Koller v Síni slávy! O práci v bance, odchodu ze Sparty, zlomu i okresu

Koller s Dortmundem objíždí svět. Na rok 2019 ale nebude mít nejlepší vzpomínky • iSport TV

I na příběhu Jana Kollera brzy zjistíte, jak rychle se věci mění. Na minulou neděli měl nejdřív v plánu turné staré gardy Dortmundu po Indii. Kvůli pandemii koronaviru to ale padlo, stejně jako slavnostní vyhlášení Fotbalisty roku. Tam měl být jednou z hlavních hvězd, pár dnů před sedmačtyřicátými narozeninami se dostal do Síně slávy českého fotbalu.

„Já v exkluzivní společnosti mezi velikány? Nečekal jsem to,“ poví Koller, jenž místo výletu do Prahy zůstal v izolaci doma v Monaku. „Ale bavme se jen o fotbale, prosím. Řečí o koronaviru už mám plné zuby.“

Jak si přejete, můžeme začít třeba vaší fotbalovou nesmrtelností. Vážně jste vstupenku do Síně slávy nečekal? Stačilo by k ní už jen to, že jste historicky nejlepší střelec české reprezentace.
„I tak mě překvapilo, když mi to volali ze Strahova. Je to velká čest, musím poděkovat všem trenérům a spoluhráčům. Jmenovat je ale nebudu, byl by to dlouhý seznam.“ (usmívá se)

Mrzí vás, že jste přišel o slavnostní ceremoniál a potlesk vestoje?
„Ani ne, já si na tom nezakládám. Je to ale unikát, Fotbalista roku se prostřednictvím tiskové zprávy ještě nevyhlašoval. Snad už se to nestane, o celosvětové pandemie nikdo nestojí.“

Vybavíte si rok 2000, kdy jste dostal trofej pro Fotbalistu roku? Tenkrát se galavečer normálně uskutečnil a…
„Byl to pro mě šok. Měl jsem pocit, že mě v Česku nikdo nezná, ze Sparty jsem odcházel do Belgie jako nepotřebný. Jenže v devětadevadesátém jsem začal hrát v nároďáku a hned se mi začalo dařit. Tenkrát se všechno otočilo, přestup z Lokerenu do Anderlechtu pro mě znamenal zlom v kariéře. Všechno se kolem mě valilo strašně rychle, ale ustál jsem to, což bylo pro můj další fotbalový život nejdůležitější.“

Díky čemu jste to ustál?