Roztrhal svoji kandidátku na předsedu, raději podpořil proreformního Petra Fouska. Prý je tak větší šance na prosazení změn ve fotbale. Vladimír Šmicer se za osm dní na valné hromadě bude ucházet pouze o pozici místopředsedy za Čechy. „Ať si fotbal vybere, jestli chce mě, nebo Malíka,“ říká. Zároveň přiznává, že vztahy s druhým kandidátem Karlem Poborským nejsou ideální a také odmítá nařčení z neschopnosti od Miroslava Pelty ve včerejším vydání deníku Sport. „Když jsme postoupili na EURO, tak mě chválil,“ praví při vzpomínce na manažerskou pozici u národního mužstva.
Ulevilo se vám poté, co jste odstoupil z předsednické kandidatury?
„Tak se to nedá říct. Spíš jsem byl zklamaný, že nemůžu dotáhnout svůj záměr stát se předsedou FAČR. Když jsem v listopadu začínal svou cestu, po pravdě jsem si vůbec nemyslel, že bych kandidoval na nejvyšší místo. Ale vše se nějak vyvinulo. Vladimír Šmicer v listopadu byl někde jinde než Vladimír Šmicer v květnu. Ze začátku jsem si to neuměl představit, ale pak ve mně dozrával pocit, že mě lidé opravdu chtějí. Když jsem kandidaturu oznamoval, byl jsem přesvědčený, že chci vyhrát, že šance je.
Na kolik jste to odhadl?
„Nižší než padesát procent, pokud by se ke mně nepřidala Morava. Mohl jsem do toho jít dál, tvrdohlavě kandidovat. Před půl rokem jsem ale chtěl napomoci změnám a teď jsem se dostal do pozice, že buď uspokojím část voličům a budu kandidovat, nebo ustoupím, čímž spojím proreformní křídlo a zvýším naději na prosazení hlavního cíle. Nyní kandiduji na místopředsedu a chci věřit, že vyhraje proreformní hnutí.“
Ano, stáhl jste též kandidaturu na člena výkonného výboru za Čechy. Proč?
„Musel jsem se rozhodnout, zda kandidovat na jedno či druhé, protože obojí možné není. Rozhodl jsem se pro post místopředsedy, jeden ústupek už jsem udělal a lidem jsem se k něčemu zavázal. Nebojím se, nemám co ztratit. Ať si fotbal vybere, jestli chce mě, nebo Malíka a Šádka (v úterý od kandidatury odstoupil). Aspoň fotbalové prostředí ukáže svou vůli.“
Karel Poborský říkal: Vláďa to dělat nechce. A taky se tvrdí: Tlačí ho lidé za ním.
„V našem týmu jsme každý měli od první chvíle absolutní svobodu rozhodování. Ze začátku jsem o tom opravdu neuvažoval, Karel to ví, proto to nyní používá. Ale pak nastala změna. Jasně jsem vnímal, že část hnutí, a především veřejnost a komerční partneři chtěli, abych kandidoval. Já se svým jménem, který by měl pod sebou fungující a pracující tým. Zdálo se mi to rozumné, už jsem byl nastavený na to, že chci být předsedou. Ovšem stažením kandidatury skutečně nic nekončí, naopak mi začíná větší práce, protože vyhrát místopředsedu v Čechách je možná těžší než zvítězit v boji o předsedu. Nic nevzdávám. Naopak musím přitvrdit.“
Jak dlouho ve vás odstoupení uzrávalo?
„Je fakt, že mezi podáním a stažením nominace byl jen týden a může to působit zvláštně. Ale jde o velmi specifické prostředí a politické boje, situace se mění každý den. Měl tady být ještě čtvrtý kandidát, takže se čekalo, kdo nakonec skutečně bude kandidovat a v návaznosti na to, kdo koho bude podporovat. Začala se měnit situace. Zbyli jsme tři a častěji než dřív se ke mně dostávaly zprávy, že proreformní hnutí si není jisté, zda volit Petra Fouska nebo mě. Nebylo to příjemné, šlo o dohady, ničemu to neprospívalo. Navíc jsem zřetelně viděl, jak se formuje druhá strana. Musel jsem udělat rozhodnutí, které prospěje jednotě a fotbalu.“
Učinil jste tak krátce před první debatou. Proč takové načasování? Vypadalo to prapodivně.
„Kvůli posunům valných hromad se výrazně ztenčil časový úsek pro nalezení shody v podpoře jednotlivých kandidátů. Ke klíčovým jednáním došlo právě v posledním týdnu. Ano, blížily se debaty, což byl pro mě zásadní moment příhodný k vyslání signálu voličům.“
Úvodní ze tří debat jste záměrně využil k odstoupení?
„To souhlasí, nechtěl jsem hrát divadlo, dohodnout se s Petrem a šít ve dvou do Karla. Bylo by to nefér. Mám k němu respekt. Pořád si myslím, že jsme kamarádi, byť nyní stojíme na opačných stranách. Nechtěl jsem mu nakládat, dělat zlého a pak na valné hromadě odstoupit. Tohle chování ve fotbale dále nechceme. Říkalo se, že jsme s Petrem od začátku dohodnutí, ale ono to bylo jinak.“
Zkuste to vysvětlit.
„Fevoluce chtěla spojit všechny lidi, kteří mohou pomoci fotbalu. Ještě na konci minulého roku jsme oslovili Petra a dokonce i Karla. Ke spojení nedošlo. Absolvovali jsme řadu jednání a nakonec se to vyvinulo tak, že Fevoluce postaví svého kandidáta. Nikdy jsme ale nebyli dohodnutí, že někomu své hlasy nechám.“
Nerozumíme jedné věci: proč jste vše nezkusil dotáhnout do valné hromady a cuknout až po prvním kole?
„Je pravdou, že v prvním kole spočívala moje šance na vítězství. Kdybych ukázal, že mám v Čechách větší podporu než Petr Fousek a Morava by ve druhém kole dala jeho hlasy mně... To bylo moje šance na výhru. Nicméně do takového rizika jsme nechtěli jít. Přemýšlel jsem, zabýval se variantami.“
A vyšlo vám lepší odstoupit a vyjádřit podporu Petru Fouskovi.
„Jestliže půjdu do prvního kola a ve druhém nevyhraji já ani Petr Fousek, uškodilo by to myšlence změny. Říkalo by se, že já s Fevolucí jsme příčinou nemožnosti provést změny v českém fotbale. Většina lidí by nám to dávala za vinu, odsoudili by nás, neměli bychom zastání. Do této situace jsem nechtěl náš tým dostat, po té práci si nic takového nezasloužíme.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
