Tři fotbalisté dobře známí z české ligy se najednou během léta přestěhovali až do daleké Indonésie. Nejdříve Ondřej Kúdela, po něm Michael Krmenčík a nakonec i Júsuf Hilál. Všechny transfery spojuje jméno Feras Ali – čtyřicetiletý český hráčský agent libanonského původu je podle svých slov odpovědný za sportovní strategii nejbohatšího klubu země Persija Jakarta, kam všichni exslávisté přestoupili. „Na Kúdelovi jsme s trenérem Thomasem Dollem chtěli postavit celé mužstvo. A Krmenčík? Zažil dobré i špatné, ví, jak se podle toho zařídit,“ říká. Ve velkém rozhovoru pro server iSport.cz a deník Sport hovoří také o Ivanu Haškovi, Františku Strakovi a dalších tuzemských trenérech, jimž domluvil angažmá na Blízkém východě.
Do Česka se dostal díky tomu, že jeho otec pracoval v diplomatických službách. Vyrůstal tu a našel si manželku, mají spolu dceru. „Česká republika je můj domov, necítím se v ní jako cizinec. Když se něco stane ve světě, mrzí mě to, když tady, ublíží mi to. A když potkám venku Čecha, beru ho jinak než ostatní,“ vyznává se rozvážně pronášenou češtinou a jen občas si pomůže anglickým slůvkem. Pečlivě při tom ochutná donesenou kávu a hned pozná, že není, jak má být. „Na tom si zakládám, to je moje,“ umívá se manažer, jenž na letním soustředění v Česku provázel mistra kuvajtské ligy Al Kuwait SC.
Co stojí za tím, že fotbalisté z české ligy zničehonic odešli do Persije Jakarta?
„Poslední roky se indonéská liga kvůli covidu hrála s přestávkou na Bali jako uzavřený turnaj, Persija moc neinvestovala, neměla ambice, ale je to nejbohatší a historicky nejúspěšnější klub v Indonésii a nyní chce být do čtyř let zase nejlepší, hrát poháry a asijskou Ligu mistrů. Majitel chce mít kvalitní kádr a zároveň zajímavá jména pro fanoušky. Já měl dobrý vztah s generálním ředitelem indonéského svazu, pro který jsem pomáhal zajišťovat pár přátelských zápasů. Pak je postihly sankce od FIFA, fotbal v zemi šel dolů, nehráli žádné asijské soutěže nebo poháry, ale zůstali jsme v kontaktu. V zimě mi pak zavolal, že pracuje pro majitele Persije a jde přes něho každý krok, a oslovil mě ohledně spolupráce. Představil jsem mu svou vizi a domluvili jsme se, že budu zajišťovat sportovní záležitosti, od trenéra po kádr. Včetně cizinců. Stejným stylem pracuju v Egyptě, v Ománu a dalších zemích. Vybírám si v dané destinaci nejlepší klub nebo ten s největším potenciálem a první léta pracuju jen pro něj. Když to přirovnám, nedávalo by smysl mít současně Coca-Colu a Pepsi… V Indonésii je teď mým cílem, aby Persija byla v příští sezoně mistrem.“
Můžete přiblížit, kdo je majitelem Persije?
„Nemám právo o něm mluvit. Jen mohu říct, že je velmi silný. Ale je opravdu rád, když se jeho jméno nikde neobjevuje.“
Jenže když se pohybuje ve fotbale, musí se zájmem o svou osobu automaticky počítat…
„Ale není nikde uváděn. Stojí v pozadí. Mohu jen potvrdit, že je majitelem i jiných klubů, v Belgii, Itálii nebo v Austrálii. Celkově je v lize šest sedm silných klubů, z toho několik přímo v Jakartě, ale nejsou až tak bohaté jako Persija. Ta je ochotna investovat, rozpočet klubu je otevřený. Neměli jsme limit. Klub byl ochoten dát za hráče osmdesát, sto milionů korun. Když se majiteli něco líbí, jde do toho: OK, zaplatím. Ale nechtěl jsem, abychom utráceli za velké transfery, je to první rok nové etapy, pak uvidíme.“
Jak vysoké jsou v indonéské lize platy? V případě Ondřeje Kúdely se objevily i cifry kolem 50 milionů korun ročně…
„Upřímně, s Českem se to nedá srovnávat. A kdyby byl Ondřej Kúdela mladší, měl by ještě mnohem víc. I tak má vysokou smlouvu a zaslouží si ji, fanoušci ho milují. Konkrétní částky ale říct nemůžu. Byl bych navíc nerad, aby to vypadalo, že machruju. To, co se píše v Česku, se dnes dostane i do Jakarty… Mohu prozradit jen to, že se bavíme
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
