MŮJ PRVNÍ GÓL: Lazia jsem se trošku bál, přiznává Kozák | iSport.cz
7. května 2019 • 10:00

MŮJ PRVNÍ GÓL: Lazia jsem se trošku bál, přiznává Kozák

Autor: iSport.cz
MŮJ PRVNÍ GÓL: Lazia jsem se trošku bál, přiznává Kozák
TOP VIDEA
Klíčové faktory derby: Kanga vs. Stanciu, letenští stopeři nebo slávistický střed Klíčové faktory derby: Kanga vs. Stanciu, letenští stopeři nebo slávistický střed
SE SIMONOU: Netradiční otázky na extraligové hvězdy. Kdy dostali první pusu? Co umí uvařit? SE SIMONOU: Netradiční otázky na extraligové hvězdy. Kdy dostali první pusu? Co umí uvařit?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dává góly za Liberec a zařadil se mezi výrazné postavy FORTUNA:LIGY. Libor Kozák ale pamatuje ještě lepší časy. Když řádil v útoku Lazia Řím, stal se nejlepším střelcem Evropské ligy. Za Aston Villu pravidelně kopal Premier League. A málokdo může říct, že překonal legendárního brankáře Buffona v bojích o mistrovství světa.



„Fotbal pro mě znamená životní styl. Je to něco, co dělám už odmala, a vše se točí kolem něj. Kariéru jsem začal v šesti letech. Pocházím z Brumovic, vesnice kousek od Opavy. Nejlepší kamarád mě vzal na hřiště místního klubu a už jsem na něm zůstal. Celá ta cesta do dospělého fotbalu byla příjemná, prostě jsem se bavil fotbalem.

První gól za muže Opavy si pamatuji moc dobře. Zavolali mi týden před zápasem, že s nimi pojedu na Žižkov, který byl ve druhé lize na prvním místě. Nastoupil jsem v základu, hned v 6. minutě dal gól a zápas skončil 1:1. Začal jsem si uvědomovat, že bych se jednou fotbalem mohl živit.

Přestup z druhé ligy do Lazia Řím byl hodně rychlý. Přišel za mnou Pavel Hadamczik, manažer Opavy, a řekl mi, že za tři dny letím do Říma. (úsměv) Alespoň jsem neměl čas nad tím moc přemýšlet. Byl jsem strašně mladý, trošku jsem se toho bál. Byla to pro mě obrovská škola, jak fotbalová, tak osobní, ale jsem rád, že jsem do toho šel. Určitě nelituju.

Začátky v Laziu byly opravdu těžké. Od lidí slyšíte, že to bude složité, ale až tam zjistíte, jak těžké to je. První půlrok byl hodně náročný, často jsem měl myšlenky na návrat domů. Ale vydržel jsem to, byl jsem trpělivý a pak jsem byl za to odměněn.

Moje premiéra v Serii A proběhla na starém stadionu Juventusu a Pavel Nedvěd se zrovna v tom zápase loučil s kariérou. Neskutečný zážitek. Když jsem nastupoval, měl jsem husí kůži. V té chvíli jsem poznal, co pro ně Pavel znamenal. Sice jsme prohráli, ale i tak jsem byl po utkání šťastný.

První gól v Serii A byl hodně jednoduchý, ale strašně důležitý. Ve Fiorentině jsem nastoupil asi po hodině za stavu 1:1 a za sedm minut vstřelil vítězný gól. Byla to taková doťukávačka do brány, ale slavil jsem, jak kdybych to trefil do šibenice z 30 metrů. Oběhl jsem celý stadion. (úsměv)

S Laziem jsme každou sezonu hráli Evropskou ligu. Pravidelně jsem v ní nastupoval a každý rok jsem vstřelil okolo pěti gólů. Poslední ročník mi vyšel nejlépe, střílelo mi to. Prostě mě bavilo hrát ve čtvrtek večer. (úsměv) Určitě jsem tím hodně pomohl i svému jménu. I díky tomu jsem měl spoustu nabídek z Evropy.

Krásné bylo vyhrát italský pohár. Hlavně vzpomínám na finále proti AS Řím, největší derby v Itálii, velká nenávist. My jsme vstřelili gól v 71. minutě a dodnes v každém derby proti AS fanoušci Lazia v této minutě oslavují. (úsměv). Zatím je to můj největší týmový úspěch.

Vrchol kariéry pro mě znamenalo reprezentovat. Byl jsem pyšný, když při nástupu hrála česká hymna. První gól jsem dal na stadionu Juventusu, v kvalifikaci MS jsem prostřelil Buffona. To bylo v době, kdy jsem přestupoval do Anglie a byl na svém vrcholu.

Angažmá v Aston Ville mělo dvě strany. První rok byl super, už jsem byl zkušenější, všechno bylo jednodušší. Pravidelně jsem nastupoval v Premier League, hned v druhém zápase dal gól. Měl jsem to štěstí, že mé první góly byly opravdu rychlé a důležité, protože znamenaly body. Tenhle jsem dal v Norwichi, kde jsme vyhráli 1:0. Nastoupil jsem ve 28. minutě za zraněného Bentekeho a za dvě minuty dal gól. Opravdu jsem si angažmá užíval, ale pak jsem byl vážně zraněný a tři roky nehrál.

Návrat do české ligy byl pomyslný restart. Zkoušel jsem to ve druhé italské lize, ale moc se mi tam nevedlo. Chtěl jsem si vyzkoušet angažmá doma, kde jsem nebyl deset let a táhlo mě to sem. Přijetí a adaptace v kabině byla výborná. Pravidelně hraju a střílím góly, což je strašně důležité. Po tom zranění se konečně cítím výborně, fyzicky i psychicky. Když je člověk v pohodě, hraje mu to samo.“

 
Články odjinud


Články odjinud