Dušan Švento, slovenský univerzál v dresu Slavie, má za sebou tři české i rakouské tituly. „Velmi dobře si vzpomínám na první trefu v Salcburku. V předkole Ligy mistrů s Dinamem Záhřeb jsem rozehrával přímák ze strany, asi třicet metrů od brány. Měl jsem centrovat tak, aby míč letěl na bránu. Ten ale zapadl krásně k zadní tyči a pomohl nám k postupu,“ usmívá se účastník EURO 2016.
„S fotbalem jsem začínal velmi brzy, asi ve třech nebo čtyřech letech. V Likavce, což je malá obec vedle Ružomberoku, kde jsem pokračoval a studoval na škole se sportovním zaměřením. Otec také dřív fotbal hrával, odmala se mi tedy v tomto směru věnoval a bral mě s sebou na různé turnaje.
Hrával jsem většinou levé křídlo a měl jsem štěstí na spoluhráče, protože už ve starších žácích jsme získali titul slovenského mistra. Nebyl jsem vyloženě mašina na góly, ale něco mi tam občas spadlo. V Ružomberoku jsem prošel všechny mládežnické kategorie a z dorostu jsem se přesunul v podstatě rovnou do A-týmu. Tam jsem však strávil jen půl sezony, protože jsem přestoupil do Slavie.
První zápas za ni si pamatuji velmi dobře. Na Strahově jsme remizovali 1:1 s Jihlavou. Když člověk poprvé nastoupí za nový klub, je to pro něj speciální, na to se nedá zapomenout. No a první gól v Česku jsem vstřelil proti Jablonci. Ten zápas se pro nás nevyvíjel dobře, po čtyřech minutách jsme prohrávali 0:2, ale dokázali jsme to otočit. Já se prosadil právě až těsně před koncem. Byla tam velká skrumáž ve vápně, míč se ke mně odrazil na hranici šestnáctky a já ho hlavou poslal dlouhým obloučkem do brány.
Na první trefu v Salcburku si vzpomínám také velmi dobře. Dostal jsem na starost standardní situace, které nám tehdy moc nešly. Hráli jsme předkolo Ligy mistrů s Dinamem Záhřeb a já rozehrával přímák ze strany, asi třicet metrů od brány. Měl jsem centrovat tak, aby míč letěl na bránu. To se povedlo, ale k balonu se nakonec nedostal nikdo včetně brankáře a zapadl krásně k zadní tyči. Byl z toho velmi důležitý gól, který nám pomohl k postupu.
První zásah v bundeslize mám v paměti úplně nejvíc, protože byl v podstatě jediný a měl pro mě velký význam. Dva týdny předtím se mi totiž narodil syn a trenér mi dal hned po návratu do Kolína důvěru v základní sestavě. Mně se v tom zápase podařilo skórovat do sítě Werderu Brémy a ten gól jsem mohl věnovat synovi.
Nejdůležitější byly góly v pohárových soutěžích. Nejlepší formu jsem měl v Salcburku, kde jsem se trefil proti týmům, jako je PSG, Juventus Turín nebo Villarreal, proti kterému teď budeme hrát se Slavií. Za zmínku stojí také gól za reprezentaci, který jsem dal z rychlého protiútoku ve Walesu. Myslím, že Marek Mintál mi hezky přihrál přes celé vápno, a já to už jen doklepl na zadní tyč. Měli jsme silné mužstvo a výhra 5:1 nás dobře naladila do dalších zápasů, jenže za čtyři dny jsme narazili na Německo, které nás porazilo 4:1, a v kvalifikaci EURO 2008 jsme skončili za Němci, Čechy a Iry.
Na Slovensku sice už mnoho let nežiji, ale pořád tam mám rodinu a spoustu přátel. Je to krásný pocit, když člověk může reprezentovat svoji zem a dělat lidem radost. Díky reprezentaci jsem se navíc mohl podívat do spousty různých zemí a startovat na mistrovství Evropy.
Důležitější než jeden individuální úspěch jsou pro mě všechny ty malé střípky, které do sebe nakonec zapadnou a tvoří celek. Velice si vážím všech šesti titulů, které jsem získal. Nesmírně si vážím všech lidí, s nimiž jsem se mohl v kariéře setkat a spolupracovat. Fotbal mi dal mnoho přátel a zážitků a také možnost vydělat si peníze. Budu se snažit vést k fotbalu i syna, protože vím, že fotbal může člověku dát opravdu hodně. Jen mě trochu mrzí, že jsem si nikdy nezahrál Ligu mistrů.“
