Tádžikistán jako San Marino? Einstein z Chorvatska ho dovedl do čtvrtfinále
Totální nováčci, kteří měli platit na Asijském poháru za otloukánky. S podobnou nálepkou dorazil do Kataru na závěrečný turnaj tým Tádžikistánu, který se na podobnou akci kvalifikoval poprvé v historii. Pod chorvatským sympaťákem Petarem Šegrtem je už ve čtvrtfinále a nehodlá končit.
Nejedná se zrovna o destinaci, kde by fotbal platil za středobod vesmíru. V Tádžikistánu holdují například kokparu či buzkaši. Slyšíte to poprvé? Úkolem hráčů na koních je dostat do vyznačeného území mršinu kozy či telete. Kromě tohoto, řekněme, netradičního sportu zde frčí hlavně bojové sporty, ve kterých má země i několik olympijských medailistů. Na vzestupu jsou kriket nebo ragby. A teď také fotbal!
V celosvětovém žebříčku FIFA patří Tádžikistánu 106. příčka. Na Asijském poháru se představily i celky, které jsou postaveny hůře. Na rozdíl od nich ale zástupci tohoto hornatého státu ve střední Asii sítem šampionátu pokračují dál. Už jsou mezi osmičkou nejlepších poté, co v neděli na penalty vyřadili Spojené arabské emiráty a mejdan pokračuje, byť málokdo věřil.
Tádžikistán je fotbalově podceňován. Někdo ho dokonce označil směrem k turnaji za asijské San Marino, což vlastně není zase tak daleko od pravdy. Technickým ředitelem svazu je totiž jistý Marco Ragini pocházející právě z této malé evropské zemičky.
Tým je složen převážně z hráčů domácí a uzbecké ligy. Největší terno, co se týče klubové příslušnosti? To je záložník Parvizdžon Umarbajev hrající v Bulharsku za CSKA 1948 Sofia.
Ve skupině Umarbajev a spol. remizovali s Čínou, porazili Libanon a jen o gól padli s favorizovaným Katarem. Za úspěchem stojí kouč Šegrt, který je vlastně nejviditelnější figurkou nedělní senzace. Když přijde na tiskovou konferenci, může se povídání s novináři protáhnout, neusedne za mikrofon, dokud si nepotřese rukou se všemi v místnosti.
„Dělám to z úcty už 27 let. Narodil jsem se ve velmi chudých poměrech a v životě jsem se naučil respektovat každého člověka. Nikdy nezapomenu na to, odkud pocházím. Myslím si, že mám upřímnou duši, to je pro mě nejdůležitější,“ hlásí Šegrt, kterého byste si z dálky mohli splést s příbuzným Alberta Einsteina dle jeho účesu a knírku.
Po duelu se Spojenými arabskými emiráty se běžel radovat se svými hráči, ale zároveň si všiml zdrceného brankáře soupeře Chalída Ejsy, který nechytil rozhodující penaltu a spěchal ho povzbudit.
„Je pokaždé laskavý a pozitivní, ale ví, kdy má být přátelský a kdy ukázat autoritu,“ prozradil obránce Zoir Džurabojev.
Šegrt ukázal, že si umí sjednat respekt právě při penaltovém rozstřelu, kdy si někteří jeho svěřenci chtěli sednout na trávník, Chorvat ale razantně poručil, aby se všichni postavili a chytili kolem ramen. „V jednotě je síla a harmonie,“ culil se po utkání trenér, jehož profesní životopis je více než pestrý.
Šegrt si evidentně libuje v trénování ve fotbalově rozvojových zemích. V minulosti působil u národních týmů Malediv či Afghánistánu, ale letošní tažení ho dojímá. „Tádžikistán je moje první země,“ nechává větu vyznít do ztracena, tak uvidíme, jaký bude pohádky konec. Ve čtvrtfinále bude čekat Irák nebo Jordánsko, tedy soupeř z ranku překonatelných.
