To to letí... Naposledy Ivan Hašek vedl po Diegu Maradonovi Fudžajru ve Spojených arabských emirátech. Na jaře 2019 však kouč, jenž se dlouhodobě pohybuje na blízkém Východě, skončil – a od té doby nic. „Čekám, už to trvá skoro rok a tři čtvrtě,“ spočítá si sám. Zájem prý přitom byl. „Prakticky pořád s někým jednám, párkrát jsem se nedohodl,“ tvrdí Hašek. „Ale nechci trénovat v nějaké zemi nebo klubu za cenu toho, že bych neměl svůj tým nebo takovou motivaci,“ dodává.
Další věcí jsou následky řádění COVIDu, které mocně zasáhlo i fotbal. Dohadování štací je složité, ale taky prý jde o další důvod, proč nezakotvit v jakémkoli přístavu. „Nechci jít někam, když tam nejsou lidi, to mě zase tak nerajcuje. Mně strašně baví fotbal před fanoušky, když to má atmosféru, adrenalin,“ povídá Hašek.
„To, že nikde netrénuju, mě v době COVIDu tolik nebolí, v normální době by mě to trápilo víc,“ ujišťuje. Jednu výhodu ostatně nynější trudná situace má. „Užívám si vnoučat, jedno už začíná s fotbalem,“ usmívá se pyšný děda.
Obojí (by) klidně mohl skloubit. Už dřív prohlásil, že by v Česku vedl jen Spartu, nebo Bohemians – a z Ďolíčku se ozvali. Jenže Hašek je prý odmítl. „Tak to nebylo. Všichni věděli, že ještě chci jít do zahraničí,“ říká diplomaticky sedmapadesátiletý trenér.
Sport Magazín před startem FORTUNA:LIGY objednávejte elektronicky na iKiosek.cz>>>

„Klokany“ tak převzal dlouholetý parťák Luděk Klusáček – a nedávno se jako asistent přidal i Haškův syn Ivan. Ten jinak provozuje vyhlášenou pražskou sushi restauraci, kde se jeho táta často zastaví. „Teď aspoň mají otevřené okénko, ale kolem je mrtvo,“ popisuje Hašek senior.
Takže doma nic? „Zatím o tom ještě neuvažuju. Ale když mě nikde v zahraničí nebudou chtít, třeba za rok budu,“ nadhazuje. „Půjdu do Lipenců, mladej by mi třeba v Bohemce nechal flek,“ chechtá se rezident obce v jižním cípu Prahy. „Nebo budu trénovat děti...“
Návrat natrvalo však má svůj čas. „Ta doba přijde, ale věřím, že ještě budu trénovat v cizině,“ praví Hašek pevně. V Lipencích si asi ještě počkají...
