Po osmi letech získal tradiční a významné ocenění v Česku útočník. Mimořádný útočník. Patrik Schick odehrál nejlepší sezonu kariéry a stal se Fotbalistou roku 2021. Kolem šestadvacetiletého forvarda je rušno, on se ale rozhodl spojit budoucnost s Bayerem Leverkusen. „Pan Paska mě nikam nedostal,“ vtipkoval během vyhlášení na pódiu na adresu svého agenta. Na následné tiskové konferenci už odpovídal vážnějším tónem.
Spolu s Cristianem Ronaldem se stal nejlepším střelcem EURO, za uplynulou sezonu byl druhým nejlepším kanonýrem německé bundesligy. Ročník končil s ligovou bilancí 27 zápasů, 24 gólů a tři asistence. Až na zdravotní komplikace, které jeho rozlet brzdily, samé superlativy. Šestadvacetiletý reprezentant míří ještě výš. V Leverkusenu prodloužil smlouvu do roku 2027, brzy v týmu přivítá sparťanského talenta Adama Hložka a netají vysoké ambice.
Co pro vás znamená ocenění Fotbalista roku?
„Jsem rád, že jsem vyhrál tuhle anketu. Znamená to ocenění za sezonu, která pro mě byla výborná. Začalo to na mistrovství Evropy. Všichni byli zvědaví, jestli potvrdím formu v sezoně, což se mi povedlo, za to jsem velmi rád. Kdybych nebyl tolik zraněný, mohl jsem tuhle cenu získat už v předchozích letech. Pro nadcházející sezonu mám stejný cíl a anketu znovu vyhrát.“
Odehrál jste životní sezonu, můžete se ještě zlepšovat?
„Zatím bych neřekl životní, ale spíš nejlepší. V další sezoně chci být zase lepší než v té uplynulé. Rozhodně to ode mě může být mnohem lepší, to sám cítím. Chci zapracovat na některých věcech, hlavně abych nebyl zraněný. V téhle sezoně mě to na nějakou dobu zabrzdilo, gólů mohlo být ještě víc. Pokud vydržím zdravý, potenciál být ještě lepší mám.“
Co s vámi dělají vysoká očekávání?
„Pamatuju si, kdy jsme dělali rozhovor ve větší skupině novinářů před sezonou. Přesně tahle otázka tam byla. Zda budu pod tlakem, jestli EURO nebylo jen nějaké štěstí, náhoda, zda to dokážu potvrdit v bundeslize. Byl jsem si vnitřně jistý. Měl v sobě pocit jistoty, věřil jsem si, že sezona může být výborná. Šlo mi to od začátku a očekávání jsem potvrdil. Takže na mě tlak byl, ale nebylo to nic, co by mě brzdilo. Naopak pod tlakem dokážu hrát ještě lépe.“
Čím ten tlak zvládáte?
„Paradoxně je tlaku méně, když góly dáváte. Pokud nastartujete šňůru, kdy vám padají branky, pak přijdou dva, tři zápasy bez gólu, ale v tu chvíli už máte relativně silnou pozici, kdy si to dovolit můžete. Naopak když máte sérii bez gólu a zápasy přibývají, v tu chvíli tlak začínáte pociťovat, že branky nestřílíte. V tu chvíli se můžete cítit pod tlakem, což vás dostává ještě níž.“
Vám ale start sezony vyšel.
„Od začátku jsem góly dával, bez branky měl sérii maximálně tři zápasy. To bylo navíc po zranění, kdy jsem góly nestřílel. Ale ve většině sezony jsem je pravidelně dával a tlaku na mě bylo méně. Tím pádem jsem se dostal do herní pohody a nemusel myslet jen na góly. Vím, že je to má práce. Když jsem je střílel, mohl se pak soustředit na celý, komplexní výkon. To mi pomohlo asi nejvíc. Sezonu jsem odstartoval gólovou šňůrou, nabral sebevědomí a pak se to vezlo.“
Odpočinete si po sezoně?
„Bohužel nějaká delší pauzička mě nečeká. Zítra (v pondělí) to budou dva týdny, co jsem po operaci třísel. První týden po zákroku jsem byl v Německu, podstupoval tam rehabilitace. Teď jsem strávil týden v Praze, v pondělí odlétám zase na dva týdny do Německa, kde mě čeká trénink. Potom mám dva týdny volno, ale se mnou do Prahy stejně přiletí kondiční trenér z Leverkusenu a budeme se připravovat na novou sezonu.“
To nezní jako pohodička po náročné sezoně.
