Budínský: V Karviné už mě nechtěli. Kazachstán? Lepší plat než v Česku
Před začátkem přípravy na novou sezonu uslyšel, děkujeme, už s tebou nepočítáme. Záložník Lukáš Budínský opustil Karvinou a poprvé v kariéře taky český rybník. Vydal se do Kazachstánu. Hraje za tým, který momentálně nemá ani kabinu, bojuje o záchranu, a přesto může získat trofej. Život v úplně jiné kultuře mu však přináší i řadu vtipných historek. „Trénink se někdy protáhne. Když se tak stane, přijde doprostřed hřiště nějaký správce, nebo já nevím, kdo to je a ukončí nám ho, že už musíme jít. Je to jiný svět,“ rozpovídal se Budínský pro iSport.cz.
Rozhovor se odkládal, protože jste řešil problém s vízy. Všechno je už v pořádku?
„Řeším to prostřednictvím klubu. Poprvé jsme jeli na úřad, bylo asi 33 stupňů a nechali nás čekat hodinu venku, pak nám sdělili, že nejsou připravené dokumenty. Podruhé tam bylo strašně moc lidí, co přes sebe přeřvávali. Usoudili jsme, že to nemá cenu. Pak ještě jeden pokus a teď napočtvrté už bude snad vše v pohodě.“
Všechno takhle (ne)funguje v Kazachstánu?
„Tady mají na všechno čas. Vůbec se nepospíchá. Třeba v restauraci musíte skoro na číšníka mávat, aby přišel. On přinese menu, ale pak už jenom čeká. Musíte se o to přihlásit a porvat. Navíc je pro Kazachy problém jazyk. Skoro nikdo tady nemluví anglicky. Hodně často jedu přes Google překladač.“
K životu tam se ještě dostaneme, ale jak to líčíte, měl jste zapotřebí takový experiment? Máte na kontě 235 zápasů v lize, 47 gólů. To jsou krásná čísla.
„Chtěl jsem zkusit něco nového, ale bylo to tím, že mi v Karviné nenabídli novou smlouvu. Bylo mi to řečeno necelý týden před začátkem přípravy. A ještě tak, že vedení řeklo, že mě nechce trenér a trenér mi řekl, že mě nechce vedení. Nepídil jsem se, jak to je. Podstatné bylo, že tam nezůstanu. Manažerovi se ozvali z Kazachstánu. Dali mi dva dny na rozmyšlenou, tak nebyl čas otálet.“
Obavy z kroku do neznáma jste měl?
„Nebylo to jednoduché, ale skočil jsem do toho. Zatím nelituju, i když tady pobývám krátce. Když se ozvali, tak jsem hned hledal, jak vypadá Astana i nějaké reference o klubu. Okoukl jsem to a prostě jsem jel.“
Na sociálních sítích jste psal, že hledáte plzeňské pivo. Byla tato honba v Astaně úspěšná?
„Bohužel ne. Asi ho ani nenajdu. Podle mě ho tady neprodávají. Česká piva tu ale jsou. Našel jsem Budvar, Kozel a Krušovice. Dokonce jsem si myslel, že jsem narazil na Žatecký Gus, ale bylo to jen nějaké ruské pivo s podobným názvem.“
Podařilo se vám vytvořit si už takový svůj mikrosvět? Tedy oblíbený obchod, restaurace, doktoři, úřady?
„Teprve něco přes týden jsem v novém bytě. Do té doby jsem byl jen na hotelu. Vytvořit si nějaké stereotypy asi ještě chvilku potrvá. Navíc bydlím v městské části, která roste. V Astaně se totiž pořád staví a buduje. Počítám, že tak za tři až pět let bude možná kompletní, co se týče rozdělaných staveb. Je to město uprostřed ničeho. Kolem dokola je poušť, takže potřebují, aby tady bylo skutečně všechno. Obchody jsou zrovna v mé části na každém rohu. Co mě teda překvapuje, tak jsou tady úplně všude lékárny. Vůbec to nechápu. Každý blok má svou lékárnu, bez toho to skoro nejde.“
Váš klub Zhenis sídlí v Astaně, ale hrajete domácí zápasy v Karagandě. Proč?
