Podporuje Karla Poborského. Chce se stát jeho místopředsedou. Pokud se však ve čtvrtek stane vítězem předsednických voleb Petr Fousek, nebude mít problém spolupracovat i s ním. „Hlavně chci pomoct fotbalu,“ říká Jan Richter, předseda OFS Chomutov, ale také hlavní manažer hnutí ANO 2011. Mimochodem, premiér Andrej Babiš mu ambici působit ve fotbalové vládě celkem dlouho rozmlouval. Nepochodil…
Jedno jméno spojené s Janem Richterem udeří do očí na první dobrou. Ve výkonném výboru OFS Chomutov je místopředsedou Zdeněk Vaňkát. Sudí se značně ušpiněnou pověstí, byť byl soudem očištěn v případu údajného zapletení z krytí balkánského gangu. V této kauze měl v zádech jednoho výrazného hráče – právě Richtera. „On je policista, já jím býval také. Říkal jsem si, že takhle přece nemůže jednat,“ popisuje kandidát na místopředsedu FAČR v otevřeném rozhovoru pro deník Sport.
Roman Berbr se s oblibou chvástal, že umí volby. Umíte je taky?
„Ne. Je to moje teprve druhá zkušenost. První byla z voleb v roce 2017, kdy jsem projevil přání být členem Odvolací a revizní komise. Rozhodnutí záviselo na delegátech.“
Ptám se proto, že jste hlavním volebním manažerem hnutí ANO 2011. Volby byste měl umět.
„Procesování voleb znám, u nás v hnutí si myslím, že volby umím. Ale fotbalové volby jsou něco jiného.“
Proč kandidujete na místopředsedu svazu a člena za Čechy?
„Od roku 1990 se pohybuji ve fotbalovém prostředí. Deset let zpátky jsem se zamýšlel, co bych chtěl ve fotbale dosáhnout. Vycítil jsem, že by se mi na vrcholu kariéry líbilo být součástí výkonného výboru FAČR a mohl fotbalu pomáhat na výkonnostní úrovni. Tím pádem více pomoct okresům a svazům, kde jsem třetí volební období předsedou chomutovského OFS.“
Fotbalový funkcionář není zrovna sexy práce, přesto pro vás je to jeden z životních cílů.
„Třeba to teprve bude sexy práce. Očekávám, že se změnou ve výkonném výboru se ledy pohnou a fotbal bude do budoucna pro veřejnost mnohem zajímavější a transparentnější. Lidé si snad řeknou, že fotbal není tak špatný, jak se o něm v poslední době mluví. Dosud jsem se pohyboval na nižších pozicích, vnímání kauz asociace tu je, ale vespodu pracuje spousta kvalitních lidí. Ve dvaadvaceti letech jsem přišel mezi tyto lidi, a zestárnul jsem s nimi. Vím, že bez nich by fotbal neexistoval. Proto mi bylo trochu proti srsti, když se i tato patra začala dehonestovat. Spíš je potřeba zlepšit komunikaci, vysvětlovat si věci, být velkou rodinou a nedělit se podle výšky pater. Nahoře nesmí sedět papaláš, který neví, co se děje dole. Tak to máme nastavené i u nás v hnutí. Není organizace, kterou bych nenavštívil osobně.“
Mluvíte o změně. Co pro vás představuje?
„Že ve výkonném výboru budou jiní lidé. Nikoliv ti roky zakonzervovaní v současném systému. To vidím, jako zásadní. Myšlení se musí změnit. Ale nechci říkat konkrétní jména, nebo posty.“
Je pro vás změnou Karel Poborský? Na dálku to tak úplně nevypadá…
„Ano, on by byl velká změna. Poslední dobou čtu, že je spojený s bývalým vedením asociace. Poznal jsem všechny kandidáty. Měl jsem s nimi schůzky a Karel mi z toho vypadl jako nejlepší.“
Proč?
