Folprecht je jak růžička. Pulpit o nadávkách i „škrcení“ Matějovského

Potkali se v letech 2010 a 2011 dvakrát na Žižkově – a přinejmenším pro jednoho z nich to byl nezapomenutelný zážitek. Středopolař Zdeněk Folprecht, jenž v tradičním pražském klubu opakovaně hostoval coby sparťanský talent, to Martinu Pulpitovi připomněl na sociální síti Twitter. A to v reakci na slova nynějšího kouče divizního Vysokého Mýta v show TIKI-TAKA, že hráče neuráží ani neponižuje. Folprechtova slova vzbudila mimořádnou pozornost, na jeho stranu se přidali v komentářích další lidé, kteří pětapadesátiletého trenéra zažili na jiných štacích.

Jak budete na Folprechtova slova reagovat?
„Začal bych jinak: chtěl bych poděkovat všem hráčům, kteří mně vyjádřili podporu. Za to jim ještě jednou mockrát děkuju. Pokud jde o Folprechta, ani mě to od něho nepřekvapuje. Nebyl k sobě tvrdý, i když měl velkou míru talentu, neudělal takovou kariéru, jakou si představoval. Ani nepochopil to, co většina hráčů ano. Samozřejmě přiznávám, že někdy používám vulgární slova, ale je to v naprosté nadsázce. Folprecht by byl dobrý do role růžičky v pohádce Pyšná princezna, kolem které chodí princ s princeznou, hladí a kropí ji nebo jí zpívají.“

Takové nadsázce se těžce rozumí, evidentně si to vy a mnozí hráči vykládají úplně jinak. Říkal jste Folprechtovi věci, které zveřejnil?
„To si nemůže pamatovat ani on, ani já. A to mám opravdu pořádnou paměť. Pamatuju si nejrůznější momenty, ale tohle ne. Nepovažoval jsem to za důležité. Znovu říkám, že většina hráčů, kteří pode mnou působili, pochopila, jak jsem to myslel, a dnes se tomu zasmějí. Folprecht za mě odehrál hodně utkání, nevyndával jsem ho ze sestavy, i když tomu někdy nedával sto procent. Byl si vědom toho, že je kmenovým hráčem Sparty a může se do ní kdykoli vrátit. Přece mu nebudu říkat: Ty jsi ku*da a zároveň dávat do sestavy. To je největší důkaz vztahu, který jsem k němu měl. Kdybych ho nesnášel, tak ho přece nestavím.“

Vy si opravdu nepřipouštíte, že své chování posuzujete úplně odlišně než vaše okolí?
„Trenér mého typu zkouší všechny možnosti, hladí, řve, provokuje. Je povinností trenéra, aby z hráče dostal maximum, a já používám veškeré metody. O mně je známo, že jsem vždy vyžadoval stoprocentní práci, a tak je to správné. A jestli jsem někdy reagoval unáhleně, vulgárně, přiznám to. Ale nikdy jsem hráčům neublížil.“

Jak si ale vysvětlujete, že o vašem vulgárním chování mluví i lidé, kteří vás zažili v Mladé Boleslavi, v Příbrami nebo třeba Frýdku-Místku?
„Vím, že mě lidi mají buď rádi, nebo nenávidí. A těch druhých je hodně. Jenže já mám čisté svědomí, vím, jak tvrdě jsem musel pracovat, kam se hráči díky mě dostali. A většina z nich stojí za mnou. Mám čisté svědomí, ve Viktorce absolutně. Šest měsíců jsme byli bez koruny, hráčům jsem dával peníze ze svého, aby mohli elementárním způsobem přežít, aby měli na jídlo, byli připravení na zápas. V rámci svých možností jsem vždycky pomohl. A nikdy jsem nedostal výplatu jako první. Připomněl bych jen, jak se vyjádřil brankář Vaclík, který na Žižkově taky byl: že děkuje trenérovi Pulpitovi, jak se choval. Že kdyby to vzdal první, Žižkov by nikdy nepostoupil do první ligy. Jestli jsem se i v takové situaci choval tvrdě, tak cíleně. Kdybych hráčům povolil, a většina trenérů by to udělala, takového úspěchu bychom nedosáhli.“

Jenže i jinde si vás pamatují v jiných, negativních souvislostech. To je prostě fakt.
„V Mladé Boleslavi k žádným excesům nedocházelo, a v Příbrami už vůbec ne. Tam už jsem navíc byl mnohem klidnější. V začátcích kariéry to bylo jiné. Ale já se těmhle tvrzením bránit ve velkém nehodlám. Vím, co jsem pro většinu mužstev udělal, jsem jedním z mála trenérů, kteří byli vždy nápomocni hráčům v životních problémech. Třeba když jejich rodina potřebovala lékaře, když jim manažer nebyl schopen zajistit kopačky, obraceli se na mě. Téma, o kterém se bavíme, souvisí i s tím, že jsem pracoval v klubech, které neměly na růžích ustláno. Byla v nich nervózní atmosféra, ve které vám sem tam něco ujede. Kolikrát jsem musel prát i dresy, a když trenér nemůže dělat profesionální práci, na jeho náladu to taky nějaký vliv má. Nezastírám to. Tam, kde jsem se mohl věnovat jen trénování, jsem žádné problémy neměl.“

Adresně o vás mluvil také hráč, záložník Marek Matějovský. Pro projekt Bez frází tvrdil, že kromě řvaní jste ho v Mladé Boleslavi o poločase v kabině škrtil a hodil na zeď. Bylo to tak?
„Přiznávám, že jsem ho vzal do kravaty, ale nehodil na zeď, seděl na lavičce. Říkal jsem mu: Prosím tě, hraj… Neudělal jsem to proto, že bych ho chtěl uškrtit, ale abych ho stejně jako jiné vyprovokoval. Marka Matějovského považuju za hráče s nadprůměrným talentem a myšlením, řadím ho mezi svěřence, jako byli Melinho nebo Rossi v Olomouci, tedy na úroveň Brazilců. Jenom jsem chtěl, aby tomu dal víc. Měl na víc, měl vždycky fotbal rád, ale mrzelo mě, že je až moc velký flegmatik. Snažil jsem se z něho dostat, aby byl pracovitější. Na prahu kariéry mu chyběla čísla a ta musíte mít, pokud hrajete desítku, režiséra, abyste se dostal do velkého evropského týmu. Marek tomu neobětoval tolik, co měl. Ale i on prohlásil, že se mnou co do fotbalových věcí, tréninků, rozboru utkání a podobně neměl problém, že nemůže říct nic špatného. Hodně mi na něm záleželo, sledoval jsem ho celou kariéru. Je mi to líto, ale čas se vrátit nedá, měl na to hrát v zahraničí delší čas. Máme normální vztah, bavíme se spolu a k té příhodě se nevracíme.“

Hráč promluvil o urážkách trenéra Pulpita: »Rudá ku*do«!

Blesk Sportmib12. října 202205:00

INSIDER: Jít do kotle Interu není vlastizrada, říká Pulpit. Plzeň má šanci

Liga mistrůŠtěpán Filípek13. září 202204:50