Z jedné nebezpečné země do druhé - ještě nebezpečnější. Kouč Miroslav Soukup nestřídá zrovna jednoduchá angažmá. Do minulého roku působil u irácké třiadvacítky, od loňska zase převzal národní tým Jemenu. Už podruhé. Země se přitom kvůli devět let trvající brutální občanské válce potýká s nepředstavitelnou humanitární krizí. Jednu z mála nadějí představuje fotbal.
Za těchto podmínek se Miroslav Soukup snaží držet si od každodenních starostí takřka chladný odstup. Jak vůči hráčům, tak vůči sobě. „My jsme jeli na utkání a u íránského velvyslanectví bouchla bomba. Odpoledne jsme měli hrát. A já říkám: ‘Bude ten zápas?’ Oni mi řekli - no, určitě. Bomby se hážou jenom ráno, odpoledne už ne. Takže my jsme jeli na zápas ani ne kilometr od bombového útoku,” říká Soukup o první štaci v Jemenu, kde vedl i bratra vysoce postaveného člena Al-Káidy. Ve druhé se zatím přímo do země ani nepodíval.
Jak vypadá práce u takového týmu, jaká jsou její úskalí a proč je přesto v něčem pro Soukupa práce v Jemenu trenérský sen? Hodlá se ještě vrátit někdy do Česka a proč je pro něj angažmá v této zemi stejně výš než některá ligová angažmá? O tom všem a celé řadě dalších témat byla řeč v novém díle Dloubáku, který je už k dispozici volně všem divákům a posluchačům.
