Kluby v zapomnění: mistři Anglie, klasiky i týmy, kde hráli Baroš či Fenin

Dva anglické tituly z let 1949 a 1950. V roce 2008 Portsmouth dokonce opanoval FA Cup. V klubu působili Patrik Berger s Milanem Barošem. Moderní historie ale růžová není. Před jedenácti lety vinou finančních trablů přešel klub pod nucenou správu a jako úplně první klub v Premier League zkrachoval. S administrativním odečtem devíti bodů posléze neodvrátil sestup. Dluhy dosahovaly do výše dvou miliard korun. V sestupové sezoně se čtyřikrát vyměnili majitelé, mizernou situaci ale nezachránil nikdo z nich. Pak následoval rychlý sešup do čtvrté ligy, ve hře byl úplný zánik. Momentálně se celek z jihu Anglie krčí ve třetí nejvyšší soutěži.

Milan Baroš v dresu Portsmouthu • Profimedia.cz

Blackburn v roce 2012 sestoupil z první ligy, kam se od té doby nedokázal vrátit a jednu sezonu dokonce strávil ve třetí nejvyšší soutěži, my si ale připomeneme jeho pozoruhodný příběh z ročníku 1994/95. Dnes se už zřídkakdy stane - vyjma výjimečného počinu Leicesteru před pěti lety - aby byla narušena hegemonie miliardářských týmů à la Chelsea nebo Manchesteru City.

Blackburn sice na počátku 90. let nepatřil mezi chudé, naopak angažoval trenéra Kennyho Dalglishe nebo zvučné hráče Alana Shearera s Chrisem Suttonem. Přesto vyloženě na titul by s ním počítal málokdo. A přece se tak stalo, když na jaře 1995 vyfoukl v posledním kole trofej Manchesteru United. Ten už počítal s oslavami, v závěrečném duelu Rudé Ďábly ovšem vychytal Luděk Mikloško z West Hamu, a šampaňské tak bouchal outsider z Blackburnu.

Blackburn získal v roce 1995 senzační titul • Profimedia.cz

Ipswich se může chlubit slavným fanouškem, jímž je zpěvák Ed Sheeran, a také vzpomínkami, jak před 40 lety zazářil na evropské scéně, když ovládl Pohár UEFA. Na cestě za trofejí si poradil i s pražskými Bohemians. Na podzim 2002 se v druhé nejprestižnější klubové soutěži naopak s Angličany úspěšně poměřil Slovan Liberec.

Ipswich válel v Premier League naposledy před dvaceti lety, zato teď obráží pouze třetiligové stadiony. V roce 2007 klub převzal pracháč Marcus Evans a fanoušci věřili, že se klub vrátí na výsluní. To se však, jak dnes už víme, nestalo.

Ipswich se v roce 2002 utkal s Libercem • Archiv Sportu

Před šestapadesáti lety se hráči Mnichova 1860 stali německými šampiony, teď jsou ve třetí lize. Nedávná situace přitom byla mnohem horší. Bundesligu si naposledy zahráli v roce 2004, před čtyřmi lety neudrželi druhou ligu, přestože se pod jordánským mecenášem Hasanem Ismaikem pyšnili třetím nejdražším kádrem v soutěži. Po sestupu ale majitel nezaplatil licenci na třetí ligu, a tak následoval pád do bavorské regionální ligy.

Problémy však měl tým už dřív, třeba v roce 2006 mu pomohl od bankrotu finanční injekcí městský rival Bayern. Řešit se muselo i to, kde celek bude hrát. V Allianz Areně by to navzdory platným smlouvám byl přehnaný luxus, následovalo tak stěhování na menší Grünwalder Stadion. V TSV evidujeme i českou stopu: světle modré dresy nosili Roman Týce, Tomáš Votava, Martin Čížek a Michal Kolomazník. 

Roman Týce s Tomášem Votavou v dresu Mnichova 1860 • Archiv Sportu

Legendární střelec Fritz Walter, po kterém je pojmenován padesátitisícový stadion Betzenberg, se musí v hrobě obracet. Čtyřnásobný bundesligový šampion z Kaiserslauternu, v němž začínal historicky nejlepší střelec světových šampionátů Miroslav Klose a jeho dres nosil třeba Michael Ballack, prožívá momentálně trudné časy ve třetí lize.

Loni v červnu klub, kterým prošlo hned deset českých fotbalistů, dokonce zkrachoval. Dluhy dosahovaly výše 24 milionů eur. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by tradiční západoněmecká značka měla stoupat zase vzhůru. Počátkem problémů byla rekonstrukce stadionu pro MS 2006. Klub na ní neměl prostředky a tak byl stánek prodán městu, od kterého si jej pronajímá za pět milionů eur ročně. Což je na třetiligový klub s nedávným ročním rozpočtem 15 milionů eur docela dost.