„Jako první zvedl prapor, ostatní dva pořád váhali. Karel je zaměstnancem FAČR, zná pracovní procesy, vycítil jsem z něj, že tuhle práci chce dělat. Nemám nic proti panu Fouskovi. Znám ho krátce, viděli jsme se dvakrát. Stejně tak nemám nic proti Vladimíru Šmicerovi. Když jsem si dal dohromady pro a proti, Karel Poborský mně vyšel jako nejvhodnější kandidát na předsedu.“
Říká se, že ho v zákulisí hodně tlačíte, sháníte mu podporu. Je to tak?
„Jak bych to měl dělat? To bych musel – jak říkáte – volby umět. Navíc nemám k tomu páky. Od ústeckého fotbalového kraje jsem obdržel podporu na obě pozice ve výkonném výboru. S tím, že všichni vědí, protože se tím netajím, že hlasy, které jsou za mnou, patří Poborskému. Ale to jediné, čím Karlovi přispěju. Nevím, jak jinak bych ho mohl tlačit.“
Máte velmi silnou pozici v ANO, váš hlas nutně musí rezonovat i ve fotbalovém prostředí. S vaším pohledem na věc se přece musí dost delegátů ztotožnit, či nad ním minimálně přemýšlet. Vyvíjíte v tomto směru aktivitu?
„Že bych obvolával lidi?“
Například.
„Nic takového. Nechávám to běžet. A jestli jsem tak zajímavá figura, to se uvidí až ve čtvrtek v Nymburce. Kandidátů na místopředsedu je hodně.“
Téměř samá výrazná jména. Věříte si?
„Ano.“
Vnímáte, že máte výraznou podporu? Máte excelovou tabulku?
(směje se) „Ne. Nic takového u mě v počítači nenajdete. V diskusích napříč regiony, se zástupci ligových klubů, jsem nenarazil na odpor, nebo na něco, co by mi vystavovalo stopku.“
Vy chcete změny, Petr Fousek jich chce provést evidentně více než Karel Poborský. Proč tedy nejste v jeho táboře?
„Od přírody jsem člověk hodně emotivně nastavený, proaktivní, s drajvem. Jdu si za svým cílem a obětuji tomu úplně všechno. Takové nasazení má Karel také, pan Fousek je větší diplomat. Tím, kde všude pracoval, má jiný pohled na fotbal. Neříkám, že špatný, ale necítil jsem od něj takový drajv ke změnám.“
Není osobnost?
„Pan Fousek má všechno načtené, je jazykově vybavený s přesahem na UEFA a FIFA. Karel Poborský je známý reprezentant, docílil spousty met. Ale pan Fousek není z mého pohledu přirozeným vůdcem, což jsem vycítil i v prezentaci jeho programu. Mluvil hezky, ale v jeho projevu mi chyběla šťáva. Něco ve smyslu: pojďme do toho, ať to někde bolí, jinde krvácí, ale ono se to jednou zastaví.“
Petr Fousek transparentně zveřejnil, od koho má podporu. Stejně tak odstoupivší Vladimír Šmicer. Nikoliv Karel Poborský. Je to asi primárně otázka na něj, přesto předpokládám, že máte na to svůj názor. Z jakého důvodu fabuluje?
„To je těžký. Žijeme v době, kdy je prostředí rozděleno na dva tábory. Na staré struktury a nové struktury zastoupené v první řadě Fevolucí a pak také Fouskem. Ten zpočátku nevěděl, ke komu se přiklonit. Nakonec šel sám za sebe. Poté, co Šmicer kandidaturu vzdal, došlo k propojení těchto větví. Předpokládá se, že Šmicerovy hlasy půjdou za Fouskem. Ovšem vím, že ne všichni jsou s Fouskem ztotožněni, jelikož mám ve Fevoluci také kontakty. Neříkám, že to převekslují na mě nebo na Poborského. Ale k vaší otázce: já to nevím. Volby jsou tajné. Každý z delegátů si musí rozmyslet, co chce.“
Vás neznervózňuje, že Karel Poborský mlčí v otázce vlastní podpory? Neříkáte si, co za tím vězí?
„Ale ono to je celkem jasné. Fouska podporují ti, které neměl podchycené Berbr, Poborský má asi podporu více z řad jeho bývalých sympatizantů.“
Což se z logiky věci špatně prezentuje.
