Odjížděli v pozici totálního outsidera, vraceli se jako hrdinové. V pátek je to přesně 60 let od památného finále mistrovství světa 1962 v Chile. Čechoslováci v bitvě o zlato prohráli 1:3 s Brazílií, ale doma se na ně nikdo nezlobil. „Sladká vzpomínka na celý život,“ nostalgicky poví v rozhovoru pro iSport.cz Václav Mašek, druhý nejmladší muž stříbrného týmu.
Tohle jsou jeho dny. Kolem kulatého výročí má plno schůzek, možná víc, než v době největší slávy. „Aspoň mám co dělat,“ usměje se Václav Mašek, když si zamíchá kapučíno. Je mu jednaosmdesát a kromě něj žijí už jen čtyři vicemistři světa z dvaašedesátého. „V paměti mi zůstávají všichni, jako kdybychom spolu hráli včera,“ řekne prošedivělý, ale vitální střelec druhého nejrychlejšího gólu v dějinách MS. „Chile změnilo celý můj sportovní život.“
Napadlo by vás to, když jste v šedých baloňácích odlétali z Československa?
„Vůbec. Nikdo nám nevěřil. Příprava se moc nepovedla a všude kolem jsme slyšeli: Co tam budete dělat? Ani si v Chile nevybalujte, nemá to cenu.“
Tohle před mistrovstvím světa moc nepovzbudí.
„V týmu bylo dusno. Částečně za to mohl i návrat uzdraveného Andreje Kvašňáka, který se do nominace dostal na poslední chvíli. Spousta mazáků vykládala, že by jela domů místo něj, než pokračovat v téhle atmosféře. Odnesl to záložník Vláďa Kos, zůstalo nás osmnáct. Vyrazili jsme za oceán jako chudí příbuzní.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
