Měl na talíři nabídku od americké Philadelphie, potom i od Viktorie Plzeň. Na nic z toho Bohemians neslyšeli, ti by radši, aby Jan Vodháněl podepsal novou smlouvu, a když to několikrát odmítl, skončil v béčku. To je v kostce nedávná kauza, která vyústila odchodem 24letého záložníka gratis do rakouské Admiry Wäcker. „Nemám to Bohemians za zlé, nakonec to dopadlo dobře,“ říká v rozhovoru pro Sport.
V první polovině listopadu s tím oznámením vyjela Admira Wäcker: přichází Jan Vodháněl. Hráč, za něhož nemusí rakouský klub příliš utrácet, protože mu v Bohemians končila smlouva. Celkem známá kauza, kdy se klub a hráč jednoduše řečeno neshodli.
Zlobil jste se na vedení Bohemians?
„To ne, strávil jsem tu tři a půl roku, přivedl mě trenér Martin Hašek. Jako já tenkrát upřednostnil Bohemku před Mladou Boleslaví, jelikož jsem věřil trenéru Haškovi, snad i on mě a splatil jsem mu to. Taky by mohla tehdy být naštvaná Boleslav, nevím… Bohužel můj konec v Bohemians proběhl, jak proběhl.“
Stručně řečeno: odmítl jste podepsat smlouvu, nepomáhaly ani další snahy klubu, ten vás pak přeřadil do béčka. Je to za vámi?
„Znova řeknu, nemám klubu nic za zlé, ani nechci odcházet s takovým pocitem, bylo to prostě rozhodnutí Bohemians. Oni měli na celou situaci svůj názor, chtěli, abych prodloužil, já měl zase svůj, nechtěl jsem, věřil jsem, že přišel správný čas se v kariéře posunout dál, to je snad po třech a půl letech normální. Respektuju i to, že mě pak přestali využívat. Je to jejich věc, znovu opakuju, nemám jim to za zlé.“
Problematickým bodem byla zpočátku i nabídka z americké Philadelphie, která o vás hodně stála, sportovní ředitel klubu Ernst Tanner dokonce přijel na jednání do Prahy se svým protějškem Miroslavem Držmíškem. Chtěl jste jít?
„Bylo to po mé první sezoně v Bohemce, kterou jsem odehrál celou, měl jsem dobré statistiky, byl jsem té možnosti hodně otevřený. Lidi kolem mi to trochu rozmlouvali, protože se rozjížděl covid, nebylo to jednoduché, ale zkusil bych to určitě. Ernst Tanner je obrovské jméno, těšilo mě, že o mě stojí, že kvůli mně přiletěl do Prahy, čemuž přispěly i jeho dobré vztahy s mým manažerem Harrym Schiestlem.“
Jenže nepochodil.
„Pro mě to hodně znamenalo, že tu byl, ta osobní setkání jsou cennější, důvěryhodnější než po telefonu. Dává vám to signál, že o vás někdo skutečně stojí. Jenže bohužel, Bohemka odmítla…“
Někdo říká, že Amerika je dobrá na penzi, tohle nebyl váš případ?
„Měli jsme úplně jinou vizi. Pan Tanner spolupracuje s německými i rakouskými kluby, mezi kterými má velké jméno, plán byl, že bych pak měl snazší dostat se do lepších evropských lig. Ukazoval mi to na příkladu prodejů hráčů z Philadelphie do Salcburku, do Belgie…“
Hodně se mluvilo taky o možnosti odejít do Viktorie Plzeň. Jak blízko to bylo?
„Byli jsme domluvení na podmínkách smlouvy, pak už to bylo na Bohemce, aby se s Plzní dohodla. Bohužel, zase se nestalo. Znovu říkám, nemám to Bohemce za zlé, můžu teď říct, že to pro mě i tak dopadlo dobře, podívám se do zahraničí, do týmu s mladým kádrem s velkou perspektivou.“
Čím si vás Admira získala?
„V první řadě trenérem Andreasem Herzogem, to je obrovská persona a na spolupráci s ním se fakt těším. Oslovil mě on, bavili jsme se spolu, jeho zájem byl pro mě rozhodující. To samé sportovní ředitel klubu, zázemí, je to pro mě obrovský krok dopředu.“
Jak dlouho jste jednali?
„Asi dva měsíce, nikdo nechodil kolem horké kaše. Poprvé jsme se tam jeli podívat, promluvit si s lidmi z klubu, podruhé už byla zdravotní prohlídka a hotovo.“
