Příběh „války bez výstřelů“. Sověti ohromili Londýn, Stalin zakázal prohru | iSport.cz
29. listopadu 2020 • 04:50

Příběh „války bez výstřelů“. Sověti ohromili Londýn, Stalin zakázal prohru

Autor: vmn
Vstoupit do diskuse
3
TOP VIDEA
SÁZKAŘSKÉ TIPY: Baník ztratí ve Zlíně, Sparta od Boleslavi gól nedostane
Sportovci na sítích: Karlos ukázal nahou Lelu, Cibulková se kaje kvůli očkování
VŠECHNA VIDEA ZDE

Moskva před 75 lety vítala hrdiny. Nejen ty navrátivší se z války, ale také hráče Dynama Moskva, kteří ukázali západu, jak Sověti hrají fotbal. A to rovnou v jeho kolébce na březích Temže. Slavné turné delegace sovětských mistrů mělo být pro Angličany prvním varováním, že ostrovní fotbal zaostává. Chelsea tak tak uhrála remízu, Arsenal v „nejzajímavějším zápase, který 54 000 lidí nikdy nevidělo,“ prohrál.



Listopadové odpoledne 1945 v Londýně. Válka už je pryč a v ulicích Fulhamu se mačkají desetitisíce lidí. Majitelé domů v okolí pronajímají své předzahrádky jako parkoviště pro kola, prodavači se překřikují v nabídce jablek máčených v karamelu, a hromadně se kšeftuje s lístky, prodávají se klidně i za osminásobek původní hodnoty.

Hrdá Anglie se těší na něco, co neviděla už šest let – mezinárodní fotbal. Přiletěli hrdinové Sovětského svazu, mistři z Dynama Moskva. Pro Chelsea by neměli být překážkou, Anglie přece dala fotbal světu a amatéry z východu má zválcovat. Nahlášeno bylo 75 000 diváků, ale historici tvrdí, že návštěva byla šestimístná. A všichni odejdou překvapeni.

Od konce největšího konfliktu v lidských dějinách uplynulo pár měsíců a Sověti měli v Anglii pověst hrdinů, kteří zatlačili Hitlera z východu zpátky do Berlína. FA poslala pozvánku do Moskvy už  o několik měsíců dřív, ale přílet se odkládal. Až v listopadu přistála v Londýně rudá delegace. Neznámé tváře, všichni ve stejných kabátech a kloboucích. Mlčenliví tak, že i jejich překladatel vypadal, jakoby neuměl anglicky. A s velkými zavazadly. Co vezou? Snad ne zbraně… Rusové ale věděli o ostrovním přídělovém systému a  jídlo si přivezli vlastní.

Zelenáči, dělníci, amatéři?

První večer, první zádrhel. Takhle ubytujete hosty? diví se Sověti. Zajídala se jim už nepřítomnost rudých vlajek na letišti, ale tohle je ještě horší. Nepovlečené kavalce v kasárnách, místo polštářů tvrdé podhlavníky, plíseň. Hotel se v poválečném Londýně sháněl těžko a chodily už nabídky ubytování v soukromí, nakonec pomohl Imperial na Russell Square.

Anglie sama sebe považuje za kolébku fotbalu a Rusové by ji neměli ohrozit, byť mají titul domácích mistrů (a další reprezentanty mají vypůjčené). „Nic od nich nečekejte, jsou to zelenáči, dělnické spolky, amatéři,“ psal Evening Standard. „Doma nám říkali, že Angličané jsou úžasní, že umí přeběhnout hřiště s míčem na hlavě,“ vzpomínal Leonid Solovjov. Jenže fotbal na kontinentu šel i během války dopředu. Navíc si hráče před odletem pozvali do Kremlu. Josif Stalin a šéf NKVD Lavrentij Berija jim osobně vysvětlili, že nesmí prohrát. A fotbalisté věděli, co pohlaváři umí provést těm, co nesplní rozkaz...

Možná i 100 tisíc diváků zažilo 13. listopadu 1945 na Stamford Bridge odpoledne plné překvapení. Sověti vyběhli na trávník o čtvrt hodiny dřív a začali se s velkým nasazením honit za dvěma míči. Anglie, která pojem rozcvička ve fotbale neznala, zírala. Při nástupu zase každý hráč Chelsea dostal od svého protějšku velkou kytici, kdežto domácí žádný dárek neměli. Další „neúcta“ k hostům, ale ve Stalinově impériu standard.

Zápas se chvíli vyvíjel podle předpokladů a Chelsea rychle vedla 2:0, ale to si jen hráči Dynama zvykali, že se hlasitě fandí. Sami byli zvyklí pouze na občasný potlesk, teď jejich směrem řvaly desetitisíce lidí, namačkaní hlava na hlavě i kousek za autovou čarou. Pak ale začali hrát úplně jiný fotbal.

Pořád v pohybu, neustále jiným směrem a s prohazováním pozic, aby se obránci nemohli zachytit konkrétního soupeře. Herní styl naordinovaný Sovětům trenérem Michailem Jakušinem (a předtím legendárním Borisem Arkadijevem) je do dějin ruského fotbalu zapsán jako „pasovočka“ a vlastně jde o vzdáleného předka totálního fotbalu, jakým ohromil Ajax až o desítky let později.