„Mně trénink vůbec nevadí. Odpočinek vidím v tom, že se můžu ráno vyspat, mám jen svůj program, jak si ho naplánuju a nemusím se řídit tím, co mám dané od klubu. Tohle beru jako volno. Vím, že trénink potřebuju, pokud chci navázat na tuhle povedenou sezonu.“
Mrzelo vás, že jste kvůli zdravotním problémům nemohl pomoct reprezentaci v baráži o mistrovství světa?
„Samozřejmě. Celkově to byla taková zmatená doba. Zranil jsem se, potom byla baráž. Dostával jsem odlišné diagnózy. V té první jsem se dozvěděl, že sraz bych měl stihnout. Jenže ve druhé jsme dělali kontrolní rezonance a ty vypadaly tak, že to bohužel nepůjde. Snažil jsem se dělat sto padesát procent, abych na baráž byl nachystaný. Jenže jsem si musel vyhodnotit i další věci, kdybych přijel a zranil se. Pak by to nebylo na pět týdnů, ale mohlo to dělat jednou tolik, šlo by o risk.“
Uvažoval jste nad tím, že byste za týmem dorazil v případě výhry nad Švédskem na finále baráže?
„Spíš jsem si ještě říkal, jestli bych týmu vůbec pomohl. Pět týdnů jsem prakticky nic nedělal, v takovém stavu nastoupit do těžkého utkání by pro tým moc výhoda nebyla. Mrzelo mě, že se to klukům nepodařilo zvládnout. V plánu bylo, že pokud by se postoupilo, přijel bych na Polsko. To už ale nebylo potřeba. Mrzí mě to, asi jako všechny, že se do Kataru nepodíváme.“
Vám bohužel v národním týmu nevyjde ani Liga národů.
„Mrzí mě to pokaždé, když nemůžu na reprezentaci. Bohužel jsem musel využít tenhle čas dovolené, kdy se nehraje, abych vyřešil zdravotní problémy. Bylo to nutné. Termíny jsou udělané ne úplně šikovně. Zdraví je nejpřednější, musel jsem udělat takové rozhodnutí.“
Prodloužil jste v Leverkusenu smlouvu o dalších pět let. Vnímáte přestupové spekulace, které kolem vás jsou?
„Něco se k nám doneslo, ale od začátku i pro můj progres v kariéře byl ten krok (prodloužit v Leverkusenu) správný. Bayer má ambice, to pro mě bylo důležité. Bylo mi řečeno, že z kádru nikoho nepustí, se všemi počítají do další sezony. Důležití hráči tam zůstávají, kádr se udrží pohromadě a doplní se dalšími hráči. Tohle jsem potřeboval slyšet. Navíc jsme udělali Ligu mistrů, klub má do další sezony cíl porvat se o druhé místo, dojít co nejdál v Lize mistrů a v německém poháru, nejlépe ho vyhrát. Diskuze nad prodloužením smlouvy nebyla nějak zdlouhavá, vyslechl jsem si, jaké jsou v klubu plány. Z mého hlediska jsem to bral tak, že pro mou další kariéru bude nejlepší odehrát podobně kvalitní sezonu v Leverkusenu.“
Těšíte se na Adama Hložka?
„Máme stejného manažera, něco o tom vím (úsměv). Asi jak jste všichni psali, něco na tom pravdy je. Až tam přijde Hložan, budu se mu snažit příchod do klubu co nejvíc ulehčit, pomáhat mu, aby to neměl moc složité. Sám vím, jaké to bylo, když jsem poprvé přijel do Itálie, neznal řeč, prostředí, kluky, všechno pro mě bylo nové. Teď mám v týmu Slováka (finský reprezentant se slovenským původem, gólman Lukáš Hrádecký), ale nikdy jsem v zahraničí v týmu neměl žádného Čecha. Pro mě je to jedině plus.“
Doporučoval jste ho vedení klubu podobně jako Tomáš Souček svého parťáka Vladimíra Coufala do West Hamu?
„Výkonnostně, herně, po fotbalové stránce, v tom jsem nikomu radit nemusel. Na to v klubu mají lidi, co o tom rozhodují. Ale bavil jsem se s trenérem i sportovním ředitelem. Nešlo vyloženě o fotbalové dovednosti a výkonnost. Spíš to bylo o Adamově charakteru a podobných věcech. Samozřejmě jsem ho doporučil.“
