Damková: Na předsedkyni bych si věřila

Po skončení mistrovství světa žen si užívá dovolenou ve Švýcarsku. A tvrdí, že až se z ní vrátí, popřemýšlí o tom, že by se rozhodla k největšímu kroku ve své fotbalové kariéře – Dagmar Damková uvažuje o funkci předsedkyně české asociace. „Věřila bych si na ni. Teď už si nemůžu dávat malé cíle,“ říká.

Kdy jste se dozvěděla, že jste jmenována do Komise rozhodčích UEFA?
„Oficiálně to přišlo na asociaci v pátek odpoledne, ale uveřejnili jsme to až v pondělí. V pátek jsem to ale už ofi ciálně věděla.“

Co to pro vás znamená?
„To zatím sama nevím. (směje se) Vlastně, určitě to znamená konec s pískáním. Jedna životní etapa pro mě končí, druhá začíná. Asi tak bych to řekla.“

Je to považováno za velký úspěch. Berete to také tak?
„Je to obrovská pocta. Komise rozhodčích UEFA, to je jedna z těch nejprestižnějších funkcí. Nejsem si jistá, ale myslím, že tam nikdy žádný Čech nebyl. Léta v ní působil akorát Jozef Marko ze Slovenska. Možná to sama docením až za nějaký čas, teď mi to ještě nedochází.“

Měla jste nějakou možnost rozhodnout se, jestli funkci přijmout, nebo ještě pokračovat s pískáním?
„V podstatě to bylo ve chvíli, kdy mi byla nabídnuta samotná kandidatura. V tu chvíli jsem se musela rozhodnout a věděla jsem, že když budu vybrána, bude to pro mě s největší pravděpodobností znamenat konec pískání. Když nebudu vybrána, můžu pokračovat. Měla jsem jeden den, během něhož jsem přemýšlela, jestli jo, nebo ne, zvážila jsem všechna pro a proti a rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Abych pravdu řekla, moc jsem v to nedoufala. Bylo pro mě obrovské překvapení, že to takhle dopadlo.“

Víte už aspoň přibližně, co vás bude čekat za práci?
„Ještě ne, sama jsem na to zvědavá. V mailu, který přišel na asociaci, bylo napsáno, že mi v nejbližší době zašlou veškerou dokumentaci. 29. srpna je první zasedání komise, do té doby to budu mít.“

Čím myslíte, že jste exekutivu UEFA přesvědčila?
„Mohla jsem je přesvědčit jen sama sebou, svou osobou, výkony na hřišti. Myslím, že během mezinárodní kariéry jsem dokázala nejvíc, co kdo mohl. To je můj podpis. Viděli mě na vlastní oči – na finále Ligy mistryň byl Collina, Carlsson, Platini... Možná to byla taková poslední tečka, že si řekli: Proč ji nevzít? Ale to jsou moje domněnky.“

Mohla byste usnadnit cestu českým rozhodčím do nejvyšších kategorií UEFA?
„Chystám se jet na Slovensko, spojit se s panem Markem, aby mě trochu zasvětil, než proběhne první zasedání. Ale věřím, že aspoň nějakým procentem přispěju k tomu, aby šlo naše rozhodcovství nahoru. Od doby Krondla je mužské rozhodcovství u nás bída. Doufám, že aspoň trošku s tím můžu pohnout, ale nemůžu říkat, že udělám zázraky.“

Po čem se vám bude stýskat? Hráči jako Martin Vozábal nebo Radek Sňozík vzpomínali na pusu před zápasem...
„Teď mám úplně husí kůži, no... Tohle všechno mi bude chybět – právě tihle hráči, navíc bych mohla jmenovat spoustu dalších. Tihle fotbalisté, se kterými jsem vycházela, kteří přišli, dokázali podat ruku, usmát se, říct, že to bylo dobré, udělat na hřišti srandu. Uznávali mě jako rozhodčí. (vzdychne si) Moje typická pusa před utkáním... To mi bude chybět. Ze začátku s tím asi trochu budu bojovat, ale rozhodla jsem se a musím se s tím srovnat. Zpátky už to nevrátím.“

Existuje pravidlo, že v komisích UEFA by měl být předseda asociace. Ivan Hašek, který sedí v komisi pro národní týmy, odstoupil. Podporuje to vaši kandidaturu na předsednictví FAČR?
„Možné je všechno. Zatím jsem o ničem takovém nepřemýšlela. Vrátila jsem se z mistrovství světa, půl roku jsem žila fotbalem. Teď si chvilku dávám pohov a všechno ostatní začnu řešit začátkem srpna.“

Vaše jméno se ale objevuje mezi možnými kandidáty na předsedkyni FAČR...
„Vím, že se ty spekulace objevily – o mně jako předsedkyni nebo místopředsedkyni. Všechno je možné, ale určitě si myslím, že předseda asociace by měl být člověk, který má nějaké jméno venku. To je základ. Měl by mluvit jazyky – angličtina jednoznačně, další jazyk je plus. Ten člověk by měl být nějakým způsobem uznávaný... To všechno je důležité, já to začnu zvažovat brzy, stejně jako jsem zvažovala svou kandidaturu do funkce v komisi rozhodčích UEFA.“

Z těch vlastností, které jste vyjmenovala, vycházíte jako ideální kandidátka.
„No, to jsem si říkala. (směje se) Jsou to požadavky, které by podle mě měl předseda splňovat. Můžeme vymyslet ještě spoustu, ale tohle je základ. Pak taky záleží, jaký má kolem sebe člověk tým, který mu pomůže. Bez jazyků a toho, aby byl uznávaný, to nejde.“

Když odhlédneme od toho, že kandidaturu budete zvažovat, věřila byste si na takovou funkci?
„Věřila. Myslím, že když už jsem dosáhla toho, že jsem byla zvolená do Komise rozhodčích UEFA, dneska si nemůžu dávat malé cíle. Proč ne?“

Neodrazuje vás to, jak dopadl Ivan Hašek, který byl předem považovaný za spasitele? Vy byste asi také měla podporu veřejnosti...
„Ivan Hašek se rozhodl sám. Já vždycky říkám: Jaké si to člověk udělá, takové to má. Je to boj, určitě to není jednoduché. Ale teď na to asi nedokážu do detailu odpovědět, protože jsem se nad tím ještě podrobně nezamyslela. Jenom bych tu spekulovala.