Pekhart otevřeně: Spartu jsem nepochopil
ROZHOVOR - Měl formu jako hrom, přesto často jen leštil lavičku. Útočník Tomáš Pekhart dodnes neskousl, že se ve Spartě ocitl na druhé koleji. „Nejvíc mě mrzelo, že mi nikdo neřekl proč,“ ohlíží se dvaadvacetiletý střelec za utrápeným jarem, o kterém otevřeně promluvil vůbec poprvé.
Na jeho tváři už zase září úsměv. Hvězda národního týmu do 21 let Tomáš Pekhart se připravuje na blížící se EURO a těší se na stěhování do Norimberku. Křivda z něj však po rozpačitém hostování ve Spartě nezmizela. Aby ne, vždyť na jaře nastoupil v základní sestavě jen pětkrát, a i proto mu bývalý spoluhráč z Jablonce David Lafata vyfoukl titul krále střelců.
Co vás ve Spartě nejvíc zklamalo?
„Komunikace. To, že nikdo nemluví s hráči. Kolem mého příchodu byl velký humbuk a já se najednou z pozice nejlepšího střelce ligy ocitl na lavičce a ani jsem pořádně nevěděl proč. Bylo by to jiné, kdyby si tam se mnou někdo sedl a vysvětlil mi to.“
Bavil jste se o tom někdy s trenérem Chovancem?
„Nebavil. Za tu dobu jsem měl jen jeden rozhovor s Martinem Haškem.“ (krčí rameny)
A sám jste se ho na to neptal?
„Ne. Iniciativa musí vzejít od trenéra. Já nejsem ten, který by za ním chodil a doprošoval se. Nechci říct, že jsem se cítil přímo ukřivděně, ale když jsem přišel na hřiště, góly jsem prostě dával.“
V čem je rozdíl mezi Chovancem a trenérem Františkem Komňackým, kterého jste zažil v Jablonci?
„Komňacký dokáže zařvat, ale tenhle typ trenéra mám asi radši. Prostě kouče, který mi řekne na rovinu, že hraju špatně, místo toho, aby se za něco schovával. Tím nechci říct, že trenér Chovanec tohle dělá. Ale mám prostě radši takový ten přímý styl trénování.“
Podle Chovance jste toho tolik neodehrál kvůli tomu, že jste do Sparty v lednu přišel nemocný. Souhlasíte?
„To si nemyslím. To určitě ne. Byl jsem nemocný jen pár dní, takže to nemohlo ovlivnit ani to, jestli budu hrát první zápas s Liverpoolem.“
Údajně jste měl být proti Liverpoolu v základní sestavě, ale na poslední chvíli se to změnilo.
„Byl jsem celou dobu v sestavě a až asi 2,5 hodiny před zápasem jsem se dozvěděl, že nehraju. Nevím, kdo a proč to rozhodl.“
Ale štvalo vás to.
„Jasně, kvůli těm dvěma zápasům jsem do Sparty přišel. Kdyby utkání s Liverpoolem nebyla, mohl jsem zůstat v Jablonci a věděl bych, že odehraju na jaře třináct zápasů v lize. Po utkáních s Liverpoolem jsem byl ve Spartě skoro k ničemu. Byl to důvod, proč jsem do Sparty přišel, přitom jsem nedostal šanci.“
Bral jste to ve Spartě jako největší křivdu?
„Šel jsem tam kvůli tomu. Prostě jsem nepochopil, proč mě do Sparty přivedli, když jsem v těch zápasech nehrál. Odcházel jsem z Jablonce jako druhý nejlepší střelec ligy s tím, že budu hrát pravidelně, ale realita byla hned od prvních utkání jiná.“
Přišel jste na to, proč jste nehrál ve Spartě častěji?
„Hodně to určitě ovlivnil zápas s Petrohradem na soustředění a ta kauza s dresy, kvůli které jsem pak nemohl dvakrát v lize hrát. Spíš si ale myslím, že se na tom podepsal můj podpis smlouvy v Norimberku.“
Změnila se pak vaše pozice ve Spartě hodně?
„Věděl jsem, že Sparta o tom ví, protože když jsem tam jel podepsat smlouvu, musel jsem se omluvit z tréninku. Myslel jsem, že to bude všechno v pohodě. Jenže pak přišel zápas se Slavií, na který jsem se moc těšil, a já si nezahrál ani minutu. To byl první náznak, že to asi nebude všechno jen tak.“
Řekl vám k tomu něco Chovanec?
„Ne. Spíš jsem to pak vypozoroval.“
Cítil jste, že Sparta upřednostňuje Leonarda Kweukeho, který je na rozdíl od vás jejím kmenovým hráčem?
„Bál jsem se právě toho, aby to tak nedopadlo. Zažil jsem to v Southamptonu, a jak vidím, asi je to v každém klubu. Nevím, co k tomu říct.“ (bezradně krčí rameny)
Nesehrál svou roli i duel v Jablonci, který se vám skutečně vůbec nepovedl?
„Vím, že jsem nehrál dobře. Pro každého hráče jsou první zápasy v novém klubu těžké, ale já přitom hned v tom prvním, kdy jsem nastoupil od začátku, dal dva góly a dokázal jsem, že střílet umím. Sparta mě tam nepřivedla za malé peníze, tak si myslím, že bych si šanci zasloužil i po jednom malém nezdaru.“
