Faiq Bolkiah si může dopřát úplně cokoli, ale on si vzal do hlavy, že udělá kariéru jako fotbalista. To si nekoupí. To si musí vybojovat. Ronaldo tone v penězích. Messi je zámožný. Neymar nemá nízké příjmy. Vedle kapitána brunejské reprezentace však působí zchudle. Jejich výdělky pro něj nepředstavují ani existenční minimum.

Faiq Bolkiah se narodil do panovnické rodiny. Jeho strýcem je Hassanal Bolkiah Muizzaddin Waddaulah, pokračovatel nejstarší královské dynastie, jejíž historie trvá přes 600 let. Jako 29. brunejský sultán vykonává i úřad premiéra, ministra obrany a financí. Tomu se říká suverén. Nebo diktátor?
Brunej je prťavý stát na severu ostrova Borneo v jihovýchodní Asii s ohromnými zásobami ropy a zemního plynu. Bolkiah je nejmajetnější monarcha planety s majetkem okolo 30 miliard dolarů. Žije v paláci větším než Vatikán. K neuvěření honosná stavba čítá 1788 pokojů a 200 toalet s kohoutky ve zlatě. Nebohé uklízečky! Ovšem na schovávanou se tam musí hrát jedna radost.
Sultán, který je u moci od roku 1967, vystudoval britskou vojenskou akademii v Sandhurstu, jejímž absolventem byl i Winston Churchill. Traduje se, že rád pilotuje svou helikoptéru vybavenou zlatým kniplem a výkonnou stereo soupravou. Co poslouchá nejradši? Michaela Jacksona.
Právě jeho si pozval na svou narozeninovou párty, když slavil padesátiny. Postavil kvůli tomu nový stadion pro 60 tisíc lidí. Poddaní se tetelili blahem. Koncert byl zdarma a král popu zazpíval, zatančil, dostal 15 milionů liber a odletěl.
Faiq Bolkiah tohle nezažil. Narodil se v květnu 1998 v Los Angeles, konkrétně v Beverly Hills, kde jeho rodina vlastní několik superluxusních hotelů. Jeho otec Jefri je korunní princ a vyhlášený požitkář, playboy, milovník rozkoše, zkrátka muž žijící pro zábavu.
Jako šéf společnosti Brunei Investment řídí miliardové obchody a měsíčně utrácí horentní sumy za umění, ženy, šperky, hodinky či zlatá pera. Vlastní několik jachet, ty nejpřepychovější se jmenují Bradavka 1 a Bradavka 2. Ve sbírce má 2300 automobilů a je to nevídaný vozový park s těmi nejvzácnějšími kousky.
„Nikdy jsem neseděl v obyčejném autobuse, v metru, ve vlaku. Jezdil jsem vždy jen v limuzíně a létal v soukromých tryskáčích,“ popsal 19letý Faiq.
Dostalo se mu elitního vzdělání na nejlepších školách v Anglii. Jenže on v sobě objevil jinou vášeň. Fotbal. A rozhodně není bez talentu. V roce 2009 se dostal do proslulé akademie Southamptonu. Vydržel tam čtyři roky, ale v patnácti se s ním rozloučili. Uspěl na testech v Arsenalu, kde strávil jednu sezonu, a další dva roky se učil v Chelsea. Od léta 2016 je v Leicesteru City, kde podepsal tříletý profesionální kontrakt. Schopnosti tříbí v rezervě na postu středopolaře. Patří k nejlepším hráčům mužstva a vyhlíží první šanci v áčku.
Pět startů už si připsal i za brunejský národní tým. Pro spoluhráče je to velmi zvláštní pocit. Hrají s princem. Asi se nenajde nikdo, kdo by mu nepřihrál. A už vůbec nikdo, kdo by si ho dovolil za něco kritizovat. I kdyby si dal tři vlastní góly, provolávali by mu slávu. Ostatně hned při svém debutu – to mu bylo osmnáct – vyfasoval kapitánskou pásku.
„Nemám to zas tak snadné, jak to na první pohled vypadá. Celý život je kolem mě armáda lidí. Na tréninky mě doprovází bodyguardi. Všude mě vozí speciálně vycvičený řidič. Lidé se ke mně chovají jinak. Na fotbalu mi opravdu záleží. Chci se prosadit.“
Je to paradox, ale jeho sen je vlastně totožný s přáním mnoha kluků z chudinských slumů nebo přistěhovaleckých periferií v Evropě.
Ronaldo, Messi, Neymar si úspěch vydobyli. Faiq Bolkiah to musí dokázat taky. Sám a na hřišti. Nejbohatší neznamená nejzměkčilejší.