Na Stamford Bridge slavil úspěch – Sověti vyrovnali a byli jasně lepší. Chelsea sice ještě jednou vedla, ale zápas skončili 3:3, i díky několika skvělým zákrokům Alexeje Chomiče, který podle svých skoků dostal přezdívku tygr. Nálepka amatérů byla pryč, přiznal to i reprezentant Tommy Lawton. „Dynamo je jeden z nejrychlejších týmů, jaký jsem kdy viděl. Předávali si míč, zatímco my jsme pořád stáli.“ Slavný spisovat George Orwell, který na zápase byl, nadepsal svou esej „Válka minus výstřely.“

100 tisíc diváků na stamford Bridge
100 tisíc diváků na stamford Bridge

Arsenal povinně nástup

Delegace překvapovala i jinak než fotbalem. Do Anglie přiletěla se seznamem 14 požadavků, o kterých se muselo tvrdě jednat. Nešlo jen o data zápasů a rozdělení zisků, třeba trvali na povolení aspoň jednoho střídání. Sověti si vymohli, že na tričkách nemusí mít čísla. A jedním ze soupeřů povinně musel být Arsenal.

Jako doma se hosté mohli cítit při výjezdu do Cardiffu. Průmyslový Wales měl pro komunismus velké pochopení, na radnici vlál prapor se srpem a kladivem, vyslanci z Moskvy byli vítání jako ikony a na památku dostal každý zdobenou hornickou lucernu (jedna je dodnes v klubovém muzeu v Moskvě). Jenže Cardiff hrál tehdy až třetí ligu a "komando" žádné pochopení nemělo: 1:10.

Zpět do Londýna, následoval zápas s vyžádaným Arsenalem. Jenže na Highbury byl pořád ještě štáb protiletecké obrany, a tak museli Gunners vzít zavděk nedalekou White Hart Lane (v roce 1945 ještě rivalita s Tottenhamem nebyla tak horká). Do jejich kádru navíc výrazně zasáhla válka a hráče si půjčovali, kde se dalo. Často ale šlo o anglické reprezentanty, třeba ze Stoke dorazil na jediný zápas obávaný střelec Stanley Matthews, který ještě před válkou nastřílel Čechoslovákům hattrick, byť hrál Albion v deseti.

„Nestačí, když je hráč dobrý, musí být prospěšný i pro tým. Jeho individuální kvality jsou vysoké, ale my dáváme na první místo kolektivní fotbal. Kdybych ho měl v týmu, naše hra by utrpěla,“ vyjádřil se na jeho adresu sovětský kouč Jakušin.

Nikdo neviděl

Hosté si zase vymohli, že zápas bude řídit jejich rozhodčí a nešlo o nikoho jiného než o Nikolaje Latyševa, který o 17 let později bude řídit finále mundialu mezi Československem a Brazílií. Sudí ale měl velmi těžkou práci: na Londýn padla taková mlha, že by se snad ani krájet nedala. Domácí si sice stěžovali, že Latyšev hostům výrazně straní, jenže to šlo těžko posuzovat ve viditelnosti na sotva deset metrů.

Nevšiml si, že Dynamo hraje velkou část zápasu ve 12 lidech, ale ani kanonýři neměli čisté svědomí - George Drury se několik minut po vyloučení vrátil na hřiště a zápas dohrál, jako by se nic nedělo.

Při boji plném zmatků dokonce manažer Arsenalu George Allison navrhl tajemníkovi sovětského velvyslanectví zápas ukončit; neúspěšně. Konečný výsledek se většina diváků dozvěděla až ze závěrečného hlášení – 4:3 pro Dynamo. „Byl to jeden z nejzajímavějších zápasů, který 54 tisíc lidí nikdy nevidělo,“ hlásal Daily Mail.

Poslední zápas odehráli návštěvníci v Glasgow a remizovali s Rangers 2:2, rychle se dojednával ještě další zápas proti reprezentaci, ale sovětské vedení nečekaně odvolalo tým do Moskvy, ve Villa Parku zůstalo 70 tisíc vytištěných, ale neprodaných vstupenek.

Angličané zpětně berou turné po Británii jako první varování, že ostrovní fotbal zaostává. Kdyby se tehdy Albion poučil, dalo se zabránit letům tápání a obrovské ostudě, kdy v „zápase století“ dostal od Maďarů naloženo ve Wembley 3:6. „Komando“ se vrátilo do Moskvy jako tým hrdinů, několik hráčů dostalo státní vyznamenání, vznikla kniha nazvaná 19:9 (podle celkového skóre) i muzikál, ve kterém se anglická kráska pokusí svést oporu hrdého Dynama. Politické vztahy mezi oběma zeměmi ale rychle chladly a když FA zvala mistra SSSR další rok, přišlo razantní odmítnutí. Nařídit ho měl „Joe“ Stalin osobně.

Fotbal se ale i tak stal prostředkem, jak ukázat sílu. Když v roce 1947 jelo Dynamo do Švédska, zazněl na návštěvě Kremlu jasný pokyn vyhrát zápasy 5:0, aby si soupeři připomněli bitvu u Poltavy z roku 1709. „Pak ministr chvíli uvažoval a nakonec řekl. Dobře, ať vstřelí jeden gól,“ vybavil si Konstantin Beskov.

Dynamo – Norrköping 5:1

Dynamo – Göteborg 5:1

Vstoupit do diskuse
3
Články odjinud


Články odjinud