Náročný vizionář má kulatiny. Trenér Jaroslav Hřebík, který dovedl reprezentační devatenáctku k titulu vicemistrů Evropy a Spartu do osmifinále Ligy mistrů, slaví zítra sedmdesátiny. Nadčasové myšlenky předává mladým talentům coby šéf akademie pražské Sparty. Jaký zanechal odkaz českému fotbalu? Jací zahraniční známí trenéři se od něho inspirují? A jaké nadčasové myšlenky o fotbale pronesl?

Jsou to desítky let, kdy říkal, že fotbal se musí hrát ve sprintu. Že všichni musí útočit a bránit. Že o tom, kam to fotbalista dotáhne, rozhoduje hlavně charakter a ne geniální kličky. Že hráč musí mít veškeré činnosti v hlavě zautomatizované, protože hra se tak zrychlí, že nebude čas o tom na hřišti přemýšlet. Že i sebevětší hvězda musí pracovat pro tým.
Kdekdo se tomu smál a někteří se tomu smějí dodnes. Ale čas jeho teze potvrdil. On však dál kouká neúnavně do budoucnosti.
„Musíme se neustále vzdělávat a musíme předpovídat budoucnost. Nemůžeme mladé hráče připravovat na fotbal, který je teď, ale na ten, který bude až za pár let,“ opakuje Jaroslav Hřebík.

Kdepak, nečekejte, že by se na prahu sedmdesátky zastavil, pořídil si bačkory a zalezl doma za pec. To by ho nebavilo. Nesnáší nicnedělání. Naopak miluje fotbal a objevování dosud neobjeveného.
Jako hráč to dotáhl do ligy. Byl rychlé křídlo. V Plzni si zahrál pod legendárním trenérem Tomášem Pospíchalem. Občas s ním dojížděl na tréninky autem, což pomohlo určit jeho další osud.
„Měl nadčasové vnímání fotbalu a neustále vymýšlel, jak posunout výkon týmu nahoru. To mě zajímalo,“ vzpomínal Hřebík.
I když vystudoval na vysoké škole strojní inženýrství, bylo rozhodnuto: po hráčské kariéře se stěhoval