Limberského NEJ: osudový trenér i parťák, dlouhá oslava bez spánku
Plzeňská fotbalová ikona, zároveň kontroverzní persona se skandály na krku. David Limberský uzavřel v létě profesionální kariéru a může bilancovat. V obsáhlém povídání pro Sport Magazín se blonďatý obránce ohlédl i za svými NEJ. Jaký gól byl nejslavnější? Co nejlepší zápas, nejvěrnější parťák, případně nejnepříjemnější protihráč? Podívejte se v článku.
NEJslavnější gól
„Normálně bych řekl Alkmaar, kdybychom tam loni smolně neprohráli v prodloužení a nebyli vyřazení z Ligy mistrů. Takže volím trefu proti Besiktasi z července 2010, když Plzeň hrála první pohárový zápas po bezmála čtyřiceti letech. Tenhle gól odstartoval naše zlaté časy, které trvaly dalších skoro deset roků. Gólů jsem nedal tolik, ale když už se mi to povedlo, většinou byly důležité.“
NEJlepší zápas
„Únor 2012, Schalke - Plzeň 3:1. Tenkrát mi to vyšlo od A do Z, i když to na postup do osmifinále Evropské ligy bohužel nestačilo. V oslabení jsme dostali dva góly, ale mně se tam povedlo úplně všechno. Možná zlomový zápas: zjistil jsem, že se neztratím ani v pohárech, a dodalo mi to spoustu sebevědomí.“
NEJvěrnější parťák
„Milan Petržela, můj druhý brácha. Prošli jsme si dobrým i zlým, jako v rodině. Brzy se může stát hráčem s historicky nejvyšším počtem startů v samostatné české lize, moc mu v tom fandím. Ještě patnáct, deset… A teď už jen sedm zápasů! Milánkovi přeju pevné zdraví, jinak ho nemá co ohrozit. Rekord může stihnout ještě na podzim – a hřeje mě, že sesadí slávistu Vlčka.“
NEJoblíbenější spoluhráč
„Těch je hodně, nerad bych někoho z naší zlaté generace upozadil. Horváth, Bakoš, Kolář, Bystroň, Čišovský, Rajtoral… Na své lajně jsem si báječně rozuměl s Vencou Pilařem. Paradoxně jsme toho spolu neodehráli až tolik, přesto se mi s Pilkou na levé straně spolupracovalo nejlíp.“
NEJnepříjemnější protihráč
„Přemýšlím o nějakých slávistech, ale nakonec vybírám sparťana Vencu Kadlece, který se teď vrací do velkého fotbalu v Boleslavi. Ne, že bych ho nenáviděl, ale byl prostě dobrej a uměl mi zatopit. V civilu s ním mám skvělý vztah. Na hřišti jsem neměl rád třeba boleslavského kapitána Matějovského, sparťana Váchu nebo slávistu Bořila. Dneska už jsem nad věcí, nevraživost vyprchala.“
NEJcennější titul
„První titul je jako první holka, obojí se nezapomíná. Rok 2011, euforie na starém stadionu. Nikdo to nečekal a navíc se to povedlo ke stoletému výročí založení klubu. Cením si i posledního titulu z roku 2018, který znamenal Ligu mistrů, pohádkové peníze pro klub a sváteční zápasy s Realem. Pět plzeňských titulů se hezky zarovnalo na prstech jedné ruky.“
NEJosudovější trenér
„Jasná volba: přece Pavel Vrba! Známe se už od roku 2003, kdy jsme spolu byli na mistrovství světa dvacítek. Už tenkrát se mi pod ním dobře hrálo – a když přišel do Plzně, hodně mi pomohl. Naučil mě spoustu důležitých detailů, díky kterým jsem se pak dlouho držel na nejvyšší úrovni, a týmu dal systém.“
NEJmilejší a NEJhorší soupeř
„Těšil jsem se na domácí zápasy se Spartou, která u nás ve Štruncákách nevyhrála už přes deset let. Ve zlaté éře jsme s ní nezvládli jen jeden zápas po prvním postupu do Ligy mistrů v srpnu 2011: slavili jsme a pak nás Sparta porazila 2:0. A kde se mi hrálo špatně? V Teplicích a na Slavii, kde se nám dlouhodobě nedařilo.“
NEJkrásnější zážitek v Lize mistrů
„Složitý výběr, vždyť jsme hráli s Bayernem, City, Barcelonou, Realem… Super zápas byl na podzim 2011 s AC Milán – 2:2 po gólu Ďuriše z 93. minuty. To byla euforie! Rád vzpomínám i na bitvu na Realu, v říjnu 2018 jsme prohráli 1:2, ale ještě v poslední minutě jsme sahali po bodu, což by byla senzace.“
NEJpovedenější oslava
„Těžší téma by nebylo? Oslav byla spousta, včetně pěti titulů a tří postupů do Ligy mistrů. Vybírám první titul, který jsme v roce 2011 slavili snad tři nebo čtyři dny. Byl v tom jen jeden spánek, takže si určitě umíte představit, jak moc náročné to bylo.“
