Vizionář, fotbalový filozof, mistr taktiky, mudrc, bonviván, charismatický šéf, ale také Karas nebo Klekí-petra. Dál není třeba představovat. Karel Brückner, trenérský velikán! Jak a čím si za osm životních dekád zadělal na nesmrtelnost? V sekci iSport Premium si projděte velký profilový text, který popisuje Brücknerovu bohatou kariéru, jeho přednosti, slabiny i radosti v osobním životě. Trenérské legendě je věnovaný celý speciál Magazínu deníku Sport, zakoupit ho můžete ZDE.
Stojí na Andrově stadionu. U sebe má zlaté hochy Nedvěda, Poborského, Kollera a spol., s nimiž okouzlil fotbalový svět. A hledí uctivě vzhůru. Najednou letí z tabule látka dolů a do dáli září nápis: Tribuna Karla Brücknera.
„Když to odhalili, viděl jsem v Karlových očích slzy a na jeho tváři dojetí. Jsem moc rád, že byl tímhle velice důstojným způsobem oceněn. Zaslouží si to!“ podotýká Miroslav Beránek. „Měl jsem to štěstí, že jsem s ním mohl osm let pracovat. Hodně mě obohatil a já se to teď snažím předávat dál mladším trenérům,“ dodává vedoucí dorosteneckých celků slávistické akademie.
Génius. Takhle označují trenérského velikána z Olomouce všichni, kdo s ním měli možnost pracovat. Ale dosud nikdo neví, že tenhle génius se taky nemusel dostat z regionálního kabátu.
„Teď už snad můžu prozradit,“ odemyká Beránek letité tajemství. Nechme ho bez váhání přidat podrobnosti: „Dokončoval jsem u reprezentační jednadvacítky kvalifikaci s Ivanem Kopeckým, kterému jsem dělal coby trenér druholigových Blšan asistenta. Tehdejší předseda fotbalového svazu František Chvalovský mi na konci říkal, že bych se mohl posunout do role hlavního trenéra. Odpověděl jsem, že bych kvůli práci v klubu nemohl, ale jako asistent ano. Chvalovský na to reagoval: Tak si vyberte kouče. Já jsem řekl: Karel Brückner. A udělal jsem dobře!“
Kdyby z něj tohle jméno nevypadlo, možná by Brückner prorazil jen na Moravě a v přilehlém Slovensku. Takhle se o jeho trenérském mistrovství mohl dozvědět svět.
A propos, proč Beránek zvolil právě jeho?
„Když jsem dohrával kariéru v Rakousku, sledoval jsem Sigmu Olomouc v Poháru UEFA. Na podzim 1992 se utkala s Fenerbahce Istanbul, na lavičce s Jožkou Venglošem. Sigma venku prohrála 0:1, protože tam vinou zranění nastoupila v podstatě s béčkem. Prostě to utaktizovala, jak s oblibou později říkal Brückner. V odvetě za čtrnáct dní už mohl postavit všechny marody a Olomouc Fenerbahce rozsekala 7:1. Karel spustil tak šílenej presink, že presoval i brankáře, který tenkrát ještě mohl sebrat malou domů do ruky. Když jsem viděl jeho způsob hry, hned jsem se ho snažil praktikovat v nižší soutěži v Rakousku a ono to fungovalo. Tak jsem si říkal: Jo, s tímhle trenérem bych chtěl jednou pracovat. A díky panu Chvalovskému se mi to poštěstilo,“ upřesňuje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
