V dětství se prala o trofeje na turnajích s Adamem Hložkem. V Juventusu střílela góly ob zápas, byla vděčná za konverzace s Pavlem Nedvědem a poklábosila i s Cristianem Ronaldem. Teď nastupuje za Atlético Madrid, zapůsobila na slavného střelce Davida Villu a žasne nad intrikami spoluhráček. „Tady ve Španělsku si můžu zlepšit techniku s míčem i spoustu dalších věcí. Ale když dám někomu tělo, většinou to holky neustojí,“ říká 22letá hvězda, která už dva roky vládne anketě o nejlepší českou fotbalistku.
Nejdřív Juventus, teď Atlético Madrid. Jak vám sedí španělský fotbal oproti italskému?
„V Itálii to bylo o dost tvrdší. Španělky jsou oproti Italkám víc uplakané. Když tady jdu s někým do souboje, holky většinou odpadnou a ozve se: Au, to takhle nemůžeš! Jenže já jsem na tento styl zvyklá. Měřím 183 centimetrů, a když dám někomu tělo, většinou to holky ve Španělsku neustojí. Nicméně ony mají zase jiné přednosti. Jsou skvělé s balonem a po technické stránce jim to neskutečně jde. Třeba ten jejich dribling – spoluhráčka si vezme míč, přejde přes celé hřiště a dá gól. To vždycky jen koukám s otevřenou pusou a říkám si: To bych se taky chtěla naučit. A to je přesně ten důvod, proč jsem přestoupila. Tady ve Španělsku si můžu zlepšit techniku s míčem i spoustu dalších věcí.“
Přicházíte v Atlétiku do kontaktu i s mužskými kolegy?
„Pravidelně se nevídáme, protože každý hrajeme na jiném stadionu. Setkali jsme se ale například na vánočním večírku. Tam byl mimo jiné i můj oblíbenec Fernando Torres. Nemohla jsem z něho spustit oči, a kam šel, tam jsem se na něho musela otáčet. I když bych si nejradši řekla o fotku, neudělala jsem to. Fotit se na večírku, kde jsou všichni pracovníci Atlétika Madrid, mi připadlo fakt blbý. Jediný, koho jsem kdy požádala o fotku, byl v Juventusu Cristiano Ronaldo.“
Dlouho jste hledala kuráž?
„Jak jsem říkala, opravdu nerada se ptám na fotky, protože mi to přijde trochu nepatřičné. Ale u Ronalda jsem se rozhodla, že udělám výjimku, jelikož k němu už odmalička vzhlížím. Poprosila jsem tenkrát kamarádku z týmu, aby nás spolu vyfotila. Jenže jak to v rychlosti zmáčkla, fotka byla celá rozmazaná. Když jsem se na to pak podívala, chtělo se mi normálně brečet. Říkala jsem si: To není možný, já jsem jí udělala s Ronaldem několik krásných fotek, a ona mě vyfotí jen jednou, a ještě ke všemu takhle! (směje se) Pak jsem ale naštěstí měla ještě jednu příležitost. Letěli jsme na zápas s Barcelonou společně s chlapama. Cristiano stál venku před letadlem, kde jsme se s ním měly možnost vyfotit. Tentokrát jsem si s ním udělala raději selfie, aby to bylo na jistotu.“ (směje se)
A prohodili jste něco?
„Jen v krátkosti něco o fotbale. Byly jsme z něho úplně unešené. Asi to teď zní trochu divně, ale musely jsme se ho se spoluhráčkami i dotknout. Hrozně jsme si chtěly sáhnout na jeho tělo, jestli je opravdu tak pevné, jak vypadá. (směje se) Takže jsme ho se spoluhráčkami při focení objaly a nenápadně jsme mu rukou sáhly na svaly. Jak železo!“
Ještě k večírku Atlétika s Moratou, Griezmannem nebo Oblakem. Tam jste se s někým z hráčů bavila?
„Zase tolik ne. Kluci měli totiž ještě nějaké povinnosti a odcházeli o něco dřív než my. Nicméně zrovna nedávno nás v tréninkovém centru navštívil David Villa. Natáčeli tam s jednou spoluhráčkou video k příležitosti vydání její knížky. Jak se tam objevil, všechny jsme si hned začaly šeptat: To je on! S Davidem jsem se tenkrát bavila docela dost. Překvapilo mě, že se mnou mluvil anglicky. Ptal se, jestli jsem útočnice, a když mě pak viděl kopat přímák, pochválil mě, že mám sílu. Dostat kompliment od takové hvězdy je prostě bomba.“
Angličtina není v Atlétiku úplně běžná?
„Tady všichni mluví opravdu jen španělsky. Ani trenér neumí anglicky. Proto tady máme překladatele, a když kouč potřebuje vysvětlit něco cizinkám, komunikuje skrz tlumočníka. Každopádně já po třech letech v Juventusu umím plynně italsky. A protože je španělština do jisté míry podobná, docela mi to pomáhá. Často chápu, co se po mně chce, ale nedokážu odpovědět. Takže většinou jen kývám hlavou, že rozumím.“
Neškodí týmu, že trenér Manolo Cano neumí anglicky?
„Je to trošku těžší. Tím, že umí jen španělsky, logicky víc komunikuje se Španělkami. S ostatníma holkama se tedy cítíme občas trochu odstrčené. Mám pro to ale pochopení. Pokud trenér jazyk neumí, nic jiného mu nezbývá. Když za námi přijde, snaží se mluvit pomalu, abychom aspoň něco pochytily. Jenže když některé holky neumí vůbec nic, je to i přesto těžké.“
Chodíte na kurzy španělštiny?
„Ano, jedenkrát týdně, ale popravdě mi to moc nepomáhá. U mě dělá daleko víc komunikace se spoluhráčkami. Když spolu jdeme na kafe, dohodneme se, že budeme mluvit jen španělsky. Probíhá to tak, že je poslouchám, odpovím anglicky, nebo to mixuju se španělštinou a italštinou. Když pak po delší době přijedu domů, mluvím na rodiče španělsko italsko anglicky. Vždycky mi říkají: Prosím? Nemusíš na nás mluvit takhle. (směje se) Poslední dobou mi připadá docela složité komunikovat i s kamarádkami z Itálie. Jak ten jazyk už tolik nepoužívám, občas mi nějaké slovíčko vypadne. Holky mi říkají: Vždyť jsi tam chvilku, to není možný!“
Za Atlético hraje na rozdíl od mužů spousta Španělek. Projevuje se jejich horká krev?
„Je pravda, že se Španělkami je to občas dost vypjaté. Některé se moc nemusí, takže to tady bylo rozdělené na skupinky. V jednu chvíli už to bylo tak vyhrocené, že nám domluvili mentálního kouče, ke kterému docházíme jako tým. Na sezeních spolu musíme komunikovat a otevřeně si říkat, v čem je problém. Každopádně mě se tyhle věci úplně netýkají. Nějaké intriky nebo hádky nemám vůbec zapotřebí. A hlavně, tady jsou všichni hrozně malí, takže na mě si moc nedovolují.“ (směje se)
Čeho se hádky v týmu týkají?
„Nedávno se stalo, že se jedna hráčka nedostala do reprezentace, zatímco její kolegyně ano. A tak jí ta první řekla, že ji
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