Za Kaiserslatern hráli třeba Petr Gabriel s Vratislavem Lokvencem • Archiv Sportu

Před nástupem bohatého Lipska se jednalo o posledního mohykána z někdejší NDR mezi německou fotbalovou elitou. Energie Chotěbuz, v jejímž dresu válčili Martin Fenin nebo Jan Rajnoch, působila v bundeslize do sezony 2008/09. Poté se zařadila do průměru druhé ligy a poslední roky vůbec nenaznačují lepší zítřky. Klubu scházejí peníze, a tak nepřekvapí, že následoval sešup až na čtvrtou výkonnostní úroveň do Regionální ligy. Tam se Chotěbuz potkává s dalšími východoněmeckými baštami jako Dynamo Berlín, Carl Zeiss Jena a Lokomotivou i Chemií Lipsko. Na poměry této soutěže se ovšem pyšní velkorysým stadionem pro 22 000 diváků.

Martin Fenin v dresu Energie Cottbus • Jaroslav Legner (Sport)

A na závěr pojďme na jih Evropy. Racing Santander patří k nejstarším fotbalovým značkám Španělska, v roce 1929 spoluzakládal dnešní Primera Division a v létě 2003 si zahrál Pohár Intertoto s Libercem. V nejvyšší soutěži strávili 44 sezon. Pád klubu se datuje k roku 2011, kdy se tajemnému investorovi Ahsanu Ali Syedovi nepovedlo získat Blackburn, a tak sáhl po Santanderu. Příznivci uvěřili v pohádkové bohatství nového majitele, to ale nemělo reálné základy. Později se ukázalo, že Ind měl v plánu obratem klub přeprodat bahrajnské královské rodině a sám měl oplétačky se zákonem. Na vše doplatil klub, po sestupu z La Ligy v roce 2012 upadl do třetí ligy, kde působí dodnes.

Racing Santander se ukázal v Liberci • Archiv Sportu

38 sezon v La Lize strávil Real Oviedo, po odchodu z Realu Madrid za něj hrál Slovák Peter Dubovský. Pak ale tradiční značku dostihl nedostatek financí, od roku 2001 se Oviedo protlouká nižšími soutěžemi, po zastávce v amatérské čtvrté lize poslední roky tráví mezi druhou a třetí nejvyšší soutěží. V průběhu sezony 2012/13 přišla záchranná akce, kromě fanoušků nakoupily akcie klubu hvězdy, které v Oviedu začínaly. Ať už se jednalo o Juana Matu, Santi Cazorlu nebo Adriána. Podíl později získal i nejbohatší člověk planety roku 2014, mexický podnikatel Carlos Slim. I díky tomu Oviedo stále vidíme na fotbalové mapě.

Real Oviedo se aktuálně trápí v nižších soutěžích • Profimedia.cz

Ještě to není ani deset let, co se Málaga v sezoně 2012/13 dostala do čtvrtfinále Ligy mistrů a lidé kolem klubu věřili, že by mohli nabourat dominanci Realu Madrid a Barcelony. Velkorysé plány bohatého šejka Abdulláha bin Násir Sáního však brzy vzaly za své. V plánu byla dokonce výstavba stadionu, člen katarské královské rodiny nešetřil ani na posilách, za které během dvou let utratil 160 milionů eur. Pak ale utáhl penězovod a klubem zmítaly dluhy, hvězdy se rozutekly jinam, přišel i zákaz startu v soutěžích UEFA. To ale Andalusany netrápí, protože se nyní nachází jen ve druhé lize, a tak se na mezinárodní zápasy mohou koukat leda tak v televizi.

Málaga má nejlepší časy za sebou • Profimedia.cz

Od roku 2005 čeká na návrat mezi španělskou elitu Albacete. I tady v tom hrají roli finanční potíže. Tradiční klub zachránil slavný záložník Andrés Iniesta. Ten v Albacete nastupoval v rozmezí let 1994-96 před svým odchodem do mládežnické akademie Barcelony. Proto neváhal vyložit na stůl 420 tisíc eur a stát se spolumajitelem klubu. Otevřeným dopisem vyzval i veřejnost, aby neváhala s nákupem akcií a tedy záchranou organizace s více než osmdesátiletou historií. Zatím to stači na klopýtání mezi druhou a třetí ligou, ve které se Albacete nyní nachází po sestupu v minulé sezoně.

Albacete čeká na návrat do první ligy více než 15 let • Profimedia.cz