„Nevím, zda je to taktika. Je to rozdělené zhruba na půl. A vyhraje ten, kdo tomu druhému sebere hlasy. To se pozná, až se to spočítá. Úplně na rovinu, já vůbec nevím, s kým se Karel stýká. Vykáme si, neznáme se dlouho, ale pozitivně mě oslovil. Stejně jako Vláďa Šmicer, z kterého jsem ovšem nevypozoroval, že by se chtěl stoprocentně vrhnout do práce. To Karel chodí do práce denně. Zjišťoval jsem si to. (usměje se) Akademie má zmáklé, evidentně to funguje.“
Členem výkonného výboru vámi řízeného OFS Chomutov je nechvalně proslulý sudí Zdeněk Vaňkát. Jaký na něj máte názor?
„Podívejte, byl řádně zvolený. Proto je ve výboru. Svoji agendu, kterou má v rámci OFS na starosti, si odvádí dobře. Vím, je to rozhodčí, ale já vůbec nevím, kde o víkendu píská. Mě zajímá jen jeho činnost pro okres.“
Prý jste se za něj postavil v kauze, v rámci které čelil obvinění z krytí balkánského gangu. Půl roku strávil ve vazbě, načež byl soudem očištěn.
„Ano. On je policista, já jím býval také. Říkal jsem si, že takhle přece nemůže jednat. Hlavně šlo o způsob přemýšlení. Nedávalo mi to smysl. Proto jsem za ním stál a byl jsem rád, že byl veškeré viny zproštěn. Nic víc, nic míň. A jeho pověst? Já jsem se s ničím nekalým v jeho případě nesetkal.“
Mám správné informace, že jste fanouškem Slavie?
„Je to tak, ale nejsem ten, který by chodil do kotle a vyřvával nějaká hesla, či chodil v dresech. Doma ho mám, stejně tak šálu i polštář. Když Slavia hraje, dívám se. Do Edenu jsem párkrát zašel. Slavii fandil děda, stejně tak otec. Jakmile ale hraje Sparta s Plzní evropský pohár, fandím jim úplně stejně.“
Slavia podporuje Petra Fouska.
(rozesměje se) „To je v pohodě, je to její problém.“
S Jaroslavem Tvrdíkem jste hovořil, aby vás klub při volbě místopředsedy upřednostnil?
„Ne, nemluvil jsem s ním. S nikým ze Slavie. Pokud se dostanu do výboru, určitě se potkáme. Myslím, že jsem s ním hovořil během jednání odvolací komise. Tuším, že šlo o chorea, která fanoušci protáhli do hlediště. Šlo o celkem zajímavý rozhovor. Překvapilo mě, jak je Slavia na tyto věci ohromně připravená z pohledu bezpečnostních opatření. Přesto k takové věci došlo.“
Předseda ANO 2011 a premiér země Andrej Babiš prý nebyl ztotožněný s tím, že se budete ucházet o místo ve fotbalové vládě. Když něco nechce, většinou to tak prostě je. Přesto jste se mu postavil?
„Takhle to úplně nebylo. Vedli jsme o tom asi třicetiminutový rozhovor. Ptal se mě, proč do toho chci jít. Řekl jsem mu, že politika mi ve fotbale nijak nepomohla, že ke kandidatuře mi pomohla moje celoživotní práce pro fotbal a jakási nekonfliktnost mé povahy. Novináři mi vyčítají množství funkcí, ale já opravdu pracuji s nasazením, spím čtyři hodiny denně. Podívejte, za dva dny tady ani nemusím být. Občas tempo přeháním, lidé z mého okolí mi to sami říkají. Pravda, jsem poslanec, jsem hlavní manažer hnutí, ale řeknu vám jedno: do hnutí jsem se přihlásil v roce 2011 jako pedagog v zařízení náhradní péče. Byl jsem nula, nezajímavá nicka. Všechno jsem si prošel od okresu, vypracoval jsem se až do této pozice. Přitom jsem nikoho neznal, odpracoval jsem si to. Stejně jako jsem si odpracoval fotbal. Že jsem na vrcholu v hnutí a teoreticky mohu být i ve fotbale, je pouhá shoda okolností. Takhle se to sešlo.“
Jaké argumenty vyskládal Babiš na stůl, aby vás odradil od kandidatury?
