Patří mezi mladé legionáře, kteří by měli zvednout kvalitu fotbalové reprezentace. Jakub Jankto, slávistický odchovanec a 22letý záložník Sampdorie Janov, už má za sebou řadu zajímavých zkušeností. Například první gól v Serii A vstřelil na Juventusu velikánovi Buffonovi. Teď touží po Premier League.
„Začínal jsem v pěti nebo šesti letech. Táta mě chtěl dát do ČAFC Praha, ale brácha ho přemluvil, ať mě vezme na nábor rovnou do Slavie. Trenéry jsem zaujal a od té doby jsem tam trénoval. Předtím jsem s bráchou a jeho kamarády chodil často ven, kopal jsem do balonu, a tím jsem získal fotbalové základy.
Do patnácti jsem byl útočník. Líbili se mi fotbalisté, kteří dávají hodně branek a pak je oslavují. Při přechodu do dorostu mě trenéři předělali na záložníka, protože jsem byl hodně běhavý. Přímo fotbalový vzor jsem neměl, ale měl jsem rád například Thierryho Henryho. Nosil na dresu čtrnáctku, kterou mám i já.
Není to jenom kvůli němu. Mám ji i proto, že když jsem začínal v dospělém fotbalu v Ascoli, tak nebylo mnoho čísel na výběr, takže jsem se rozhodoval mezi čtrnáctkou a devatenáctkou a nakonec jsem zvolil první možnost.
Jako útočníkovi se mi docela dařilo střílet góly, často jsem na různých turnajích vyhrával cenu pro nejlepšího střelce. V útoku se mi líbilo. Postupem času jsem se dostal do starších ročníků, ale i tam se mi střílet branky docela dařilo.
V osmnácti jsem přestoupil do Udinese, bylo mi čerstvě osmnáct a v té době jsem byl zvyklý na pomoc od rodičů, takže když jsem se po přestupu do Itálie musel starat o všechno sám, bylo to pro mě zpočátku těžké. Nejtěžší byly první dva měsíce. Když jsem se ale naučil řeč a poznal prostředí, už to bylo dobré. Teď už jsem v Itálii čtyři roky.
Poprvé jsem v Serii A nastoupil v září 2016 v domácím zápase proti Fiorentině. Šel jsem do hry asi v 85. minutě. Budu si to vždycky pamatovat, protože to byl můj první start v nejvyšší soutěži. Nikdy nezapomenu ani na můj první gól. Bylo to proti Juventusu, navíc na jeho stadionu a ještě proti Buffonovi. Byl to nepopsatelný pocit. Branka to ale nebyla nijak krásná, měl jsem i značnou dávku štěstí, protože balon před brankářem skočil a spadlo to tam.
V dalším ročníku jsem hostoval v Ascoli v Serii B. Působil jsem tam v devatenácti letech, takže jsem tam začínal svou profesionální kariéru. Byl to pro mě nezapomenutelný rok, hned po prvním odehraném zápase jsem si rozuměl se všemi spoluhráči, fanoušky i vedením. S některými lidmi z klubu jsem stále v kontaktu a sledoval jsem, jak se Ascoli v minulé sezoně podařilo zachránit se v posledním zápase v soutěži. Jsem za ně velice rád. V sezoně, kdy jsem tam působil i já, jsme měli mnoho problémů, hrozil nám sestup, ale nějakých deset kol před koncem soutěže jsme začali vyhrávat a zachránili jsme se.
Pokud jde o góly, které se mi podařilo vstřelit, tak si člověk vždycky nejvíce vybaví ty, o nichž si myslí, že byly pěkné. Napadají mě dva. Proti Interu Milán a Turínu. První padl po dlouhém míči na mého spoluhráče, který obešel dva soupeře a přihrál mi mezi obránce. Vypálil jsem na zadní tyč, ta střela mi sedla úplně neskutečně a byl z toho, alespoň pro mě, krásný gól. Proti Turínu to bylo jiné. Akce začala chybou soupeře v rozehrávce, já jsem následně běžel s míčem asi 40 nebo 50 metrů a prostřelil jsem brankáře Joe Harta na přední tyči přímo do rohu branky. Byl to hezký gól.
Vždycky jsem říkal, že mým cílem je, abych se každým dnem zlepšoval a mohl si říct, že se stále někam dál posouvám. Samozřejmě, kdybych skončil v nějakém top klubu v top lize a vyhrál bych nějaké trofeje, tak bych se asi nezlobil. To by však byl ten opravdu nejvyšší cíl. Jsem stále mladý hráč, je mi 22 let a mám všechno před sebou. Záleží jen na mně. Co se týče například Premier League, v ní fandím Arsenalu, který nedávno změnil trenéra. To by byl jeden z těch top klubů, který by mě lákal.
Na moji reprezentační premiéru vzpomínám určitě pozitivně. Vyhráli jsme 3:0. Bylo to na stadionu v Ústí nad Labem a byli tam všichni moji kamarádi a rodina, kteří mi vytvořili takový transparent. Zároveň jsem v tom utkání dal svou první branku, takže jsem měl velkou radost. Reprezentovat pro mě hodně znamená, jelikož jsem již odmala měl sen nastupovat za zemi, ve které jsem se narodil. Jsem za tu šanci nesmírně šťastný. Cítím i určitou povinnost naší zemi něco dát, udělat nějaké dobré výsledky a potěšit české fanoušky.“
