- Video se připravuje ...
Rodiče Jaroslava a Václav ho provázejí celý život, prožívají s ním nejvíc všechny vzlety i tvrdé pády. Patrik Berger ho coby šestnáctiletého klučinu dostal na starost, když se objevil v šatně pražské Sparty. Lukáš Vácha s ním sdílel podobný osud: oba dráždili fanoušky už jen tím, jak se oblékali. A je tu třeba i parťák Jiří Holík, jehož propašoval na oslavy letenského titulu. Nejen zpověď někdejšího výjimečného talentu českého fotbalu Václava Kadlece, ale i zajímavá svědectví z jeho okolí nabízí kniha z edice deníku Sport Já to nevzdám! Server iSport.cz z nich přináší ukázky.
Knihu Václav Kadlec: Já to nevzdám! objednávejte ZDE>>>
Patrik Berger
„Byl jsem na něho moc zvědavý. Od začátku bylo vidět, že po technické stránce nebude mít vůbec problém. Byl to inteligentní fotbalista, v hlavě to měl srovnané. Akorát měl v šestnácti letech pětatřicet kilo, tak se čekalo, až trochu přibere…“
Zkušený záložník ve Spartě končil kariéru – a jako kapitán dostal pod křídla teprve šestnáctiletého kluka, který přišel z Bohemians. Bylo to i přání hráčského agenta Pavla Pasky, který oba zastupoval. Patrik Berger při tom moc dobře věděl, jaké to je, když kariéru drtí zdravotní trable…
Lukáš Vácha
„Je pravda, že jsem extrovert a Venda introvert, ale ve své podstatě jsme si dost podobní. Spojovala nás nenávist lidí, kteří nevěděli, jací opravdu jsme. Oba jsme působili jako pokérovaní floutci a vystupovali strašně sebevědomě. Přesně vím, jak se cítil, když končil kariéru. Vždycky se rozběhl a narazil do zdi…“
Tohle byla dvojka! Bývalý slávista v dresu Liberce tehdejšímu letenskému útočníkovi nic nedaroval, pořádně ho okopával, a dokonce za faul na něho dostal červenou kartu. Přesto se z nich ve Spartě stali kamarádi a bývalá fotbalová „oběť“ se svému „lovci“ svěřovala v nejtěžších chvílích, kdy ji srážela další a další zranění.
Václav Kadlec starší, otec
„Návratem do Sparty začínalo období, kdy měl hodně zdravotních problémů. Nemyslím si, že nastupoval do každého zápasu úplně stoprocentní. Nesl si závazek peněz, za které přicházel. Myslím, že to hlavně chtěl Spartě splatit. A do toho ty svaly…“
Když přišel za čerstvě narozeným synem do porodnice, přinesl mu – míč. Jak by také ne, vždyť sám hrával za Bohemians, platil za dobrého stopera. Ke „klokanům“ také juniora, tehdy ještě ani ne pětiletého, přivedl na nábor. V zelenobílém sázel syn mraky gólů, klidně osm za zápas – a táta ho měl v žácích jako asistent pěkně na očích.
Jaroslava, matka
„Zranění jsem se hodně bála. Možná to vnímám daleko víc, dodneška z toho mám strach. Je jedno, jestli je Vaškovi patnáct, nebo třicet. Přitom nikdy nedával nic moc najevo, žádné extra emoce. Já třeba ani nevěděla, že přemýšlí o konci.“
Trpěla, když viděla syna s důlkem v čele po zákroku Martina Nešpora. Jela za ním do Dánska, kde coby útočník Midtjyllandu marodil s příušnicemi… Po rozhodnutí zkusit po všech těch trápeních a původně i konci kariéry comeback v Mladé Boleslavi se v Kadlecově mámě Jaroslavě mísí velká radost s obavami. „Trochu se bojím, jak to Vašek zvládne,“ přiznává. „Ale nemá co ztratit.“
Jiří Holík
„Kdykoli měl možnost, snažil se mi zajišťovat různé zážitky. Pozval mě třeba na Real Madrid, vyrazil jsem za ním i do Frankfurtu a Dánska. Vašek to nedělal proto, že by se chtěl předvádět, to vůbec ne. Nikdy nic nezveřejňoval na sociálních sítích, neměl potřebu se chlubit.“
Znají se už od školky, potkávali se na fotbale, byť jako protihráči. Díky svému nejlepšímu kamarádovi se může Jiří Holík pochlubit zážitky, které jen tak někdo nemá. Vždyť ho Kadlec propašoval i na oslavy sparťanského titulu… „S týmem jsem prošel několik barů, bylo to super. Kluci mě vzali mezi sebe,“ vzpomíná
Marian Jelínek
„Říkal jsem si, aby nebyl moc namistrovanej… V uvozovkách mě ale dostal, že byl úplně jiný. Milý kluk, usměvavý, otevřený, upřímný, autentický. Byla to otázka sebevědomí. Očekávání vůči němu byla obrovská.“
Na známého mentálního kouče se Kadlec obrátil na jaře 2017, kdy začal být kvůli zraněním opravdu dole. A Marian Jelínek netají, že na něho vmžiku změnil názor. „Až mi vůbec nedávalo logiku, jak se může člověk splést v prvotním úsudku jen proto, že někdo nějak vypadá,“ říká.
Lukáš Juliš
„Pro mě byl hroznej frajírek, měl jsem k němu velký respekt. Ale když nás odstřelil Strama (trenér Andrea Stramaccioni), začali jsme se víc a víc poznávat. Chodili jsme na večeře, občas si zahrát do kasina. Posekali jsme palice, že jsou všichni debilové (směje se), a proč nehrajeme. Jednoznačně mi otevřel oči. Hlavně v přístupu.“
Jsou to paradoxy. Když se letenský útočník s Kadlecem sešel v jednom týmu, zhruba rok se vůbec nebavili: ze strany zkušenějšího parťáka, který měl jen úzký okruh blízkých spoluhráčů, nebyl zájem. Jenže pak to dali dohromady – a rovněž zraněními deptaný Lukáš Juliš se netají vděkem za inspiraci, jak se nevzdávat…
Související články
Související články