„Ať se věnuji hnutí.“
Fotbalové prostředí mu vadilo?
„To ani ne. On mě vnímá, aspoň si to myslím, že jsem nikdy nikomu nic neukradl, proto bych měl pro něj být zárukou, že stejně se budu chovat i ve fotbale a třeba přispěju k narovnání prostředí. Je mi čtyřiapadesát. Pokud se to podaří, za čtyři roky mi bude osmapadesát, do důchodu půjdu za další čtyři roky. Dál pracovat nechci. A do fotbalu jdu proto, abych za čtyři roky byl zvolen ještě jednou. Chci svojí prací přesvědčit delegáty, že to myslím vážně. Že si to odjezdím a odpracuji.“
Jste tak extrémně schopný, nebo jednoduše dobře působíte na lidi?
„Na lidi moc dobře nepůsobím. Nejsem diplomat. Co si myslím, tak řeknu. Ovlivňují mě emoce. Kdo mě ale pozná, tak ví, že pro spolupracovníky umím udělat cokoliv. Strhnout je, vyburcovat. Manažerskou školu nemám. Mám sice čtyři vysoké školy, ale ty nemají souvislosti s prací, kterou vykonávám. Možná trochu s fotbalem, jelikož mám pedagogické vzdělání.“
Připouštíte si, že můžete ve volbách prohrát?
„Nic se nestane, život půjde dál. Bude to zkušenost. Uvidíme, s kým se vůbec střetnu, protože nominanti na předsedu se tenčí. Třeba odstoupí ještě někdo.“
Máte takové indicie?
„Ne, stát se to ale může. Každopádně osobně nic slíbeného nemám. Nevím, jak to se mnou dopadne. Ani kdo se stane předsedou. To už vůbec nevím. Pokud Šmicerovy hlasy dostane Fousek, bude to hodně těsné. Určitě se půjde do druhého kola. Dojde na zákulisní vyjednávání.“
Je možné, že za čtyři roky budete kandidovat na předsedu?
„To ne. O tom jsem nepřemýšlel. Ale nikdy neříkej nikdy.“
Co by na to řekl Babiš?
„Nevím. Nicméně jsem v hnutí odvedl spoustu práce, on to ví, třeba by si myslel, že pomohu i fotbalu. Rozhodně bych chtěl umřít ve fotbale než v politice. Denně musím otevírat desítky, stovky mailů s urážkami za něco, co nejsem. To mně vadí nejvíc.“
Čistě hypoteticky: Petr Fousek se stane předsedou, vy budete členem výkonného výboru. Přijmete funkci?
„Jistě. Chci pomoct fotbalu, to je moje hlavní myšlenka. Jsem s ním spojený celý život. Býval jsem aktivním hráčem, mám starty v I. A třídě. Byl jsem rychlý, hrál jsem za Rudou Hvězdu Chomutov, ale motal se mi balon. Proto jsem si sehnal tréninkový program Coerver a všechny další výukové programy. Mám na to svědky. Rok jsem se učil u televize. Pak jsem přijel na nějaký turnaj a stal se nejlepším hráčem a střelcem. Poté jsem si udělal trenérskou licenci C a B UEFA, dvakrát jsem byl v Praze na áčku, ale byl jsem limitovaný, jelikož hráči s příběhem měli na startu určitý počet bodů, kterých jsem v životě nemohl dosáhnout. Pamatuji si jednoho vysokoškolského kolegu, který tam byl počtvrté… V Německu byl systém jiný. Vzali kohokoliv a sítem propadli ti nejlepší, což je spravedlivější. Už v roce 1991 jsem byl abonentem časopisu Fussball Training, Fussbal Trainer. Doma mám knížky v němčině. To byly jediné publikace, které se zabývaly progresivním tréninkem. Fakt nekecám. Chvilku jsem trénoval chlapy. Pak se ale život vyvinul jinak.“
