Král, který neprohrává
PRAHA - Ne nadarmo se mu v rodné Francii přezdívá "Le Roi", tedy Král. Michel Platini, žijící legenda světového fotbalu, dokázal zářit všude, kam přišel. Ať už to bylo na hřišti, v manažerském obleku či při přípravách a řízení show zvané mistrovství světa. Říká-li se gólmanu Petru Čechovi pan Dokonalý, sedí na Platiniho přezdívka pan Úspěšný. Slova porážka či neúspěch?Taková rodák z Joeuf nezná. "Nejspíš to není skromné tvrzení, nicméně já si za ním plně stojím. Jsem zvyklý vyhrávat a na stará kolena na tom nehodlám nic měnit,"prohlásil například nedávno ve francouzském tisku v souvislosti s případným neúspěchem při volbě nového předsedy UEFA. "Zůstanu vítězem, i kdybych ve volbách nakonec prohrál." Pro vyhrávání byl Michel Platini zřejmě zrozen. S desítkou na zádech dirigoval hru, tvořil, útočil, pronikal a také střílel - jeho milimetrové trestné kopy byly proslulé. Dokázal se prosadit i tehdy, když na všech kolem ležela deka. Stačí vzpomenout finále PMEZ 1 985, ve kterém se při tragédii na bruselském Hyeselově stadionu dokázal jako jediný zapsat mezi střelce. "Když už se to tehdy navzdory neštěstí rozhodli odehrát, tak jsem ten gól prostě musel dát. Už kvůli lidem, aby zažili alespoň nějakou radost. Bylo tam tehdy příliš moc slz," vzpomínal po letech na penaltovou trefu. Dřel víc než druzí! Pravnuka italských emigrantů přivedl na trávníky otec Aldo, sám zanícený fotbalista. "Vštípil mi, že na sobě musím neustále pracovat," prohlásil Platini předloni během oslavy padesátin. "Nikdy jsem nebyl příliš silný, ale vždy jsem na sobě pracoval víc než ostatní. Za každou cenu jsem chtěl být nejlepším na světě." Svého času skutečně byl: přehled individuálních a kolektivních ocenění je toho důkazem. "Upřímně, dodnes si říkám, jak se mi to vše vlastně podařilo. Jen štěstím to určitě nebylo!" Z rodného Joeuf odešel roku 1974 do Nancy, jemuž hned ve své premiérové sezoně velkou měrou pomohl k návratu do nejvyšší francouzské soutěže. Už o rok později si odbyl debut v reprezentaci a hned v prvním mači s Československem dokázal dát loučícímu se Ivu Viktorovi gól. Mimochodem, jeho 41 branek v 72 zápasech je dodnes nepřekonaným francouzským rekordem. Vrchol v dresu galského kohouta prožil Michel Platini na ME 1984. Před domácím publikem a jako kapitán týmu nastřílel v pěti zápasech devět branek (z toho dva hattricky) a přivedl Francii ke zlatu. Nikdo další se zatím v historii evropských šampionátů devětkrát nestrefil. Synem "Staré dámy" Zlatá klubová éra potkala Platiniho po přestupu do Itálie. Roku 1982 (poté, co vyhrál francouzskou ligu v dresu St. Etienne) jej totiž oslovila "Stará dáma" z Turína, jejímž synem se stal na dlouhých a úspěšných pět let... "Kupovali jsme ho za cenu bochníku chleba. Ale Michel byl jako kaviár,"vyjádřil se k přestupové částce ve výši 1,2 milionu liber tehdejší klubový boss Juventusu Umberto Angelli. Triumfy v PMEZ, PVP, lize, Italském a Interkontinentálním poháru i Superpoháru, to je jen stručný výčet úspěchů, jichž Platini v černobíle pruhovaném dresu dosáhl. Samozřejmě nelze zapomenout ani na tři Zlaté míče časopisu France Football v letech 1983, 1984 a 1985. V roce 1987 definitivně ukončil hráčskou kariéru, ale bez práce dlouho nezůstal - okamžitě usedl na trenérské křeslo francouzské reprezentace. Po neúspěchu na ME 1992 ale dobrovolně odešel. "Je to sice zajímavá práce, ale rád bych svůj čas trávil také mimo hřiště,"zdůvodnil konec. Dnes Platiniho uspokojuje hlavně manažerská práce. Šéfoval organizačnímu štábu na domácím MS 1998, je místopředsedou národního svazu, členem výkonného výboru FIFA a od včerejška velí evropskému fotbalu. "Miluju fotbal a chci mu pomoct. Nic jiného by mě vlastně ani nebavilo!" říká. *** MICHEL PLATINI Narozen: 21. června 1955 v Joeuf Rodinný stav: ženatý - manželka Christelle, syn Laurent a dcera Marine Fotbalová profese: tvořivý záložník Hráčská kariéra: AS Joeuf (1966-1972), AS Nancy (1973-1979), AS St. Etienne (1979-1982), Juventus Turín (1982-1987) Reprezentace: 72 zápasů, 41 gólů (premiéru si odbyl v březnu 1976 proti Československu) Největší úspěchy: mistr Evropy 1984, 3. místo na MS 1986, 4. místo na MS 1982, vítěz PMEZ 1985, vítěz PVP 1984, vítěz Superpoháru 1984, vítěz Interkontinentálního poháru 1985, mistr italské ligy 1984 a 1986, vítěz Italského poháru 1983 (vše s Juventusem), mistr francouzské ligy 1981 (se St. Etienne), vítěz Francouzského poháru 1978 (s Nancy) Ocenění: trojnásobný vítěz Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy (1983,1984 a 1985), dvojnásobný vítěz ankety časopisu World Soccer o nejlepšího hráče světa (1984 a 1985), nejlepší střelec ME 1984, trojnásobný nejlepší střelec italské ligy, nejlepší sportovec Evropy 1984 v anketě Evropské unie sportovních novinářů Vyznamenání: nositel Řádu Čestné legie a Národního řádu za zásluhy Trenérská kariéra: reprezentace Francie (1988-1992) Současnost: předseda UEFA, člen výkonného výboru FIFA
