela. K tomu prý tak vřelé pouto nemáte. Je to pravda?
„Byl jsem rád, že si mě vybral do Ruska a dal mi šanci. Ale pak se to nějak narušilo. Nejspíš jeho osobními potížemi, které sám posléze přiznal. Ten závěr s ním už nebyl tak dobrý.“
Ze závislosti se však už vyléčil. Věříte mu, že se z ní dostal?
„Kéž by. Moc bych mu to přál. Naše vztahy nebyly ideální, ale moc mu přeju, ať se mu daří.“